NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 11334.

Samospráva obecní. — Řízení správní (Podk. Rus): I. * Dozorčí právo, které bylo vykonáváno podle § 31 zák. čl. XXII:1886 nad městy s regulovaným magistrátem místožupanem, přešlo podle § 1 vl. nař. 113/1923 Sb. a § 5 zák. org. 125/1927 Sb. na zem. úřad. — II. Z rozhodnutí zem. úřadu, vydaného podle těchto předpisů, je přípustno odvolání na min.
(Nález ze dne 7. června 1934 č. 11559.)
Věc: Zemské hlavní město Užhorod proti zemskému úřadu v Užhorodě o služební plat správce všeobecné veřejné nemocnice.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo změněno usnesení městského zastupitelstva v Užhorodě ze 14. února 1933, zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Vyhláškou ze 4. ledna 1933 vypsal měst. úřad zem. hlav. města Užhorodu konkurs na místo správce městské veřejné nemocnice v Užhorodě, systemisované v 5. platové stupnici II. služební třídy kategorie úřednické. V konkursu bylo mimo jiné stanoveno, že žadatelé musí prokázati, že splnili veškeré podmínky, předepsané pro ustanovení státním zaměstnancem téže kategorie, že absolvovali s úspěchem gymnasium kteréhokoliv typu, reálku neb vyšší obchodní učiliště, složili zkoušku ze státního účetnictví, a že ovládají jazyk čsl. a ruský úplně slovem a písmem, jazyk maďarský aspoň dostatečně, a konečně, že jsou povinni prokázati nejméně dvanáctiletou nemocniční neb jinou rovnocennou kvalifikovanou službu. K tomuto posléze uvedenému odstavci bylo doloženo, že výjimky může povoliti měst. zastupitelstvo za souhlasu zem. výboru.
Usnesením ze 14. února 1933 zastupitelstvo zem. hlav. města Užhorodu propůjčilo podle § 13 »statutu o systemisaci služebních míst zaměstnanců v. v. městské nemocnice v Užhorodě« z 12. prosince 1926 Mikuláši B. volné systemisované místo správce v. v. městské nemocnice služební třídy II. v osobním stavu kategorie městských úředníků služby účetní se služným 5. platové stupnice stupně »a« s doložením, že usnesení to nabude platnosti teprve po schválení zem. úřadem v Užhorodě jako dohlédacím orgánem.
Proti tomuto usnesení bylo podáno pět odvolání jedenácti účastníky, z nichž odvolání podaná Mikulášem M. a spol. navrhovala zrušení nař. rozhodnutí, kdežto petit odvolání podaných Jaroslavem N. a spol. obsahoval žádost o zrušení nař. usnesení z moci dohlédací.
Nař. rozhodnutím bylo k podaným odvoláním nař. usnesení měst. zastupitelstva pozměněno na základě dozorčího práva adm. úřadů nad obcemi podle § 31 zák. čl. XXII:1886 v tom směru, že bylo přiznáno Mikuláši B. jako služné adjutum ve výši 10656 Kč a výchovné 1800 Kč ročně po odečtení zákonných srážek, jakož i úřední titul: účetní elév. K tomuto rozhodnutí byly připojeny tyto důvody: »Jmenování městských zaměstnanců města Užhorodu děje se podle městských statutů za šetření podmínek, platných pro státní zaměstnance dotyčné kategorie. Podle ustanovení § 9 plat. zák. č. 103/1926 Sb. ustanoví se úředníkem čekatel, který v témž oboru státní správy dovrší stanovenou čekatelskou dobu v úřednické kategorii, ve které má býti ustanoven. — Podle obsahu spisů Mikuláš B. jest dosud bankovním zaměstnancem a nebyl dosud ve službách města Užhorodu vůbec ustanoven, v důsledku čehož nemohl dosud býti jmenován úřednickým čekatelem-elévem kategorie městských úředníku účetní služby ve II. služební třídě. Propůjčilo-li městské zastupitelstvo nař. usnesením jmenovanému místo II. služební třídy, 5. platové stupnice stupně »a«, porušilo tím právní předpisy, v daném případě platné, neboť městská správa podle ustanovení § 212 plat. zák. č. 103/1926 Sb. nemůže zvýšiti nároky svých zaměstnanců přes míru právních nároků obdobných úředníků státních, jelikož volnost taková byla omezena ustanoveními odstavce 1 cit. § 212 plat. zák. V § 212:1 plat. zák. totiž se stanoví, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů nesmí přesahovati míru jednotlivých druhů a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné neb rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů. Poněvadž obecnímu úředníku nelze vzhledem ke kategorickému znění tohoto předpisu přiznati více než státnímu úředníku za stejných poměrů, dlužno bylo nař. usnesení městského zastupitelstva pozměniti, jak shora uvedeno. Pokud námitky brojí proti neznalosti státního jazyka Mikulášem B., jsou námitky ty bezdůvodné, ježto podle vysvědčení zkušební komise pro zkoušky ze státního účetnictví v Bratislavě podrobil se jmenovaný dne 19. prosince 1932 s úspěchem zkoušce ze státního účetnictví v jazyku slovenském, což lze pokládati za dostatečný průkaz o znalosti státního jazyka. — Další námitky st-lu, že Mikuláš B. jest v příbuzenském poměru se starostou města Konstantinem H., neuznává zem. úřad za podstatné, ježto B., pokud mu má býti svěřena funkce správce měst. nemocnice, tedy sice měst. ústavu, jenž však má svou vlastní správu se samostatným ředitelem podle § 14 org. statutu města Užhorodu z roku 1907, není bez- prostředně podřízen starostovi města. — Tento výměr jest podle ustanovení čl. 8 org. zák. č. 125/1927 Sb. konečný.«
Proti tomuto rozhodnutí podalo zem. hlavní město Užhorod stížnost, o které uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí, jak z jeho celkového znění plyne, obsahuje dvojí výrok. Jednak rozhodnutí, učiněné z moci dozorčí, jímž podle § 31 zák. čl. XXII:1886 bylo změněno usnesení měst. zastupitelstva v Užhorodě v tom směru, že Mikuláši B. bylo přiznáno na místě služného 5. platové stupnice stupně a) toliko adjutum 10656 Kč s výchovným 1800 Kč po odečtení zákonných srážek, a místo titulu správce všeobecné veřejné městské nemocnice pouze titul účetního eléva. — Za druhé instanční rozhodnutí, jímž byly zamítnuty námitky uplatňované odvoláními proti propůjčení úřednického místa systemisovaného ve II. služební třídě v osobním stavu kategorie městských úředníků služby účetní Mikuláši B., totiž námitky nezpůsobilosti jeho pro neznalost státního jazyka a příbuzenského poměru se starostou města.
Tento výklad nař. rozhodnutí potvrzuje také dodatečně i odvodní spis, který praví, že žal. úřad na základě svého dozorčího práva podle cit. § 31 pozměnil rozhodnutí městského zastupitelstva, a mimo to rozhodl jako úřad odvolací ve věci samé. Stížnost se obrací pouze proti prvé části nař. rozhodnutí a namítá především, že žal. úřad nebyl k provedení zmíněné změny usnesení měst. zastupitelstva ze 14. února 1933 příslušný, ježto šlo o věc, která podléhala schválení úřadu dozorčího, dozorčí moc však nepříslušela žal. úřadu, nýbrž výhradně dozorčímu úřadu samosprávnému, kterým jest zem. výbor.
Žal. úřad v odvodním spise proti tomu uvádí, že nešlo o výrok dozorčí, nýbrž o rozhodování v pořadu stolic. Toto tvrzení žal. úřadu jest však v naprostém rozporu s obsahem nař. rozhodnutí, pokud výslovně uvedlo, že usnesení měst. zastupitelstva k »uvedeným odvoláním pozměňuje na základě dozorčího práva adm. úřadů nad obcemi podle § 31 zák. čl. XXII:1886 v tom směru, že....«. Šlo tedy v této části výslovně o rozhodnutí dozorčí, které vyslovilo změnu odvoláním napadeného usnesení měst. zastupitelstva ze 14. února 1933, a vzhledem k tomu pak o podaných odvoláních nerozhodovalo v uvedeném směru v cestě instanční.
Pokud jde o otázku příslušnosti k tomuto zákroku učiněnému z moci dohlédací, odůvodňuje stížnost svoji námitku poukazem na to, že podle § 212 odst. 4 plat. zák. patří schválení volby městských zaměstnanců do oboru působnosti dohlédacích úřadů samosprávních, jimiž jsou podle § 99 zák. o organisaci správy politické č. 125/1927 Sb. zem. výbory. Leč stížnost se mýlí. Jak plyne z vylíčeného děje, nešlo v konkrétním případě o výkon moci dozorčí ve smyslu § 212 odst. 4 plat. zák., který by předpokládal pravoplatné vyřízení podaných odvolání, nýbrž o zákrok učiněný z moci úřední ve dřívějším stadiu řízení. Žal. úřad totiž, dříve než rozhodl o odvoláních v instanční cestě proti usnesení měst. zastupitelstva ze 14. února 1933 podaných, změnil toto usnesení z moci dozorčí všeobecně jemu příslušející. Motivem k tomuto dozorčímu zákroku byla úvaha žal. úřadu, že by usnesení měst. zastupitelstva ze 14. února 1933, i kdyby v instanční cestě po právu obstálo, nemohlo býti příslušným úřadem podle § 212 plat. zák. č. 103/1926 Sb. schváleno. Jest proto poukaz na § 99 zák. o organisaci správy politické bezpředmětný.
Příslušnost svoji k provedenému dozorčímu zákroku opřel žal. úřad výslovně o § 31 zák. čl. XXII:1886, podle něhož města s regulovaným magistrátem podléhají bezprostřednímu dozoru a kontrole místožupana. Tato působnost místožupanova byla podle § 1 vl. nař. ze 7. června 1923 č. 113 Sb. přenesena na župana. Županova působnost pak přešla podle § 5 zák. o organisaci správy politické ze 14. července 1927 č. 125 Sb. na zem. úřad. Tato kompetence zem. úřadu nedoznala později změny ani vl. nař. z 28. června 1928 č. 95 a 96 Sb., poněvadž přenesení kompetence zem. úřadů na úřady okresní ve věcech obecních podle zák. čl. XXII:1886 se netýká měst se zřízeným magistrátem, o jaké v přítomném případě jde.
Z toho plyne, že žal. úřad byl příslušný k dozorčímu zákroku podle § 31 zák. čl. XXII:1886 a jest proto vznesená námitka nepříslušnosti žal. úřadu bezdůvodná.
Za tohoto stavu věci byl nss ve smyslu § 4 a 5 zák. o ss povinen z moci úřední zabývati se otázkou, je-li rozhodnutí žal. úřadu, pokud jest naříkáno, rozhodnutím konečným.
Jak bylo již shora uvedeno, jde v tomto směru o zákrok zem. úřadu jako úřadu dohlédacího nikoliv o rozhodnutí instanční. Proti takovému rozhodnutí jest podle čl. 8 odst. 1 cit. zák. o organisaci správy politické přípustno odvolání k min., ježto nejde o případ, kde by bylo zvláštním ustanovením odvolání vyloučeno Nebylo zde tedy konečného výroku ve smyslu § 5 zák. o ss a byla by proto stížnost podaná k nss-u nepřípustná. Ježto však st-l podal tuto stížnost, byv k tomu sveden nesprávným právním poučením, že nař. rozhodnutí jest konečné, bylo pro tuto podstatnou vadu nař. rozhodnutí, pokud bylo v odpor vzato, zrušiti ve smyslu. § 6 zákona o ss.

Citace:

č. 4790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 506-508.