Authors:
= Váž. tr., 4 (1922)
PDF

Čís. 913.


Není zostřením trestu smrti, byl-li pachatel, jenž byl již právoplatně odsouzen k trestu smrti, a ohledně něhož podán návrh dle § 341 tr. ř., odsouzen pro čin, po té spáchaný, do žaláře.
(Rozh. ze dne 24. srpna 1922, Kr II 521/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 7. července 1922, jímž stěžovatel uznán byl vinným nedokonaným zločinem těžkého poškození na těle dle §§ 8 a 153 tr. zák. a přestupkem § 312 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje toliko zmatek dle § 281 čís. 11 tr. ř., shledávajíc odsouzení obviněného, pro vraždu k trestu smrti již odsouzeného, ku trestu žaláře dle § 54 tr. zák. nepřípustným. Než neprávem. Předpisem § 50 tr. zák. vyloučeno jest toliko zostření trestu smrti, tedy toliko zlo trestní, jež vysloveno jest v témže rozsudku neb rozsudku, jenž s rozsudkem smrti vedle § 265 tr. ř. tvoří jediný celek. Zde však jedná se o trestný čin, spáchaný po vynesení rozsudku smrti, jenž již před spácháním činu vešel v moc práva. O nějakém zostření trestu smrti, právoplatně před spácháním trestního činu, o nějž tu jde, uloženého, nemůže býti tedy při pozdějším odsouzení ku trestu na svobodě řeči, to tím méně, an soud nalézací se usnesl, že výkon trestu zůstane prozatím suspendován až do dojití rozhodnutí presidenta republiky.
Citace:
č. 913. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 392-392.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).