Čís. 1621.

Výlučná příslušnost zemského civilního soudu v Praze podle zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. a n., pro žalobu na stát o vrácení věci doličné.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1922, R II 146/22.)
Žalobce domáhal se vydání hnacího řemene, jejž dle tvrzení žaloby žalovaný vojenský erár přijal v trestní věci proti pěšáku Rudolfu Š-ovi do schování jako věc doličnou, anebo náhrady ceny téhož předmětu částkou 3000 Kč. Procesní soud prvé stolice (okresní soud v Brně) přerušil řízení dle § 2 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 440 sb. z. a n. Rekursní soud zrušil napadené usnesení i řízení mu předcházevší jako zmatečné a odmítl žalobu. Důvody: Žalobou uplatňují se nároky proti čsl. eráru. Dle § 1 zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. a n. příslušným je pro žaloby takové, ať nárok žalobou vymáhaný zakládá se na právu veřejném nebo soukromém, v prvé stolici zemský soud v Praze. Příslušnost tohoto soudu je výlučná (§ 104 j. n.). Bylo proto napadené usnesení pro zmatečnost § 477 čís. 3 c. ř. s. podle § 478 odstavec prvý c. ř. s. z moci úřední zrušiti i s řízením předcházejícím a žalobu odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodno je tvrzení žalobcovo, že žalovaný erár převzal řemen, jehož vydání nebo náhrady žalobce ise domáhá, jako věc doličnou pro trestní řízení. Žalovaná strana, převzavši řemen ten od městské policie, byla tím činná jako vrchnost, u výkonu trestní pravomoci státním občanům nadřízená, šlo tu tedy o výkon výsostního práva státu za tím účelem, by provedeno bylo účelné trestní řízení pro krádež řemene toho zavedené. Žalobní nárok odvozený z této činnosti státu je nárokem veřejnoprávním, o němž náleží rozhodovati v první stolici výlučně zemskému soudu civilnímu v Praze dle § 1 zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. a n., ježto není tu podmínek, vytčených v § 2 odstavec šestý zákona čís. 3 sb. z. a n. z r. 1918. Bylo proto potvrditi usnesení v odpor vzaté, ač jedině z toho důvodu, že jde tu o nárok veřejnoprávní. Na nároky soukromoprávní zákon čís. 4 z roku 1918 se nevztahuje (sr. rozh. Nejv. soudu čís. 172 úř. sb.).

Citace:

č. 1621. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 395-395.