NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6552.

Zemští zaměstnanci: K otázce rozdílu mezi služebním poměrem veřejnoprávním a soukromoprávním.
(Nález ze dne 16. května 1927 č. 6550).
Věc: Ferdinand R. v Opavě proti zemské správní komisi v Opavě stran diet.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-l byl dne 1. února 1915 přijat do služeb slezského zem. výboru jako dočasný správce domu v zem. ústavu choromyslných na dobu mimořádných poměrů válečných za denní plat 10 K a na jednoměsíční výpověď. Výnosem zv-u slez. z 26. září 1915 byl st-l pověřen dalším obstaráváním správy domu v zem. ústavu choromyslných po dobu mimořádných poměrů vál. a přiznán mu titul správce domu a požitky VIII. hodn. třídy s přídavky a naturálním bytem, s tím, že služ. poměr jest oboustranně vypověditelný čtvrt roku předem. Dále podrobněji vymezeny služ. povinnosti st-lovy a stanoveno, že st-l jest podřízen disc. předpisům služ. pragmatiky pro slez. zem. úředníky. V roce 1919 byl st-l pověřen správou dvorů v C. a K. a dalším obstaráváním správy domu v zem. ústavu choromyslných na dobu deseti let, t. j. do 31. ledna 1925. Služ. poměr st-lův byl pak upraven zvláštní smlouvou služ., uzavřenou mezi zv slez. a st-lem ddto. v Opavě dne 8. března 1919 s dodatkem k této smlouvě ddto v Opavě dne 8. dubna 1919, v nichž stanoveno, že po uplynutí deseti let může býti služ. poměr oboustranně vypověděn pololetně předem, že služ. činnost st-lova podléhá zvláštním předpisům pro obor jeho činnosti vydaným, jinak že pro st-le platí obdobně ustanovení služ. pragmatiky vydané pro zemské úředníky a zřízence. Dále se st-li přiznávají služ. požitky a platový postup, zajišťuje se st-li výslužné a zaopatř. požitky jeho rodinným příslušníkům. Výměrem z 26. ledna 1925 byla st-li dána pololetní výpověď s odvoláním na právě zmíněnou služ. smlouvu, načež výměrem z 31. července 1925 stanoveny pens. požitky st-lovy.
Podáním z 1. října 1925 žádal st-l o dodatečné přiznání diet za služ. cesty z Opavy do O. v letech 1921 až 1923. Žádost ta byla nař. výnosem zamítnuta.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto výnosu podané, vzal nss především v úvahu otázku, zda se mu dostává příslušnosti k tomu, aby o předložené stížnosti věcně rozhodl a uznal, že nejsou dány předpoklady zákona pro příslušnost jeho z těchto důvodů:
Jak plyne z obsahu správních spisů, jenž byl svrchu v podstatě podán, byl st-l přijat do služeb zemských jako zaměstnanec smluvní, služ. poměr st-lův spočíval na smlouvě služ., uzavřené mezi st-lem a býv. zv slez. jako smluvními stranami, jíž zv st-le pověřil a st-l se zavázal konati práce, spojené s hosp. správou objektů, jsoucích jednak v majetku zem., jednak od země najatých. Zsk jako právní nástupce zv-u tedy nezaujímala vůči st-li, pokud šlo o jeho služ. poměr, postavení veřejnoprávní, jemuž ze zákona přísluší vůči zaměstnanci vrchnostenská moc a jehož akty vůči zaměstnanci jsou výronem této vrchnostenské moci, nýbrž byla pouze jednou ze smluvních stran v poměru obligačním; práva a povinnosti zsk vůči st-li měly svůj právní základ jedině ve služ. smlouvě, postavení zsk jako veř. úřadu nemělo v služ. poměru st-le právního významu.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad nárok st-lův na přiznání diet za služ. cesty, které st-l, jak tvrdí, konal jako správce dvorů zv-em pachtovaných, tedy za účelem konání svých služ. povinností. Vznikl tudíž tvrzený nárok st-lův na diety z důvodu služ. poměru st-lova, v kterémžto poměru měla však zsk vůči st-li postavení smluvní strany, nikoliv veř. úřadu. V důsledku toho nemůže však ani výrok zsk, zamítající st-lův nárok na diety, míti povahu autoritativního rozhodnutí neb opatření úřadu správního, způsobilého nabýti právní moci, nýbrž pouhého prohlášení jedné ze smluvních stran.
Nss jest podle § 2 zák. o ss povolán rozhodovati o stížnostech, v nichž st-l tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního ve svých subjektivních právech zkrácen. Poněvadž však výrok, proti němuž přítomná stížnost směruje — jak svrchu dovozeno — rozhodnutím neb opatřením úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss není, nedostává se nss-u věcné příslušnosti, aby o stížnosti té meritorně rozhodl.

Citace:

č. 6552. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 845-847.