NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 939.

Přípustnost pořadu práva pro žalobu, jíž vlastník hořejšího pozemku k jeho ochraně domáhá se na vlastníku doleního pozemku toho, by vyčistil strouhu, odvádějící s hořejších pozemků vodu dešťovou a vrchní.
(Rozh. ze dne 1. března 1921, R I 165/21.)
Žalující (vlastníci hořejšího pozemku) domáhali se na žalované (vlastnici doleního pozemku) vyčištění strouhy, tvrdíce, že žalovaná v roce 1919 po průtrži mračen a roku 1920 po silném lijavci opomenula vyčistiti zanesenou struhu, která vede od nepamětných dob přes její pozemky č. kat. 854 a 856 a kterou se dešťová a vrchní voda s výše položených pozemků svádí, čímž zabránila přirozenému odtoku této vody, tak že tato pak se vylévala na pozemek žalobní č. kat. 828/1 a zde značnou škodu způsobila. Námitku nepřípustnosti pořadu práva procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: § 75 vodního zákona pro Čechy ze dne 28. srpna 1870[opr.], čís. 71 z. z. přikazuje sice vodní spory úřadům správním, ale příslušnost těchto předpokládá sama sebou a, jak i z §§ 83, 88, 89, 94 a 102 téhož zákona a z § 364 obč. zák., vodním zákonem nezrušeného, vyvoditi lze, že sporný nárok zakládá se v poměru práva veřejného. Zde však jde dle tvrzení žalobců i dle obsahu žaloby o poměr soukromoprávní dle § 364 obč. zák., podléhající příslušnosti soudní. Odvolací soud odmítl žalobu pro nepříslušnost pořadu práva. Důvody: Ze skutkového i právního založení žaloby a ze žalobního žádání jde na jevo, že žalující strana neuplatňuje žalobou nároku, jejž bylo by lze podřaditi pod ustanovení práva občanského, zejména nejde tu o to, by odraženo bylo nějaké zasahování žalované strany ve vlastnictví žalobců po rozumu § 364 obč. zák. Jde však patrně o případ § 11 vodn. zák. (bránění přirozenému odtoku vody) a tudíž o věc nikoli soukromoprávní, nýbrž o záležitost, upravenou samým vodním zákonem, pro niž jest příslušným politický úřad prvé stolice (§ 75 vod. zák.). Na tom nemůže ničeho změniti tvrzení žalobní, že žalovaná uznala zásadně povinnost udržovati strouhu v dobrém stavu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Pro zodpovědění otázky, patří-li přítomná rozepře na soud či na úřad správní, rozhodným jest obsah žaloby, jak shora je vylíčen. Účelem žaloby jest, donutiti žalovanou stranu k odstranění stavu, na jejích pozemcích nastalého a úmyslně udržovaného, jímž způsobuje se nebezpečí, že voda dešťová a vrchní bude na pozemek žalobců odtékati a jim škodu působiti. Žalobní nárok nesměřuje tedy, jak rekursní soud mylně za to má, k upravení přirozeného odtoku dešťové vody s pozemků v zájmu veřejném, nýbrž domáhají se žalobcové úpravy této pouze jako prostředku za účelem odstranění bezprávného a jim škodu působícího stavu, na pozemcích žalované úmyslně udržovaného, jímž žalovaná zasahuje opomenuvši čistiti strouhu a neoprávněně svádějíc tím dešťovou vodu se svých pozemků na pozemek žalobců, do vlastnictví jejich. Podle § 75 vod. zák. náleží před politické úřady jen takové záležitosti, týkající se používání a svádění vod a obrany proti nim, při nichž jde o ochranu zájmů veřejných. Zde jde o poměr soukromoprávní, který dle § 1 j. n. přísluší k rozhodování řádných soudů, i když jest důvodem žaloby, že vlastník dolního pozemku brání přirozenému odtoku dešťové vody na újmu pozemku hořejšího (§ 11 vod. zák.).

Citace:

č. 939. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 163-164.