Čís. 16335.

Odpovědnost notáře.
Ve sporu o náhradu škody, vedeném prodatelem proti notáři (notářskému substitutovi) z porušení převzatého závazku, že trhovou smlouvu smluvci již podepsanou nedá zapsati do veřejných knih, dokud kupitel nesloží zbytek trhové ceny, ale pod podmínkou, že nebude hroziti nebezpečí, jest nutno zkoumati, zda se zřetelem na neknihovní dluhy prodatele a na chování jeho neknihovních věřitelů bylo se obávati, že v knihovním stavu, nebude-li trhová smlouva do knih zapsána, nastanou takové změny, že z nich hrozí kupiteli vážné nebezpečí. (Rozh. ze dne 29. září 1937, Rv I 1169/36.)
Žalobce a jeho manželka prodali trhovou smlouvou ze dne 8. září 1932, sjednanou na notářství v B., nemovitost v pozemkové knize jim, připsanou Bertě T-ové za 51000 Kč. Na srážku kupní ceny převzala kupitelka hypotekární dluhy váznoucí na koupené nemovitosti a zbytek 18000 Kč měla složiti do pěti týdnů, počínaje dnem 8. září 1932, na notářství v B. k rukám žalovaného. Tvrdě, že on a jeho manželka podepsali řečenou trhovou smlouvu ještě před složením uvedené částky 18000 Kč jen proto, že je žalovaný ujistil, že ponechá podepsanou kupní smlouvu u sebe tak dlouho, až kupitelka složí nedoplatek trhové ceny 18000 Kč, a že teprve potom trhovou smlouvu vloží do pozemkové knihy, a že ten závazek žalovaný porušil, ježto přes to, že kupitelka nesložila uvedený nedoplatek, dal vložiti do pozemkové knihy podle dotčené trhové smlouvy vlastnické právo pro kupitelku Boženu T-ovou, čímž se stalo, že nemovitost, o niž jde, mohla býti exekučně prodána, a že jest uvedená pohledávka proti ní nedobytná, domáhá se na žalovaném z důvodu porušení jeho shora uvedeného slibu zaplacení 9000 Kč s přísl. jako polovice nedoplatku na něho připadající. Proti žalobě namítl žalovaný mimo jiné, že výše dotčený závazek převzal jen za výslovného předpokladu, že se strany neknihovních věřitelů prodatelů nehrozí opožděnému zápisu kupní smlouvy žádné nebezpečí, čímž prodatelé opětovně žalovaného ujistili. Žalovaný nedal žalobcem tvrzené ujištění, že není nebezpečí škody. Hned příštího dne po uzavření kupní smlouvy se žalovaný dověděl od svého solicitátora Vojtěcha S., že žalobce a jeho manželka jsou dlužni spořitelně v B. na splatnou směnku asi 1000 Kč, spořitelnímu a záložnímu spolku v U. přes 5000 Kč a že má S. ze S. proti němu exekuční titul na několik set korun. Nastalo tudíž veliké nebezpečí, že budou vedeny pro tento dluh a pro jiné dluhy žalobce a jeho manželky na shora označenou nemovitost immobilární exekuce, čímž by bylo kupitelce zajištěné řádné provedení kupní smlouvy zcela nemožné. Žalovaný byl proto nucen dáti ihned provésti vklad kupní smlouvy. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Nižší soudy zjistily, že žalovaný nepřislíbil žalobci bezpodmínečně, že za všech okolností kupní smlouvou, dne 8. září 1932 v jeho kanceláři uzavřenou, ponechá u sebe nezaknihovanou, dokud kupující Berta T. nesloží zbytek kupní ceny, a že nepřevzal žádné záruky za skutečné složení peněz v jeho kanceláři, nýbrž že žalovaný jen prohlásil, že kupní smlouva již podepsaná zůstane nějakou dobu ležeti, až kupující složí 18000 Kč, — ovšem pod podmínkou, že nehrozí nebezpečí. Kdežto procesní soud pokládal již tyto skutečnosti za dostatečné, aby vyloučil jakoukoliv odpovědnost žalovaného za to, že již dne 9. září 1932 — jak jest viděti z výpisu z knih — dal trhovou smlouvu vložiti do pozemkové knihy, dolíčil odvolací soud správně, že žalovaný tím ještě nebyl prost závazku k náhradě škody, neboť prvý soud opominul vůbec zjistiti, zda tu byly splněny podmínky pro předčasné zapsání smlouvy do pozemkové knihy. Odvolací soud se sice pokusil napraviti tuto vadu, ale učinil tak neúplně. Žalovaný nenamítl před procesním soudem, že sporná nemovitost neměla větší hodnoty než 28000 Kč, za něž byla exekučně prodána, a vůbec neuplatňoval, že kupní cena 51000 Kč převyšuje pravou hodnotu nemovitosti. Bylo-li pak zjištěno, že na ni vázlo asi 33000 Kč knihovních dluhů, není správný závěr odvolacího soudu, že nemovitost byla předlužená. K tomu závěru neopravňuje ani další okolnost, kterou snad druhý soud měl na mysli, že prodávající měli ještě mnoho neknihovních dluhů. Ke zkoumání otázky, zdali žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze zjištěného obsahu přípovědi jím učiněné, měly nižší soudy zjistiti, zda se zřením na neknihovní dluhy prodávajících a na chování jejich neknihovních věřitelů bylo se obávati, že v knihovním stavu, nebude-li trhová smlouva s Bertou T. do knih zapsána, nastanou takové změny, že z nich hrozí kupující straně vážné nebezpečí. Po té stránce však neobsahují rozsudky nižších stolic vůbec zjištění, ačkoliv na nich bude závislé řešení otázky, zda podmínky pro okamžité zapsání smlouvy do pozemkové knihy byly splněny, či nikoliv.

Citace:

č. 16335. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 246-248.