Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 5044.


Vynutiti na vlastníku statku splnění závazku, by se svým dobytkem krmil i výměnkářovo dobytče, lze jedině exekucí podle §u 354 ex. ř.
(Rozh. ze dne 19. května 1925, R I 425/25.)
Ku vymožení nároku Františka Š-a proti Františku a Anně P-ovým, by živili pro Františka Š-a jednu svini s prasaty řádnou potravou, navrhl František Š. exekuci zmocněním, by František Š. svou svini s prasaty na útraty manželů P-ových živil nebo živiti dal. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, rekursní soud exekuci povolil.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze sdíleti právní názor rekursního soudu, že k vymožení nároku, o nějž jde, jest přípustným exekučním prostředkem onen §u 353 ex. ř. Jde o závazek povinné strany, živiti jednu svini (vymáhajícího věřitele) i s prasaty řádnou potravou. Nejde tedy o jednotlivý čin, který jedním souvislým úkonem, účel jeho dovršujícím, může býti vykonán, nýbrž o úkony se opakující, trvající i pro budoucnost, pokud strany budou navzájem v tomto právním poměru. Kromě toho jde, jak nesporno, o závazek ze smlouvy o výměnek, jejíž osobitá a význačná vlastnost záleží v tom, že dávky a jiná plnění, tvořící obsah výměnku, jsou myšleny a ujednány v neodlučném vztahu k nemovitosti, z níž výměnek byl vymíněn v tom smyslu, že výměnkové dávky tvoří jakýsi podíl z užitků dotyčné nemovitosti, určený pro výživu výměnkáře, a i ostatní plnění jsou zamýšlena jako úkony, které vykonány býti mají osobou, která právě nemovitost výměnkem stiženou dočasně drží a užívá. Dle notářského spisu i dle rozsudku jest strana povinna, svini s prasaty živiti mezi svým dobytkem, z čehož jasně vyplývá, že závazek ten byl míněn a převzat v tom smyslu, že strana povinná sama k tomu dodá krmivo ze svých zásob a při tom i sama nebo svými lidmi obstará i ony pracovní úkony, jichž jest třeba při krmení. Jde tedy o reální závazek vázaný na osobu vlastníka zavazené reality. Dle této zřejmé právní povahy závazku nelze tedy souditi, že jde o čin (úkon) zastupitelný, o plnění, které by mohlo býti předsevzato osobou třetí, třebas to bylo prakticky i možné. Kdyby, jak rekursní soud míní, měla býti svině s prasaty dána do krmení jiné osobě na náklad strany povinné, nastala by tím právní změna dosavadního závazku a to změna, závazek ten podstatně zatěžující, ježto by straně povinné bylo tím znemožněno, by použila ke krmení vlastních zásob a vykonala nebo vykonati dala svými lidmi práce s krmením spojené, za příležitosti stejné práce, kterou při tom obstarati musí pro vlastní dobytek, jak jedině k tomu dle smlouvy povinna jest a přidržována býti může a ježto by musila nadále krmiteli k tomu ustanovenému hraditi na penězích hodnotu krmiva i hodnotu při tom vynaložené práce, aniž by měla možnosti, ježto jde o plnění opětovaná do budoucnosti, i při nejlepší a poctivé vůli a ochotě k náležitému plnění znova zase převzíti osobní plnění závazku toho. I když by tedy nebylo proti vedení exekuce závady z domnělých nedostatků exekučního titulu, jak je usnesení soudu prvého vzhledem na § 7 ex. ř. podrobně vytýká, bylo exekuční návrh, dožadující se výslovně a jedině exekuce dle §u 353 ex. ř., dle těchto úvah jako právně nevhodný zamítnouti.
Citace:
č. 1001. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 514-515.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).