Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4653.


Státní zaměstnanci. — Vojenské věci: Není nároku na zápočet do čsl. státní služby doby ztrávené v armádách gen. Alexejeva, Denikina a Wrangela.
(Nález ze dne 29. dubna 1925 č. 11651/24).
Věc: Karel K. v Bratislavě proti ministerstvu sociální péče o propočtení let.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 6. února 1924 vyslovil žal. úřad, že nevyhovuje žádosti st-le z 23. června 1923 o započtení služby válečné, ztrávené v zajetí z důvodu, že podle sdělení mno, kanceláře čsl. legii nelze dohu po 28. říjnu započísti, protože st-l měl možnost vrátiti se oo vlasti dříve než v prosinci 1921 a armády Alexejeva, Denikinova a Wranglova nejsou považovány za armády spojenecké.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná neuvádí zákonného ustanovení, podle kterého by st-li příslušel nárok na započtení uvedené doby a které zákonné ustanovení tedy žal. úřad podle jejího mínění svým rozhodnutím porušil, nýbrž omezuje se prostě na tvrzení, že uvedené armády nutno považovati za armády spojenecké a že st-l se nemohl dříve vrátiti do vlasti. Může se tedy také nss ve smyslu § 5 zák. o ss zabývati nař. rozhodnutím' jen v mezích daných touto námitkou. Tu stačí pak poukázati k zákonu z 24. června 1919 č. 462 Sb., který v předposledním odstavci § 2 prohlásil taxativním výpočtem za armády spojenecké a spřátelené armádu americkou, francouzskou, italskou, ruskou až do 28. února a srbskou. Zákon ten týče se sice propůjčování míst legionářům, leč v uvedeném jeho ustanovení sluší spatřovati zásadní stanovisko, jež Čsl. zákonodárství zaujalo co do poměru zahraničních armád k republice čsl., takže armády ruské po 28. února 1918 za spojenecké vůbec nelze pokládati.
Nehleděl-li tedy žel. úřad k voj. službě, kterou st-l konal po 28. únoru 1919 v armádách gen. Alexejeva, Denikina a Wrangla, z důvodu, ze nejde o službu ve spojeneckých armádách, nelze v tom shledati rozpor se zákonem, poněvadž armády ty ve smyslu uvedeného zákonného ustanoveni za spojenecké a spřátelené armády nebyly prohlášeny.
Vzhledem k tomu je otázka, mohl-li nebo nemohl-li se st-l dříve do vlasti vrátiti, bez právního významu a netřeba se jí tedy zabývati.
Poněvadž stížnost jiných námitek nečiní, slušelo ji jako neodůvodněnou zamítnouti.
Citace:
č. 4366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 302-304.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).