Čís. 5280.

Exekuce na základě říšskoněmeckých exekučních titulů.
Vzhledem k ustanovení §u 80 čís. 2 ex. ř. a §u 328 čís. 2 něm. c. ř. s. není nutno, aby k exekučnímu návrhu byl připojen výkaz o tom, že žaloba byla doručena čsl. státnímu příslušníku buď osobně ve státě procesního soudu nebo právní pomocí se strany čsl. státu. Stačí doložka vykonatelnosti, (zemského) soudu na nálezu (hamburské) přátelské arbitráže.
Závadu při doručení předvolání nelze uplatňovati rekursem, nýbrž odporem dle §u 83 ex. ř.
(Rozh. ze dne 16. září 1925, R II 226/25.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě rozsudku rozhodčího soudu v Hamburku (Hamburské přátelské arbitráže) ze dne 8. března 1923 a usnesení zemského soudu v Hamburku ze dne 14. dubna 1925 (správně 3. března 1925). Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Dlužno zkoumati, zda jsou splněny podmínky §u 79 a 80 ex. ř. Hledíc k vládní vyhlášce ze dne 25. června 1924 čís. 131 sb. z. a n. není pochybnosti o tom, že vzájemnost s Německou říší je zaručena též, pokud jde o výroky rozhodčích a rozhodčích soudů. Podle §§ 1042, 1045 a 1046 něm. c. ř. s. jest rozhodčí výrok vykonatelným, byla-li k žalobě, podané u příslušného soudu, vyslovena rozsudkem jeho vykonatelnost. V tomto případě stalo se tak usnesením zemského soudu v Hamburku ze dne 3. března 1925. Toto usnesení jest opatřeno doložkou ze dne 14. dubna 1925, v níž se potvrzuje, že návrh na prohlášení vykonatelnosti výroku rozhodčího ze dne 28. července 1924 byl odpůrci doručen dne 15. září 1924 okresním soudem v K. na Moravě a že usnesení ze dne 3. března 1925 nabylo právní moci a že vykonatelnost jest přípustnou. Hledíc k ustanovení §u 80 čís. 2 ex. ř. v souvislosti s předpisem §u 328 čís. 2 něm. c. ř. s. je nutno, by exekučnímu návrhu byl připojen výkaz o tom, že žaloba (návrh z 28. července 1924) byla doručena čsl. státnímu příslušníku buď osobně ve státě procesního soudu nebo právní pomocí se strany čsl. státu. Shora uvedená doložka ze dne 14. dubna 1925 není v tomto směru postačitelnou, ježto nelze přezkoumati, zda doručení skutečně se stalo způsobem, zákonem předepsaným. Proto bylo exekuční návrh již z tohoto důvodu zamít- nouti. Nebylo tudíž třeba zkoumati, zda vymáhaná pohledávka povstala ze zakázaného obchodu termínového (§ 81 čís. 4 a čl. XXIX. uvoz. zák. k ex. ř.). Další vývody stížnosti, že smlouva mezi Čsl. státem a Německou říší o vzájemné právní pomoci čís. 130/1924 sb. z. a n. nabyla mezinárodní působnosti dne 28. června 1924, takže nemůže se vztahovati na exekuční tituly z doby před její působností, jsou nerozhodnými již z toho důvodu, že výroku rozhodčímu byla přiznána vykonatelnost (§ 1042 něm. c. ř. s.) teprve usnesením ze dne 3. března 1925. Rovněž nelze přisvědčiti názoru stěžovatelky, že obdobou podle §u 722 něm. c. ř. s., hledíc k zásadě vzájemnosti, bylo nutno, by rozsudkem o vykonatelnosti příslušného Čsl. soudu byla vyslovena přípustnost exekuce, ježto tuzemský právní řád nepředpisuje tohoto řízení při cizozemských exekučních titulech.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by podrobil rekurs věcnému vyřízení.
Důvody:
Nelze přisvědčiti názoru soudu rekursního, že hledíc k ustanovení §u 80 čís. 2 ex. ř. v souvislosti s předpisem §u 328 čís. 2 něm. c. ř. s. je nutno, by k exekučnímu návrhu byl připojen výkaz o tom, že žaloba (návrh ze dne 28. července 1924) byla doručena našemu státnímu příslušníku buď osobně ve státě procesního soudu nebo cestou právní pomoci se strany našeho státu, a že doložka ze dne 14. dubna 1925 na nálezu o vykonatelností rozhodnutí hamburské přátelské arbitráže k tomu nestačí, neboť není správné, že na základě této doložky nelze přezkoumati, zda doručení skutečně se stalo způsobem v zákoně předepsaným. Doložka tato jest úřední doložkou zemského soudu v Hamburku a v ní výslovně se uvádí, že návrh vymáhající věřitelky, by nález hamburské přátelské arbitráže byl prohlášen za vykonatelný, byl dne 15. září 1924 okresním soudem v U. povinné doručen, a pochybnosti o správnosti tohoto potvrzení z listiny samé nejsou patrny. V důsledcích toho sluší uznati, že takovéto úřední potvrzení soudu cizozemského o tom, že předvolání spor zahajující bylo podlehnuvšímu občanu republiky Československé doručeno, hoví plně předpisu §u 328 čís. 2 něm c. ř. s., který jedině dle znění posledního odstavce vládní vyhlášky ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb. z. a n. v úvahu přichází, a není proto uvedený názor soudu rekursního správným. Ostatně i kdyby na věci něco bylo a při doručení dotyčného předvolání nějaká závada by se byla stala, která však z předložené listiny (exekučního titulu) není patrna, nebylo by lze tuto závadu uplatňovati rekursem, nýbrž jen odporem, který dle znění §u 83 ex. ř. k tomu jest určen, by zjednal nápravu. Dle motivu k §u 83 ex. ř. jest soud při rozhodování o návrhu na povolení exekuce povinen přihlížeti jen k vadám, patrným z předložených listin, a taková vada ohledně doručení dotyčného návrhu z uvedené listiny patrna není. Jeví se proto dovolací rekurs vymáhající věřitelky, pokud z tohoto formálního důvodu napadá zamítnutí návrhu na povolení exekuce soudem rekursním, odůvodněným. Povinná strana v rekursu napadala též povolení exekuce z toho důvodu, že v tomto případě vymáhaná pohledávka povstala z termínového obchodu a že tudíž jest zde důvod k zamítnutí návrhu na povolení exekuce podle §u 81 čís. 4 ex. ř. Soud rekursní s ohledem na své právní stanovisko v otázce formální se rekursem povinné po stránce věcné vůbec nezabýval a neřešil otázku, zda povolení exekuce s hlediska §u 81 čís. 4 ex. ř. jest přípustným. Bylo proto po zrušení napadeného usnesení pro nesprávnost právního názoru soudu rekursního v otázce formální uložiti soudu rekursnímu, aby o rekursu povinné strany, nehledě k zamítavému důvodu formálnímu, nyní ve věci samé rozhodl.

Citace:

Čís. 5280. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 322-324.