NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4375.

Úrazové pojištění. — Hornictví: I. Stran mimořáných přídavků k zaopatřovacím platům hornickým podle zák. č. 608/1919 neplatí meritorní předpisy zák. o úrazovém pojištění. — II. Předpisy §§ 13 a 12 prov. nař. č. 357/1920 stran započtení vedlejších dávek, příspěvků drahotních a ošacovacích do mzdy, jakož i o době prvé srážky se mzdy neodporují zákonu.
(Nález ze dne 31. ledna 1925 č. 1812.)
Prejudikatura: Boh. 3756 adm.
Věc: Důl »Jan« spol. s r. o. v M. proti zemské- správě politické v Praze o příspěvek k Ústřednímu zaopatřovacímu fondu bratrských pokladen.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ústředního zaopatřovacího fondu bratrských pokladen v Praze z 27. března 1922 byl na základě revise mzdy z podniku důl »Oskar« v D., náležejícího st-lce, předepsán příspěvek k úhradě mimořádných přídavků k zaopatřovacím platům podle zák. z 29. října 1919 č. 608 a prov. nař. z 18. května 1920 č. 357 Sb. za období od 1. března 1920 do 31. prosince 1921 částkou 67925 K 26 h, a úroky z prodlení do dne 27. břzena 1922 částkou 2540 K 27 h, úhrnem 70465 K 53 h.
Zsp v dohodě s báňským hejtmanstvím nař. rozhodnutím z 1. března 1924 odporu st-lčinu nevyhověla z těchto důvodů:
»Do započítatelné mzdy jest po rozumu úraz. zák. pojmouti veškeré požitky, na něž má pojištěnec na základě svého pracovního poměru právní nárok. Takovými požitky jsou též ošacovací příspěvky a příplatky na chléb, jež se jeví býti pouhým přizpůsobením mzdy nebo služného drahotním poměrům. Pokud se týče započítání ceny deputátního uhlí, odkazuje se k § 18 úraz. zák. a tím i k § 8 téhož zák. dle citace § 10 zák. z 29. října 1919 č. 608 Sb., dle nichž pro ocenění deputátního uhlí platí směrné ceny vydané báňským hejtmanstvím pro obor úrazového pojištění. Podkladem pro rozvrhové řízení příspěvků vybíraných k účelům ústř. zaopatř. fondu, jak upraveno jest § 11 vl. nař. z 18. května 1920 č. 357 Sb., musí býti mzda v nejširším slova smyslu bez omezení na výdělkové roční zákonné maximum, poněvadž i zaopatřovací platy obdobně úrazovým rentám dle výše výdělku odstupňovány nejsou. Rovněž výtka nezákonnosti prve cit. vl. nař. č. 357/1920 jest bezdůvodná vzhledem k znění § 9, odst. 3 zák č. 608/1919, jakož i § 30 zák. z 28. července 1889 č. 127 ř. z. Před vydáním zmíněného vl. nař. č. 357 z r. 1920 neznali zaměstnavatelé sazbu a nemohli dělníkům ničeho sraziti. Odpor jest tudíž bezdůvodný, předpis fondu pak správný«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost vytýká především, že řízení předcházející vydání nař. rozhodnutí trpí podstatnou vadou, ježto příspěvky byly vyměřeny nikoli na základě výkazů sestavených ve smyslu § 10 zák. 608/1919, nýbrž dle výsledku revise provedné súčastněným fondem.
Stížnost netvrdí, že by výsledek revise mezd, vzatý za základ pro vyměření příspěvků, byl ciferně nesprávný, naopak správnost dat zjištěných revisí sama správa dolu doložkou na protokole ze 16. února 1922 potvrdila. Nelze proto mluviti o podstatné vadě, je-li základ pro výměru příspěvků ciferně správný, ať již žal. úřad k němu dospěl způsobem jakýmkoliv, když zákon sám neobsahuje předpisu o postupu při vyměřování příspěvků, zejména nikde nenařizuje, že by výkazy předložené dle § 10 zákona musely býti výhradně podkladem výpočtu mezd.
Ostatně vybavuje § 14 prov. nař. fond dalekosáhlou revisní mocí, zejména právem, přezkoumávati správnost přiznaných mezd. Toto ustanovení nemělo by významu, kdyby výsledků takovéto revise nesmělo býti použito pro výměru příspěvků. Jest proto tato námitka bezdůvodná.
Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že bére za základ vyměření příspěvku celou vyplacenou hrubou mzdu i s dalšími požitky zaměstnanců, jako jsou ošacovací příspěvky a naturální dávky. Tento základ vzat byl ve smyslu prov. nař. z 18. května 1920 č. 357 Sb., jež však dle náhledu stížnosti překročuje hranice nařizovací moci zákonem mu přiznané a dává předpisy, jež jsou přímo proti ustanovení zákona. Rozpor mezi zákonem a prov. nař. spatřuje stížnost v tom:
a) § 10 zák., jenž cituje § 18 úraz. zák., převzal ustanovení, že se nehledí ke mzdám, pokud převyšují roční částku 6000 K; ustanovení prov. nař., jež ukládá podnikateli započísti do přiznávané mzdy vedle hotově vyplacených mezd všecky drahotní přídavky, ošacovací přísspěvky a naturální dávky i když součet u jednotlivce převyšuje 6000 K, jest v rozporu se zákonem,
b) také ustanovení, že ao mzdy se mají započísti příspěvky drahotní a ošacovací, pak naturální dávky, odporuje prý zákonu. Úraz. zákon mluví výslovně jen o mzdách.
Tyto vývody stížnosti jsou založeny na právním názoru, že §em 10 zák. 29. října 1919 č. 608 Sb. byly recipovány materielně-právní předpisy úraz. zák. o tom, co jest považovati za mzdu a že se nehledí ke mzdám, pokud převyšují roční peníz 6000 K.
S tímto výkladem zákona nelze souhlasiti.
Zákon č. 608/1919 poskytuje členům bratrských pokladem jejich příslušníkům mimořádné přídavky k zaopatřovací m platům (§ 1 až 4) a činí opatření, aby výlohy spojené s vyplácením těchto přídavků byly uhraženy bratrským pokladnám odjinud. Za tím účelem byly dle § 6 zřízeny ústř. zaopatř. fondy a těmto uloženo, aby bratrským pokladnám uvedené výlohy uhradily. Odkud si mají tyto fondy opatřiti prostředky potřebné ke splnění svého úkolu, stanoveno v § 9, kdež se praví, že peníze, jichž jest třeba k účelům zmíněných fondů a k zapravení výloh správních, opatří se poloročními příspěvky, které platí zaměstnavatelé, jimž se zároveň povoluje, ohledně některých příspěvků sraziti si polovici se mzdy členů bratrských pokladen. Způsob výpočtu a vybírání příspěvků ponechává zákon výkonné moci nařizovací.
Zákon č. 608/1919 upravuje tedy zřejmě materii zcela rozdílnou od materie úraz. zákona, mezi oběma těmito zákony není ani vnitřních vztahů, kromě onoho, jenž jest vyřešen v § 4 zák. č. 608/1919, kde se upravuje postup v případě konkurence úrazového důchodu a pojistných dávek dle § 1 tohoto zák. Jiné vnitřní spojitosti není.
S tohoto hlediska třeba posuzovati dosah stížností cit. § 10 zák. č. 608/19, jenž předpisuje, že zaměstnavatelé jsou povinni obdobně § 18 úraz. zák. podávati správnímu výboru zaopatř. fondu bratr, pokladen výkaz o počtu dělníků u nich zaměstnaných a o vyplacených mzdách.
Toto ustanovení obsahuje dle náhledu nss-u pouze formální předpis, že zaměstnavatelé jsou povinni předkládati seznamy v § 8 úraz. zák. předepsané, nerecipuje však žádných materielnč právních předpisů úraz. zak. v příčině otázek, co jest započítati do mzdy a do jaké výše. Je—li tomu tak, nelze přisvědčiti stížnosti, že by materielně-právní předpisy úraz. zák. o tom, co a jak jest započísti do mzdy, a do jaké výše, byly se staly citací § 18 úraz. zák. v § 10 zák. č. 608/1919 součástí jeho. Nepřevzal-ii však tento zákon materielní předpisy úraz. zák., padá sama sebou námitka stížnosti ad a), že jest nezákonným § 13 prov. nař. č. 357/1920, pokud nařizuje, že se při započtení vedlejších dávek do mzdy nepřihlíží k tomu, převyšuje-li součet u jednotlivce podle zák. započitatelnou nejvyšší částku mzdy.
Pokud stížnost míní, že není kryto zákonem také ustanovení § 13 cit. nařízení, že do mzdy se mají započísti příspěvky drahotní a ošacovací, pak naturální dávky, lze otázku tu řešiti, jak shora vyloženo, jen s hlediska zák. č. 608/1919. V tomto směru obsahuje cit. § 10 jen tu direktivu, že základnou pro výpočet příspěvků jest počet dělníků toho kterého závodu resp. vyplacené mzdy.
Prov. nař., když volilo direktivu druhou, bylo při stanovení toho, co jest považovati »za vyplacenou mzdu«, vázáno jedině cit. zákonem, a ježto zákon pojem mzdy nedefinuje, omezeno jenom potud, že nesmělo voliti za základnu, co není mzdou, tudíž nesmělo započítati do ročního výdělku částky, jež by za mzdu pojmově považovati se nemohly.
Pokud jde o »ošatné«, jež dle spisů do mezd dělníků stěžujícího si závodu započteno bylo, jež nař. rozhodnutí označuje jako »ošacovací příspěvky a příplatky na chléb«, nutno zajisté připustiti, že pojmově mohou býti považovány za součást mzdy. Ostatně obíral se nss již ve svých nál. Boh. 3756 a 3983 adm. otázkou, zda příspěvky toho druhu, shrnuté pod název »příplatky na sociální zlepšení, mají býti započítány do mzdy, a zodpověděl ji kladně, dovozuje, že příplatky ty nebyly ničím jiným, nežli zvýšením mzdy, která podle povahy své jest určena k tomu, aby zabezpečila pracujícímu živobytí.
Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě.
Stejně jest i s naturálními dávkami (dle spisů deputátním uhlím), jež ve své podstatě nejsou ničím jiným, než částí mzdy placené nikoli v hotovosti, nýbrž v životních potřebách, což různé specielní normy výslovně uznávají (viz ku př. § 7 a nemoc, zák., § 8 úraz. zák.).
Jestliže podle toho příplatky na sociální zlepšení (ošatné) a naturální dávky jsou součástí mzdy, jsou tím vyvráceny námitky stížnosti, jež povahu tu jim odpírají a shledávají v započtení jich do mzdy nezákonnost citovaného prováděcího nařízení.
Stížnost vytýká dále, že odporuje zákonu § 12, odst. 2. prov nař., jenž stanoví, že první srážku s výplaty lze provésti při první výplatě po vyhlášení nařízení, což jest rovněž contra legem (§ 9 zák.) a uvaluje na podnikatele hrazení veškerých příspěvků od 1. července 1919 do prvé výplaty po 31. květnu 1920.
Pokud námitce té lze rozuměti tak, že stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že ukládá st-li co zaměstnavateli povinnost zaplatiti celé příspěvky od 1. března 1920, tudíž i za dobu, za kterou se dle náhledu stížnosti nemůže již hojiti na mzdách dělníků, jest námitka bezdůvodnou, ježto povinnost ta má základ v zákoně samém, který v §§ 9 a 15 platnost zákona — i pokud jde o placení příspěvků — klade zpět až k 1. červenci 1919. Otázka pak, pokud si zaměstnavatel smí část příspěvků sraziti s mezd dělníků, nebylo předmětem sporu, a nerozhodovalo o ní nař. rozhodnutí; nemůže proto nss vzhledem k předpisu § 5 zák. o ss se jí obírati.
Konečně vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí jest samo v sobě v rozporu, dovolávajíc se § 8 úraz. zák., kdežto k ostatním ustanovením úraz. zák., ba ani k ustanovení § 6, odst. 5, 6 a 7 nepřihlíží. Jak již shora řečeno, nepřicházejí pro řešení tohoto sporu meritorní předpisy úraz. zák. vůbec v úvahu, nýbrž jediné předpisy zák. č. 608 z r. 1919. Tomuto zákonu, jak svrchu dovozeno, nař. rozhodnutí plně vyhovuje a nelze spatřovati nějakého zásahu do subjektivních práv st-lových v tom, že úřad dovolává se také předpisů úraz. zákona, neboť záleží jedině na tom, je-li nař. rozhodnutí v souhlase se zák. č. 608/1919 a nikoli, je-li také v souhlase s materielními předpisy zákona úrazového, jichž jak shora vysloveno, na daný případ aplikovati nelze.
Z těchto úvah dospěl nss k zamítnutí stížnosti v celém rozsahu.

Citace:

č. 4375. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 325-328.