NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1001.

Nelze přisouditi útraty za odvod proti opravnému prostředku po zákonu nepřípustnému, nevytkl-li odvodce nepřípustnost opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, Kr I 1235/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost podpůrného obžalobce do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Plzni ze dne 23. září 1922, jímž byli obžalovaní sproštěni z obžaloby pro zločin dle § 98 b) tr. zák.
Důvody:
Dle výslovného ustanovení § 49 čís. 3 tr. ř. není soukromý účastník, vystupující jako obžalobce, oprávněn podati zmateční stížnost do rozsudku, v hlavním přelíčení vyneseného; zmateční stížnost měla býti proto dle ustanovení § 1 čís. 1 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z r. 1878 odmítnuta již soudem nalézacím (aniž měla vůbec býti doručena obžalovaným), a když se tak nestalo, bylo ji dle § 4 čís. 1 cit. zákona zavrhnouti ihned v sezení neveřejném. Obžalovaní podali svým obhájcem odvodní spis na zmateční stížnost, v němž účtují útraty spisu toho. Pro rozhodnutí otázky, zdali nárok ten jest oprávněn, jsou rozhodnými ustanovení § 390 tr. ř., najmě druhého odstavce § toho, dle něhož zvláštní útraty, které vzejdou podáním řádného opravného prostředku, nese ten, kdo opravný prostředek podal, jestliže se tento zcela minul úspěchem. Odvodní spis proti zmateční stížnosti není sice v podstatě své opravným prostředkem, avšak poněvadž jest obranou proti opravnému prostředku odpůrce, směřujícímu proti otázce viny, dlužno zajisté vztahovati ustanovení § 390 tr. ř. i na tento úkon řízení procesního. Než ohledně strany, povinné k náhradě útrat řízení trestního, musí soud dbáti toho, aby každý náklad, jehož účel zastoupení strany nutně nevyžaduje, byl z povinnosti k náhradě vyloučen, za takový nutný náklad však nelze považovati odpověď na opravný prostředek, zákonem výslovně vyloučený, neboť, proti takovému opravnému prostředku se brániti, nelze sloučiti s pojmem nutného neb aspoň účelného obhajování se. Reagovati proto na vývody nepřípustné zmateční stížnosti, jest naprosto zbytečno, náklady s tím spojené nejsou náklady obhajovacími. Poněvadž pak odvodní spis nepřípustnost zmateční stížnosti ani nevytýká, nemůže býti odpůrci uložena náhrada nákladů spisu toho. Bylo proto návrh na přisouzení útrat spisu toho zamítnouti.

Citace:

č. 1001. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 514-515.