NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16501.

Zprostředkovatel má zásadně nárok na odměnu jen tehdy, jestliže se mu jednak podařilo umožniti uzavření dohozeného právního jednání, vytčeného komitentem jako žádaný výsledek, jednak že se smluvci onoho zamýšleného právního jednání skutečně o něm závazně shodli, třebaže poté nedojde ke skutečnému formálnímu uzavření smlouvy nebo že smluvci od smlouvy odstoupí.
Není-li smluveno něco jiného, může komitent podle svého volného uvážení odmítnouti uzavření zprostředkovaného právního jednání, i když zprostředkovatel nalezne takového kupce, který jest ochoten splniti veškeré podmínky komitentem stanovené.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1937, Rv I 1872/36.) Žalobce uvedl v žalobě, kterou se jako postupník domáhá na žalované zaplacení částky 3000 Kč, že podle písemného ujednání ze dne 7. června 1934 dala žalovaná Pavlu D. do prodeje svůj dům č. p. 760 v T. za kupní cenu 100000 Kč, při čemž byly písemně stanoveny kupní podmínky, zejména co do převzetí knihovních břemen, vyplacení kupní ceny, vyplacení a zajištění zbytku kupní ceny, a zavázala se vyplatiti Pavlu D. částku, která bude převyšovati uvedenou kupní cenu, a nebude-li dosaženo vyšší kupní ceny než 100000 Kč, zaplatiti mu 2% provisi z kupní ceny. Žalovaná byla vázána dotčeným ujednáním na dobu tří měsíců. Dne 5. září 1934, tedy v uvedené smluvené lhůtě, uvědomil Pavel D. žalovanou o tom, že nalezl jako kupce Emila L., který jest ochoten její dům koupiti za podmínek uvedených v ujednání ze dne 7. června 1934 za kupní cenu 110000 Kč, a zároveň ji vyzval, aby podepsala kupní smlouvu s Emilem L. za podmínek uvedených v řečeném ujednání. To však žalovaná odmítla. Pavel D. žádal poté na žalované zaplacení částky 10000 Kč, avšak žalovaná to odepřela. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamiítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žaloba jest založena na tvrzení, že žalovaná odevzdala Pavlu D. do prodeje svůj dům za podmínek uvedených v listině ze dne 7. června 1934 a že se zavázala k zaplacení odměny v oné listině uvedené. Smlouvu ze dne 7. června 1934 je zřejmě pokládati za smlouvu zprostředkovatelskou. Není ani v jejím obsahu ani ve výpovědi Pavla D. podkladu pro názor, že šlo o smlouvu o dílo, neb o smlouvu zmocňovací.
Odvolací soud nevyřkl v napadeném rozsudku, že zprostředkovatelská smlouva jest smlouvou odvážnou ve smyslu §§ 1267 a násl., nýbrž praví pouze, že má se zřetelem na odměnu zprostředkovatele smlouva zprostředkovací povahu odvážné smlouvy, což jest správné a bylo blíže odůvodněno zejména v rozh. č. 5108 Sb. n. s. Předpokladem odměny zprostředkovatelovy není pouze, že se mu podařilo umožniti uzavření právního jednání, které komitent vytkl jako žádaný výsledek, ale druhým podstatným předpokladem jest, že došlo skutečně k uzavření zamýšleného právního jednání, k čemuž nelze komitenta nutiti. Zůstává ponecháno vždy volné úvaze komitentově, chce-li zamýšlené jednání uzavříti nebo ne. I když zprostředkovatel nalezne takového kupce, který jest ochoten splniti veškeré podmínky komitentem stanovené, může komitent bez jakéhokoliv odůvodnění odmítnouti uzavření kupu — ovšem nebyl-li opak toho se zprostředkovatelem smluven. Uvedená zásada musí platiti i v souzeném případě. To, že ve smlouvě ze dne 7. června 1934 byla uvedena cena, že byly podmínky prodeje přesně formulovány a že dům byl dán zprostředkovateli »na ruku« do určité lhůty, nemění na věci nic. Všechny tyto údaje smlouvy měly za účel, aby byly zprostředkovateli pouze informací, na jakém podkladě a s ja- kým urychlením má vésti vyjednávání, ale nelze jim přikládati ten význam, že se žalovaná vůči zprostředkovateli Pavlu D. zavázala, že použije příležitosti ke kupu, který jí on dohodil, a že skutečně prodá dům, doporučí-li jí Pavel D. kupce, ochotného ke splnění všech podmínek určených ve smlouvě ze dne 7. června 1934.
Jest ovšem správné, že odměna náleží zprostředkovateli i tehdy, když nedojde ke skutečnému formálnímu uzavření smlouvy anebo když smluvci od smlouvy odstoupí, alte jest vždy nutným předpokladem, aby se smluvci závazně shodli o právním jednání. V souzeném případě však tomu tak nebylo, neboť žalovaná kupce Emila L., kterého Pavel D. přivedl, odmítla a žádnou smlouvu s ním neuzavřela. Rozhodnutí nejvyššího soudu Rv I 819/28, na které dovolání poukazuje, se na souzený případ vůbec nehodí, neboť pojednává o případu, kde došlo k dohodě. Poněvadž D-ova činnot nevedla k prodeji domu žalované, nevznikl Pavlu D. nárok na provisi a žaloba byla již proto právem zamítnuta.

Citace:

Čís. 16501. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 605-607.