NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1234.

U tuzemských soudů nelze se domáhati přeměny rozvodu v rozluku, bydlí-li oba manželé v cizině a byl-li rozvod povolen anebo vysloven v cizozemsku.
(Rozh. ze dne 11. října 1921, Nd II 199/21.)
Nejvyšší soud zamítl žádost manžela, bydlícího v Kolíně n. R., by byl určen dle § 28 j. n. příslušný soud ku rozhodnutí o jeho žádosti, by rozvod, povolený usnesením okresního soudu v Celovci ze dne 29. června 1918, byl proměněn v rozluku. Manželka bydlela rovněž v cizozemsku.
Důvody:
Není-li dán důvod místní příslušnosti ani dle odstavce druhého ani dle čísla 3. § 20 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., — a tomu tak zde není, jelikož oba manželé bydlí mimo obvod státu Československého —, nelze u tuzemských soudů domáhati se vůbec žádostí ve smyslu §§ 15 a 17 cit. zákona přeměny rozvodu v rozluku manželství. To plyne v takovýchto případech rozvodu ať dobrovolného nebo nedobrovolného, jenž byl povolen anebo vysloven v cizozemsku, jednak z toho, že pro ně není ani v § 20 rozl. zálkona, ani v § 100 j. n. ve znění zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. předpisu o místní příslušnosti, jednak z ustanovení § 24 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., jímž v podobě výjimky je stanoveno pravidlo pro případy, nespadající pod předpis § 20 rozl. zákona.

Citace:

Čís. 15741.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 57-57.