Č. 2713

Nemocenské pojišťování: * Byla-li nemocenská pokladna včas zpravena o přijetí onemocnělého člena do veřejné nemocnice a neučinila-li jinaké disposice ohledně jeho nemocenského opatření, nesmí odepříti náhradu nákladů na nemocniční ošetření.

(Nález ze dne 1. října 1923 č. 13019.)
Věc: Živnostenská nemocenská pokladna, zapsaná pomocná pokladna v K. proti ministerstvu sociální péče stran ošetřovacích útrat.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Nař. rozhodnutím byla stěžující si pokladna uznána povinnou nahraditi nemocnici města K. léčebné útraty vzešlé ošetřováním Arnošta T. od 20. prosince 1920 do 11. ledna 1921 penízem 642 K, poněvadž pokladna, ačkoli byla neprodleně uvědoměna o přijetí jmenovaného člena, neučinila žádného opatření o dalším způsobu léčení a nemůže tedy důvodně namítati, že její disposiční právo bylo porušeno, neboť v podaném protestu nelze spatřovati disposici pokladny o dalším ošetřování jejího člena. Ve stížnosti k zdejšímu soudu podané namítá stěžující si pokladna, že její disposiční právo bylo porušeno, neboť ihned po obdržení zprávy o přijetí Arnošta T. do nemocnice uvědomila správu nemocnice, že se tam jmenovaný odebral svémocně a odepřela platiti ošetřovací útraty, čímž dala na jevo, že s ošetřováním jeho v nemocnici nesouhlasí. Když přes to nemocnice ponechala Arnošta T. v ošetřování, zasáhla do disposičního práva pokladny, na čemž ničeho nemění, že pokladna nemocnici nesdělila, jakou disposici se jmenovaným činí, neboť pokladna není povinna sdělovati nemocnici svoje disposice. Tento názor nemá v zákoně opory. Dle § 8 zák. o nemoc. pojištění přísluší ovšem nemocenským pokladnám také v tom případě, když ošetřování nemocného člena v nemocnici jest nutno, právo určiti nemocnici, v níž chce nemocnému poskytnouti bezplatné léčení a ošetřování. Tím spíše ovšem přísluší toto právo pokladně v tom případě, když ošetřování v nemocnici nutno není. V takovém případě arci není pokladna povinna dáti nemocného člena ošetřovati v nemocnici, nýbrž jest zavázána poskytnouti mu dávky zákonem stanovené. Když se však pokladna omezí na to, že se vysloví proti ošetřování v nemocnici, avšak ničeho nezařídí, aby onemocnělému členu, jenž byl přijat do nemocnice, dostalo se zákonitých dávek a když proto nemocný člen jest ponechán v nemocničním ošetřování, nelze mluviti o porušení disposičního práva pokladny, neboť nemocnicím jest uložena všeobecná humanitní povinnost ošetřovati nemocné, kteří nemocničního ošetřování nezbytně potřebují nebo kteří se sami hlásí o přijetí a jsou ústavním lékařem uznáni způsobilými k přijetí. Důsledkem této nemocnicím uložené humanitní povinnosti jest, že mohou propustiti neuzdravené osoby a tedy i členy nemocenských po- kladen, když to jejich zdravotní stav dovolí a byla učiněna dostatečná disposice ohledně dalšího léčení. Z toho však plyne, že nemocenská pokladna, chce-li dosáhnouti propuštění svého člena, musí nemocnici sděliti svoji disposici a to i tehdy, když chce dáti nemocného ošetřovati ambulantně svým pokladním lékařem. Tvrdí-li stěžující si pokladna, že nebylo třeba sdělovati nemocnici, jakou disposici s nemocným činí, protože kromě ošetřování v nemocnici mohlo se jednati pouze o ošetřování ambulatorní, neshledal nss tento závěr správný, neboť jsou zajisté možný ještě jiné způsoby ošetřování, zejména však také případ, že nemocenská pokladna opomene postarati se o nemocného, po případě poskytnouti mu dávky zákonem stanovené. Opomenula-li nemocenská pokladna disposici učiniti a ji nemocnici sděliti, musí nésti důsledky tohoto svého opomenutí a nemůže odepříti nemocnici náhradu ošetřovacích útrat. Pokud stížnost tvrdí, že jest v daném případě užíti ustanovení občanského zákona o zmocnění, není třeba zabývati se otázkou, šlo-li v daném případě skutečně o zmocnění ve smyslu o. z. o., nýbrž stačí poukázati, že ve stížnosti citovaná ustanovení §§ 1040 a 1042 o. z. o. platí pro obor práva soukromého a nelze jich užíti pro obor práva veřejného.

Citace:

č. 2713. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 675-676.