NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 14634.

Zánik spolku jako sporné strany za opravného řízení. Zodpovědnost spolku za jednání jeho činovníků ve věcech nekalé soutěže.
(Rozh. ze dne 18. října 1935, Rv I 1701/35.)
Žalobce sporně tvrdí, že žalovaný spolek se sídlem v P. sdružuje autorisované civilní inženýry kulturní v tuzemsku, kteří provádějí vodní stavby kulturní a jmenovitě meliorační. Spolek ten učinil k zemskému úřadu v P. písemné podání ze dne 12. května 1931, psané v sekretariátu spolku na úředním papíře jeho a podepsané předsedou spolku inž. Václavem Š-ým a jednatelem inž. Karlem H-em. V podání odvolává se na usnesení valné hromady spolku, na které prý členy spolku žádáno, aby úřadu sděleno bylo stanovisko k zadávání melioračních prací často nezkušeným a ponejvíce teprve se zařizujícím mladým civilním inženýrům kulturním. V dalším varují se v zájmu celé kulturně-inženýrské praxe úřady, aby velké podniky nebyly zadávány mladým začátečníkům, kteří na úkol takový nestačí pro nezkušenost, nezapracovaný personál, nemožnost kontroly a pro malé finanční prostředky. Tím jsou poškozeni i mladý podnikatel i starší civilní inženýři, na prázdno vyšedší, i stavebníci sami. V podání se poukazuje na skutečný případ a to na to, že inž. P. (žalobce) obdržel jako první zodpovědnou práci »Vodní družstvo v N.« ve výměře téměř 500 ha v rovinatém území. Množství trativodů muselo býti přeloženo, regulace opravena pro nesprávné fungování a znova nivelováno. Právem vytýkalo se dozorčím úřadům, že schválily zadání velkého toho podniku nezkušenému podnikateli, čemuž mělo býti zabráněno, když o podnik ucházelo se sedm zkušených podnikatelů. Žalobci, ač jinak snaživému, současně zadáno asi dalších 6 podniků s odborným výsledkem přibližně stejným. V podání vyslovuje se dále obava, že v budoucnosti ukáže se vadný postup v zadání prací. Z této obavy vyplynulo uvedené rozhodnutí spolku. Stačilo v počátcích zadávati začátečníkům práce menší. Žalobce dále tvrdí sporně, že údaje jeho se týkající jsou vesměs nepravdivé, že absolvoval příslušné studie, dosáhl titulu inženýra pro vodní stavby, měl v příslušném oboru pětiletou praxi, zvlášť ještě půl roku se připravoval na autorisační zkoušku, dosáhl diplomu, osvědčil plnou kvalifikaci a prováděl stavby svěřené bezvadně. Finanční poměry má dobré. Všechny stavby provedeny řádně a bez vad. Zadávání podniků veřejnými korporacemi schvaluje zemský úřad. Žalobce i členové spolku jsou soutěžitelé. Podáním dopustil se spolek nekalé soutěže, ježto, dostav se v rozpor s dobrými mravy soutěže, dopustil se jednání, o němž věděl neb musil věděti, že poškodí žalobce. Žalobce navrhl, by žalovaný spolek byl proto uznán povinným zdržeti se údajů činěných o žalobci v podání na zemský úřad ze dne 12. května 1931 shora uvedených a rozšiřování jich, odstraniti závadný stav, způsobený tímto podáním tím, že učiní zemskému úřadu v P. nové podání, kterým odvolá údaje v podání ze dne 12. května 1931 obsažené, pokud se vztahují na žalobce a uveřejní odvolání na své útraty v denních listech. Žalovaný doznal, že bylo skutečně zasláno k zemskému úřadu v P. podání ze dne 12. května 1931 obsahu uvedeného v žalobě, namítá však hlavně, že nestalo se tak firmou zavazující žalovaný spolek k odpovědnosti za obsah, žalovaný není legitimován, a i kdyby se čin sám stal, nelze jej také subsumovati pod ustanovení zákona o nekalé soutěži. Prvý soud uznal podle žaloby. Důvody: Zcela bezdůvodnou je námitka žalovaného, že se podání nestalo pod firmou spolek zavazující a že spolek nebyl pasivně legitimován. Podle stanov žalovaného spolku je k podpisu spolku podle § 10 nutno podpisu předsedy neb místopředsedy a tajemníka, spolek vůči úřadům zastupuje předseda neb tajemník. Veškeré tyto náležitosti jsou dány. Nutno proto se zabývati jádrem sporu samého, zda jednání žalovaného jest jednáním příčícím se zákonu o nekalé soutěži. Žalobce pokládá jednání žalovaného za jednání podle kvalifikované všeobecné klausule a za zlehčování. Žalovaný popírá, že by bylo možno považovati zaslání inkriminovaných dopisů za činy, přihodivší se v hospodářském styku. Pojem hospodářský styk nutno však v daném případě vykládati v širším smyslu a nutno považovati tudíž zaslání dopisu za činnost sloužící k uhájení potřeb spolku, jejíž pohnutkou a skutečným následkem jest docílení hospodářského prospěchu členů spolku. Nelze dále uznati i další námitku žalovaného spolku, že by zaslání dopisů na úřady nestalo se za účelem soutěže. Z obsahu dopisu samého i podle výpovědí shora uvedených svědků vyplývá zcela jasně, že byl zde úmysl soutěžitelský mezi mladšími a staršími kolegy inženýry. Soutěží nutno právě rozuměti ono spoluzávodění o výkony, ať již členů či nečlenů spolku. Spoluzávodění tu musí býti ovládáno mravními zásadami, které musí zachovávati všichni, kdož mají na onom spoluzávodění účast. Jedná se tu o povšechné zásady řídící veškerou hospodářskou činnost vůbec a kterým se musí podříditi veškeří zúčastnění na této činnosti. Činnosti této může se zúčastniti právě tak jedinec jako i spolek zvlášť, jedná-li se o spolek zahrnující v sobě jedince, provozující stejnou hospodářskou činnost jako jedinec s nimi soutěžící. Žalobce byl k pracím v oboru své činnosti plně kvalifikován, prováděti meliorační práce pro vodní družstvo v N. řádně a k úplné spokojenosti, provedl je dokonce dříve, práce byly úředně za správné schváleny. Pakli se snad mohlo jednati o nějaké vady, byly to vady počátku prací a to nepatrného významu, způsobené menší počátečnou organisací a vadným počasím. Pakli stavební správa musila dáti své dozorce, stalo se tak jedině z důvodů praktických, šlo o velký podnik a zjev ten je obvyklým. Všechny tyto okolnosti a menší vady neměly však na konečné provedení celého podniku podstatného významu a jsou proto veškeré výtky žalovaným žalobci v inkriminovaném dopisu činěné úplně bezdůvodnými. Sami členové spolku doznali, že podání spolku na shora uvedené úřady působilo mezi členstvem rozvratné, vydáno podle nesprávných informací a bylo tudíž nejen ethicky nemorální, ale bylo i způsobilé poškodili žalobce jako soutěžitele, čehož si žalovaný musil býti vědom. Údaje uvedené byly nepravdivé a nelze je považovati snad za kritiku neb nějaké oprávnění, k čemuž by snad spolek podle svých stanov byl oprávněn a kterých se žalovaný, poukazuje na §§ 2 a 3 stanov, dovolává. Účel spolku je jasně a přesně vymezen v uvedených ustanoveních a uvedeny i prostředky k dosažení účelu. Za prostředek správný nemůže býti však nikdy považováno jednání spolku učiněné uvedeným inkriminovaným dopisem. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Pokud jde o pasivní legitimaci žalovaného ke sporu, bylo podání inkriminovaného obsahu učiněno a bylo učiněno žalovaným. Odvolatel shledává neúplnost řízení v tom, že prvý soud nezjistil doslovného obsahu podání toho ani, jak bylo podepsáno. Ale, že podání, tvořící základ žaloby, tedy mající obsah v žalobě reprodukovaný, bylo učiněno, uznal žalovaný již v žalobní odpovědi, že na valné hromadě jeho bylo usneseno obrátiti se na kompetentní úřady, aby se docílilo programového zadávání melioračních prací. A že žalovaný spolek podání to učinil, zjistil prvý soud dostatečně. Dalšího zjišťování obsahu podání toho, ani jako bylo podepsáno, nebylo tedy třeba. Námitkou, že žalobce měl se dříve obrátiti na rozhodčí sbor inženýrské komory, se prvý soud sice zvláště nezabýval, ale nezáleží na tom, protože je to námitka nerozhodná. Odvolací důvod nesprávného hodnocení důkazů v tomto směru není proveden, protože odvolatel vůbec neříká, kterých důkazů se jeho výtka týká. Ani odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci není v tomto směru opodstatněn. Pokud odvolatel popírá, že jest soutěžitelem, poukazuje se na správný výklad pojmu hospodářského styku soutěže v napadeném rozsudku a správný závěr prvého soudu z obsahu inkriminovaného podání i svědectví, že tu byl soutěžitelský úmysl mezi mladšími a staršími kolegy inženýry. Na tom, že spolek sám není podnikatelem a jako takový soutěžitelem, nezáleží. Stačí, že jeho členové jimi jsou. Proviniti se proti zákonu proti nekalé soutěži může zásadně každá osoba, třebas i nepodnikatel a nesoutěžitel (Skála, str. 11, 36, Hamann 5, 13 ad A 3, 50 ad A, Rosenthal 13, 62), tím spíše spolek osob podnikajících a soutěžících, jedná-li způsobem příčícím se zákonu proti nekalé soutěži, třebas v zájmu některých, ale na újmu jiných svých členů, nebo i nečlenů podnikatelů a soutěžitelů se členy jeho, právě tak, jako má zase aktivní legitimaci k ochraně svých členů proti nekalé soutěži, proti nim páchané. Poukazuje se i na §§ 2 a 3 stanov žalovaného spolku. Mylný je konečně i názor žalovaného, že právnickou osobu lze žalovati podle cit. zákona jen, jednal-li za ni zodpovědný orgán, t. j. fysická osoba podle zákona nebo stanov k zastupování jejímu povolaná. Žalovaná smí býti, i když jednali zaměstnanec nebo i osoba třetí. V daném případě podání podepsáno bylo podle žaloby i žalobní odpovědi předsedou a jednatelem spolku. Oba jsou funkcionáři spolku a předseda jest podle § 10 stanov oprávněn zastupovati jej i na venek. Třebas podle § 10 stanov podání úřadům má podepsati předseda (nebo místopředseda) a tajemník, nevylučuje podpis sporného podání předsedou a jednatelem pasivní legitimace žalovaného spolku, protože předseda a jednatel podepsali je, vykonávajíce činnost spolkovou (v provozování jeho podniku), a žalovanému spolku bylo to známo (§ 17 cit. zák.), aniž záleží na nedostatku práva jednatelova k spolupodpisu v takovém případě, ve kterém i třetí osoba může založili pasivní legitimaci »majitele podniku« ke sporu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pro přípustnost dovolání a jeho vyřízení je nerozhodné, že se žalovaný spolek z usnesení valné hromady ze dne 17. dubna 1935 rozešel a že snad právě zanikl, protože tím procesní plná moc právního zástupce žalovaného spolku nebyla dotčena. V této otázce nerozhoduje ustanovení § 1023 obč. zák., k němuž poukazuje žalobce, nýbrž platí zde obdobou předpisy práva procesního a to §§ 35 a 158 c. ř. s. Tyto otázky musil dovolací soud zkoumati samostatně, třeba procesní soud z popudu žalobcova zvláštním usnesením odepřel dovolání odmítnouti; závadné bylo by rozhodnutí procesního soudu, kdyby byl pravoplatně dovolání odmítl. V otázce pasivní legitimace žalované strany je nerozhodné, uvádí-li odvolací soud právem či neprávem, že žalovaná odeslání inkriminovaného dopisu doznala, když dovolatelka sama připouští, že odvolací soud skutečně tu vzal za prokázáno na základě provedených důkazů v souhlase se soudem procesním. Může-li bytí žalovaná za obsah činěna odpovědnou, je otázka druhá, ale také na ni odpověděl soud odvolací správně ve smyslu kladném. Nejde tu o smluvní závazek, nýbrž o nárok žalobcův z jednání porušivšího zákon (quasidelikt); bylo-li pak zjištěno, že inkriminovaný projev byl odeslán jménem žalovaného spolku na základě usnesení valné hromady a že byl podepsán funkcionáři spolku, jmenovitě předsedou a nad to jednatelem, nesejde již na tom, že nebyl podepsán ještě také tajemníkem. Že podpisy nejsou pravé, dovolatelka vážně netvrdí a marně tu nadhazuje, že pravost podpisů nebyla zjištěna, když k tomu podle celého postupu za sporu nebylo příčiny. Nesejde na tom, zda je nebo není žalovaný spolek soutěžitelem v poměru k žalobci, nýbrž rozhodným je, že k závadnému projevu došlo v hospodářském styku a za účelem soutěže, jak to správně dovodily, nižší soudy; dovolatelka sama připouští, že chtěla dosáhnouti toho, aby byl v zadávání prací zaveden jakýsi systém, což přece musí míti také zpětné účinky na soutěžní poměry; ostatně plyne již z obsahu inkriminovaného projevu, že šlo o otázky soutěže, aniž sejde na tom, zda je spolek přístupný mladým i starším inženýrům a že se tyto skupiny nijak ve spolku netřídí. Jaké tu byly ještě také jiné pohnutky a popudy, je rovněž bez významu.

Citace:

č. 611. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 458-459.