O pohybu mezd v různých státech v letech 1914 až 1921 vydal Mezinárodní úřad práce (v Ženevě 1922, stran 83, cena 2 fr. švýc.) zajímavou publikaci. Ze všech problémů dotýká se zaměstnance nejbezprostředněji a někdy i nejbolestněji problém mzdy. Proto odhodlal se Mezinárodní Úřad Práce přes všechny veliké obtíže, o nichž se níže zmíníme, učiniti pokus o srovnání mezd v různých státech, Je-li obor statistiky mzdové v území jednoho státu jedním z nejtěžších, pak studium mezd a srovnání jejich podle různých států jest mnohem obtížnější. Spis snaží se provésti toto studium co nejobjektivněji, což při různosti statistických method, různorodosti a nedostatku materiálu nebylo úlohou snadnou. Nejedná se o to, sestaviti mzdy v jednotlivých státech podle jejich výše nominální, nýbrž podle jejich kupní síly (mzda skutečná). Proto také bylo nutno prostudovati a pokud možno na jednotnou základnu zredukovati indexy životní míry. Obyčejně se podařilo ze sebraného materiálu vybrati jen v hlavních oborech zaměstnání nebo kategoriích dělníků několik zemí, které statistiku jich se týkající publikovaly. Kromě toho pak i tento materiál byl do velké míry neúplný a heterogenní. Mezinárodní Úřad Práce vydává tuto publikaci v plném vědomí všech nesnází a nedostatků, jest pak právě jeho přáním obrátiti touto cestou pozornost jednotlivých vlád na to, jak nezbytným jest používati pokud možno jednotných zásad pro statistiku mzdovou. Při zpracování postupoval M. Ú. P. touto methodou: Prameny oficielní, jichž bylo hlavně používáno, obsahují zpravidla nominelní mzdy denní nebo týdenní pro nejdůležitější obory průmyslu a země. Vztahují se na jeden rok předválečný, 1913 nebo 1914, a na léta po válce, 1919 až 1921. Poněvadž za války působily na pohyb mezd okolnosti zcela mimořádné, byla tomuto období věnována zvláštní kapitola. Na základě původního materiálu byla počítána indexová čísla, takže za základ byl vzat rok před válkou (100). Indexová čísla mzdy reálné byla vypočtena tím, že indexové číslo mzdy nominelní bylo děleno indexem životní míry a výsledek násoben stem. Ve spise je osvětleno, jaké nesnáze působí stanovení mzdy nominelní a indexu životní míry. Slova »mzda« se užívá často pro pojmy velmi rozdílné, aniž se blíže určí, jaký smysl jest tomuto výrazu v daném případě přikládán. Musíme rozeznávati 1. mzdové sazby; ty jsou všeobecně výsledkem úmluvy mezi zaměstnavateli a dělníky, která je buď smlouvou individuelní, nebo, jak se nyní nejčastěji děje, smlouvou kolektivní, sjednanou mezi organisacemi obou stran. Mzdová sazba může zase býti: a) časová: dělník dostane stanovený obnos za určitou dobu práce, b) úkolová: odměna za práci jest úměrná množství a jakosti vykonané práce. Ve většině případů tarify práce úkolové nedovolují stanoviti hodnotu reální mzdy dělníkovy. 2. výdělek; tímto slovem jest označen obnos, který skutečně dělník celkem za práci obdrží (jako protějšek ku sazbě, za kterou práce byla smluvena). V této studii užívá se termínu »výdělek« jednak k vyjádření skutečného výdělku, dosaženého jednotlivcem nebo určitými kategoriemi dělníků, jednak k vyjádření »výdělku na osobu«, který se obdrží, dělíme-li celkový obnos všech mzdových seznamů za určité období počtem zaměstnaných dělníků. Má-li se ukázati změna ceny práce, nebo ceny životní míry, jest nutno použíti mzdových sazeb. Nejlepší methodou k snadnému sledování pohybu mzdových sazeb jest počítání indexových čísel nebo procent na základě určitého základního období, pro něž se klade mzdová sazba, rovna stu. Chceme-li však naproti tomu studovati poměrnou hospodářskou situaci vrstev dělnických v různých obdobích, nelze založiti studii na mzdových sazbách, nýbrž na středním skutečném výdělku, který se přepočítá na reální mzdu methodou svrchu uvedenou. K výpočtu mzdy reálné nelze však z pravidla obdržeti obnosy výdělku, které jsou k tomuto účelu nejvhodnější, nýbrž bývá publikován pravidelný výdělek na osobu v určitých povoláních, na př. v Anglii, Spojených státech severoamerických a v jiných zemích. Výdělky vystihují také částečně nezaměstnanost a rozsah práce přes čas, nezahrnují však zřejmě nezaměstnanost celkovou. V obdobích přiostřující se krise, provázené vzrůstem nezaměstnanosti, jest možno konstatovati tendenci vzrůstání »výdělku na osobu«, která má svou příčinu v propouštění dělníků méně schopných a méně placených. Nejsou-li však publikovány statistiky výdělku, jest nutno uchýliti se k sazbám mzdovým, které ovšem nevystihují nezaměstnanost částečnou, ani celkovou, ani rozsah práce přes čas. Nesnáze, s nimiž bylo M. Ú. P. zápoliti, jsou ve spise takto shrnuty: I. Statistika mzdová jest pracována na základě velmi různých method v jednotlivých zemích v témže období nebo také v téže zemi v různých obdobích. V jednotlivých zemích jsou dělníci určitého zaměstnání tříděni dle nejrůznějších hledisk. II. Statistiky mzdové se často vztahují jen na určitou oblast a necharakterisují stav, v celé zemi převládající. III. V některých případech se udávají jen mzdy minimální bez jakýchkoli zpráv o přídavcích druhotních nebo jiných. IV. Není vždy přesných informací o skutečné pracovní době r. 1914, které by dovolily převésti mzdu hodinovou na mzdu denní nebo týdenní. V. Pro některé země, jmenovitě Španělsko, Italii, Polsko, Československo, Belgii, Švýcary existuje sice jisté množství statistických dat mzdových, jichž však nebylo možno použiti pro nedostatek kontinuity a tím nemožnost srovnání mezd v různých obdobích. 3. Pokud se týče životní míry, jest třeba vytknouti, že k vyjádření jejímu bylo užito v jednotlivých zemích různých method, čímž se zase vyskytly nesčetné nesnáze při počítání mzdy reální. Cena různých indexních čísel závisí zvláště na těchto faktorech: a) počtu určitých druhů zboží — v jistých případech jest index založen výlučně na cenách určitého počtu druhů potravin, někdy na cenách potravin a nájemného, jinde jsou brány v úvahu všechny základní druhy zboží, jež se vyskytují v domácích účtech, M. Ú. P. obracel svůj zřetel výlučně k indexům maloobchodních cen potravin jakožto representativním pro změnu životní míry; b) methodě vážení — mají-li indexová čísla representovati střed cen určitého počtu druhů zboží, jest třeba voliti jistou methodu, která by dovolila působiti ceně každého druhu na výsledek do té míry, do jaké jí to přináleží dle důležitosti tohoto druhu. Váhy jednotlivých druhů zboží lze pak obdržeti : 1. methodou domácích účtů: vážení se získá anketou u jistého počtu rodin, 2. methodou theoretického budgetu; vážení jest založeno na informacích částečných nebo úvahách theoretických o kalorické hodnotě potravin, 3. methodou světové spotřeby; vážení se zakládá na celkové spotřebě obyvatelstva, stanovené statistikou výroby dovozu a vývozu; c) území, na které se ceny vztahují — v některých případech jsou výsledky založeny na číslech, vztahujících se na velký počet měst, v jiných zase na velmi omezený počet jejich. Lze také ještě vytknouti další obtíže při počítání indexových čísel životní míry. V některých zemích, na př. v Německu, jest založena statistika na spotřebních budgetech poválečných, z nichž jsou vyloučeny pro jejich výjimečnou cenu nebo vzácnost, s jakou se nyní v obchodě vyskytují jisté druhy zboží spotřeby před válkou běžné. V některých zemích jest zase možno opatřiti množství druhů zboží jen v horší kvalitě, než před válkou. Tyto úvahy brání provésti přesné srovnání mezi reálními mzdami předválečnými a poválečnými. Některé země publikují indexy životní míry jen ve velkých intervalech (na př, v Dánsku pololetně). Výklady těchto methodických nesnází jsou vyloženy v kapitole I. V kapitole II. pak líčí se pohyb mezd v jednotlivých státech za války také dle hlavních oborů průmyslových. V kapitole III. provádí se srovnání mezd nominelních a reálních před válkou a po ní. Z Československa vyskytují se tam toliko data v tabulce mezd hornických, kde indexové Číslo mzdy reálné pro rok 1920 činí 87, je-li za základ vzato období přímo před válkou (100). Pramenem pro tato Čísla byla revue »Der Bergarbeiter-Glückauf«. Bylo by si přáti, aby byl styk Československé republiky s M. Ú. P. značně intensivnější, neboř pak by bývalo možno, aby data z Československa se vyskytovala také v jiných tabulkách, neboť jsou tu z jiných oborů data spolehlivá, publikovaná i oficielní. Ku konci podává spis tyto závěry: 1. Za války nastalo, zprvu všeobecné zdražení, aniž by mzdy přiměřeně stouply, avšak ku konci války a v roce 1919 stouply všude mzdy a snažily se dosáhnouti předválečné hladiny. 2. Skutečné mzdy dělníků bez kvalifikace (ouvriers manuels) stouply do 1921 o, něco výše, než byly před válkou, 3, Rozdíl mezi mzdou dělníků kvalifikovaných a nekvalifikovaných se zmenšil, 4. Skutečné platy duševních pracovníků jsou nižší než před válkou; vyšší kategorie těchto pracovníků mají menší zvýšení skutečných platů než nižší kategorie. 5. Ženy dosáhly poměrně vyššího zvýšení než muži. 6. Stejně dělníci venkovští dosáhli poměrně vyššího zvýšení než dělníci velkých měst. K tomuto závěru dospěly již dříve práce četných autorů v některých státech; v Anglii na př. dr. A. L. Вowleу: Prices and Wages in the United Kingdom 1914—1920. Cambridge University Press. 1921.1 Dr. Jaroslav Janko.

1. Viz můj referát o této knize ve Sborníku, věnovaném dělnickému hnutí a socialismu (III. sv. 1922).