Čís. 1335.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pro skutkovou podstatu přestupku §u 7 (1) nevyžaduje se úmyslu ziskuchtivého.
K pojmu »zisku« ve smyslu §u 7 (3).
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1923, Kr I 781/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 13. května 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto důvodů:
Ustanovení §u 7 (1) zákona o válečné lichvě, jímž je upravena skutková podstata přestupku přímého předražování, o pachatelově zisku vůbec nemluví. Příčí se proto správnému výkladu zákona, požaduje-li se pro tuto skutkovou podstatu zištný (ziskuchtivý) úmysl pachatele, přestupek ten předpokládá naopak po subjektivní stránce jen vědomí pachatele, že cena jím požadovaná je zřejmě přemrštěna a že, požaduje ji, využívá mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Čin, naplňující tuto skutkovou podstatu, stává se ovšem dle třetího odstavce téhož §u přečinem, převyšuje-li neoprávněný zisk, jehož bylo nebo mělo býti trestným činem dosaženo, dva tisíce korun. Než pří výkladu pojmu »zisk« dlužno přihlížeti k účelu zákona. Tento čelí k tomu, by spotřebitelům dostalo se předmětů potřeby za ceny, které nejsou vyšší než součet výrobních a režijních nákladu, jakož i mírného zisku řádného obchodu. Není-li tu, jako v tomto případě, předpokladů, že si pachatel opatřil předmět potřeby pod pravou cenou, t. j. pod cenou, rovnající se onomu součtu, nelze-li dále přihlížeti k osobnímu (mírnému) zisku pachatele proto, že není činitelem při převodu tohoto předmětu potřeby z výroby do spotřeby hospodářsky nutným aneb účelným, je pachatelovým ziskem ve smyslu zákona celé rozpjetí mezi jeho náklady nabývacími a cenou jím požadovanou. Správnosti tohoto výkladu zákona nasvědčuje též ustanovení §u 18 zákona o lichevních soudech. Když jest přihlížeti při posuzování otázky, zda cena jest zřejmě přemrštěnou, ke všem majetkovým prospěchům, které kromě ceny byly poskytnuty nebo požadovány, vyhovuje zajisté smyslu a účelu zákona názor, že výše pachatelova »zisku« rovná se majetkovému prospěchu, kterého pachatel docílil anebo domáhal se přímo v ceně požadovanou částkou, o kterou tato cena převyšuje jeho nabývací náklady. Majetkovým prospěchem není však jen přírůstek na jmění, nýbrž i odčinění újmy, již pachatel utrpěl na jmění jinou transakcí co do svého majetku předsevzatou. Dle zjištění nalézacího soudu koupil stěžovatel zařízení místností úhrnem za 4 334 Kč 50 h a požadoval za ně — v sumě 14 000 (13 000 Kč) po srážce náhrady za náklady úpravy místnosti 3 576 Kč 60 h — 10 423 Kč 40 h (9423 Kč 40 h). Rozpjetí 6 088 Kč 90 h (5 088 Kč 90 h) jest majetkovým prospěchem, tedy ziskem stěžovatele, třebaže jím byla pouze nahražena škoda, kterou prý utrpěl ve stejné asi výši při koupi a prodeji domu, o který jde. Nezáleží proto na tom, zda stěžovateli vznikly koupí domu — včetně jím za dřívější majitelku zaplacenou dávku z přírůstku na hodnotě — celkem náklady 52 847 Kč 77 h, zda prodal dům za 48 000 Kč, a zda utrpěl takto na domě ztrátu 4847 Kč 77 h. Nehledě k tomu, že cena, o kterou jde, byla požadována v květnu 1921, dům však byl prodán stěžovatelem teprve 9. listopadu 1921, není zde právního důvodu, by se stěžovatel mohl při příležitosti prodeje části svého jmění movitého hojiti — a to ještě předem — na Rosalii R-ové za škodu, již utrpěl koupí nemovitosti od Františky Š-ové a prodejem jí Miladě M-ové, pokud se týče tím, že koupil dům, by své ženě v něm zřídil krám a pak pronajal místnosti a prodal dům, ježto žena jeho do domu přistěhovati se nechtěla.

Citace:

č. 1335. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 461-462.