NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 4286.

Oddělovací právo zaniká za podmínek §u 12 konk. řádu samočinně. Odpůrčí žaloba nemá tu místa, aniž lze zjišťovati rozsudkem, že oddělovací právo zaniklo, a domáhati se výmazu zástavního práva.
(Rozh. ze dne 21. října 1924, Rv II 397/24.) Úpadková podstata Maxe В-a a firmy Vilek B. a spol. domáhala se na Kamile B-ové uznání, že exekuční vklad na 1/2 Махе K-a domu č. p. 1 jest odpíratelný, a že žalovaná jest povinna svoliti k výmazu tohoto exekučního práva zástavního, jinak že by byl podle rozsudku povolen exekučně. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska dovolacího důvodu §u 503 čís. 4 c. ř. s. není dovolání opodstatněno, třebaže nelze s právními názory nižších soudů ve všech směrech plně souhlasiti. Nižšími stolicemi bylo zjištěno, že k žádosti žalované Kamily B-ové ze dne 13. ledna 1922 byl usnesením okresního soudu ze dne 21. ledna 1922 povolen podle notářského spisu, ve smyslu §u 3 not. ř. vykonatelného, ze dne 3. února 1896 vnucený vklad práva zástavního na polovici Maxe В-a, manžela žalované, k domu, pro pohledávku věna žalované 7 000 Kč, a že dne 24. února 1922 byl o jmění veřejné obchodní společnosti Vilek B. a spol. a dne 27. února 1922 o jmění Maxe В-a jako osobně ručícího společníka této společnosti vyhlášen úpadek. Není tudíž sporno, že ode dne, kdy žalovaná nabyla exekucí zajištění své pohledávky na polovici úpadcova domku a tedy též právo na oddělení uspokojení z ní, do zahájení úpadkového řízení neuplynulo 60 dnů. Podle §u 12 konk. ř. zanikají oddělovací práva v této době nabytá zahájením úpadku a obživnou jen, byl-li úpadek podle §u 166 konk. ř. zrušen, o který případ tu však nejde. Zanikají sama sebou, aniž je třeba právního jednání buď správce úpadkové podstaty nebo jiné osoby, a to i tehdy, když správce úpadkové podstaty o nich a o splnění podmínek §u 12 konk. ř. ani nemá vědomosti. Není proto ani třeba odpůrčí žaloby. Ta je dokonce podle povahy věci vyloučena, neboť je podle pojmu odpůrčí žaloby jejím předpokladem, aby právní jednání, jemuž se odporuje, bylo věřitelům škodlivé, o škodlivosti jeho však nemůže býti řeči, když oddělovací právo samočinně již zaniklo. Právem proto nižší soudy odpůrčí žalobu, třebaže z jiných důvodů, zamítly. Osud žaloby nemůže zachrániti ani pokus žalobcův, žalobu opříti o ustanovení §u 12 konk. ř. Bylo již uvedeno, že oddělovací právo podle tohoto předpisu konk. řádu zaniká samočinně, mocí zákona. Nemá tudíž ani smyslu ani účelu a je proto nedovoleno, ještě zvlášť zjišťovati rozsudkem, že je bezúčinné. Pokud se žaloba domáhá mimo to výmazu exekučního práva zástavního, odporuje přímo znění a smyslu citovaného předpisu. Výmaz exekučního práva zástavního se rovná úplnému zrušení exekuce zahájené vnuceným zřízením tohoto práva. Podle §u 12 konk. ř. může však býti jen žádáno, aby bylo zastaveno exekuční zpeněžení předmětu zástavy, nikoli exekuce sama. Dále stanoví odstavec (3) téhož §u, že jest část výtěžku na oddělovací právo připadající pojmouti do úpadkové podstaty. Má-li však na oddělovací právo při rozvrhu výtěžku něco připadnouti, je toho nezbytným předpokladem podle §u 216 čís. 4 c. ř. s., by zástavní právo pro ně zřízené alespoň formálně ještě vázlo. Konečně nutno také míti zřetel k okolnosti, že zánik oddělovacího práva je toliko podmíněný a že toto právo zase ob- živne, byl-li úpadek podle §u 166 konk. ř. zrušen. Obživnutí práva zástavního — alespoň v původním pořadí — bylo by však podle zásad knihovního řádu vyloučeno, kdyby exekuční zástavní právo bylo bývalo za úpadkového řízení knihovně vymazáno. Nemůže se proto úpadková podstata důvodně tohoto výmazu domáhati, zejména, když — jak dolíčeno — nemá na něm sebe menšího praktického zájmu. Tento nemůže ani nahraditi poukazem, že povolanými soudy nebylo prý podle předpisu §u 12 postupováno, neboť nápravu toho lze po případě hledati v opravném řízení, nikoli však žalobou podle zákona nepřípustnou.

Citace:

č. 4286. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 474-476.