NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 929.

Pro trestnost křivého svědectví (§ 199 písm. a) tr. zák.) jest lhostejno, že trestný čin toho, v jehož prospěch bylo vydáno, byl amnestován.
Křivého svědectví dopouští se i ten, kdo, ač k tomu byl oprávněn, nepoužil dobrodiní § 152 tr. ř.
(Rozh. ze dne 23. září 1922, Kr I 1062/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. srpna 1921, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podvodu dle §§ 197 a 199 písm. a) tr. zák. Důvody:
Dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. dovozuje stěžovatelka, že nemůže býti trestána pro křivou svědeckou výpověď, kterou učinila před soudem v trestním řízení, vedeném proti jejímu synovi Antonínu K-ovi, proto, že toto řízení bylo na základě amnestie Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb. z. ve stadiu přípravného vyhledávání zastaveno. Avšak stížnost přehlíží, že amnestií, udělenou synovi, nebyl smazán zároveň i její trestný čin, na kterýž se § 1 nařízení Národního výboru nevztahoval, a pro který jí právoplatným soudním usnesením nebyla přiznána amnestie ani z důvodu § 4 citovaného nařízení. Trestní řízení proti Antonínu K-ovi bylo sice následkem amnestie zastaveno, ale soudní akty vyhledávací v něm provedené nezanikly a trestnost křivé výpovědi obžalované, za řízení učiněné, nebyla zastavením řízení nijak dotčena, poněvadž důvodem trestání křivé svědecké výpovědi jest všeobecný (abstraktní) zájem státu, by konání spravedlnosti nebylo ohroženo, a nikoliv předpoklad, by v konkrétním případě křivá svědecká výpověď měla vliv na určité soudní rozhodnutí.
Dle čís. 9 b) § 281 tr. ř. uplatňuje stížnost, že obžalovaná jednala z neodolatelného donucení, ježto byla volána za svědkyni v trestní věci proti vlastnímu synovi a nechtěla mu ublížiti. Avšak nehledě k tomu, že rozsudek neobsahuje výroku v tom směru, takže zde není zákonného předpokladu pro uplatňování důvodu zmatečnosti čís. 9 b) § 281 tr. ř., stačí podotknouti, že obžalovaná by se byla snadno vyhnula kolisi, v níž se octla jako svědkyně a matka, kdyby byla použila dobrodiní § 152 tr. ř., na které byla upozorněna, a vzdala se svědectví. Neučinila-li tak a vypověděla-li vědomě křivě, musí nésti následky svého jednání. V žádném případě však její jednání se nekryje s důvodem vylučujícím trestnost dle § 2 g) tr. zák.

Citace:

č. 929. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 414-415.