Čís. 10631.


Syndikátní ručení (zákon ze dne 12. července 1872, čís. 112 ř. zák.).
Právo výkonného orgánu ku přijetí vymáhaného plnění jest omezeno jen na dobu výkonu exekuce a bezprostředně před ní a zaniká výkonem exekuce na místě samém. Přijal-li výkonný orgán napotom od dlužníka
plnění, jež (částečně) zpronevěřil, nešlo o porušení práv vymáhajícího věřitele u výkonu úřadu ve smyslu syndikátního zákona.
(Rozh. ze dne 19. března 1931, Co I 4/30),
Firma S. vedla k vydobytí pohledávky 3121 Kč proti L-ovi exekuci na movitosti. Výkonný orgán Josef A. přijal po výkonu exekuce v podatelně soudu od dlužníka 3121 Kč, odevzdal firmě S. jen 1000 Kč, kdežto zbytek si podržel. Žalobou, o niž tu jde, žalovala firma S. československý erár o zaplacení 2121 Kč z důvodu syndikátního ručení. Procesní soud prvé stolice (vrchní soud v Praze) žalobu zamítl. Důvody: Podle § 1 a § 4 zákona ze dne 12. července 1872 čís. 112 ř. zák., poruší-li soudcovský úředník, nebo jinak k soudním úkonům úředním zřízený úředník nebo zřízenec u vykonávání svého úřadu přestoupením úřední povinnosti právo a způsobí-li tím straně škodu, proti kteréž neposkytují pomoci prostředky opravné v předepsaném soudním řízení, má škodující strana právo pohledávati náhradu škody buď jen na provinilém úředníku soudcovském, nebo jen na státu nebo na obou. Předpokladem této náhrady škody jest tudíž, že šlo o úředníka, v tomto případě o zřízence, k soudním úkonům úředním zřízeného, že tento vykonával svůj úřad, vykonával úřední působnost jemu svěřenou a že jí překročil a tak porušil právo. O tom, že Josef A. takovým úředníkem (zřízencem) po rozumu syndikátního zákona byl, není sporu, neboť byl u okresního soudu v Ž. ustanoven soudním zřízencem a pověřen jako výkonný orgán výkonem exekucí. Sporným však zůstalo mezi stranami, zda Josef A. přijal peníze u výkonu působnosti jemu svěřené a zda překročil tuto svou úřední povinnost. Jak z exekučních spisů zjištěno, vykonal Josef A. exekuci proti firmě Antonín L. dne 14. dubna 1928 poznámkou v zápise o zabavení, načež spisy odevzdal, aniž mu bylo při tomto výkonu placeno. Jenom při výkonu exekuce byl Josef A. oprávněn, podle průkazního listu pro výkonné orgány peníze až do 5000 Kč přijmouti a jen po tuto dobu a ve vykonávání této funkce byl Josef A. ve vykonávání svého úřadu. Jakmile výkon exekuce Josef A. skončil a spisy odevzdal, nebyl proti dlužníku ve vykonávání svého úřadu. Jelikož vymáhaná pohledávka byla dlužníkem teprve po výkonu exekuce v podatelně okresního soudu v Ž., kde dlužník Josefa A-a vyhledal, zaplacena, nebyl soudní vykonavatel Josef A. v té době již proti dlužníku u vykonávání svého úřadu. Jak jest dále zjištěno, byly vyhlášky o placení u soudu vyvěšeny již po 13. únoru 1928 a na 9. různých místech, ve kterých bylo oznámeno, že se platy hotovými neuznávají a platiti jest jen šekovými vplatními lístky. Platil-li dlužník přes to výkonnému orgánu, který ku přijímání peněz u soudu nebyl oprávněn, a tento výkonný orgán zaplacené peníze z části zpronevěřil, pak za takto zaplacené peníze, které kromě toho zaplaceny byly zřízenci, který ve vykonávání svého úřadu nebyl, ručí nepoctivý zřízenec sám, nikoliv za něho stát, a nelze v takovém případě použíti ustanovení syndikátního zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání. Důvody:
Odvolání není oprávněno. Syndíkátní nárok předpokládá podle § 1 a 4 zákona ze dne 12. července 1872 čís. 112 ř. z., že a) soudce neb osoba jemu co do syndikátního ručení na roven postavená, poruší právo strany, b) že je poruší přestoupením své úřední povinnosti ve výkonu svého úřadu, c) že z porušení toho vznikla straně škoda, d) které nebylo lze zabrániti zákonnými opravnými prostředky. V souzeném případě porušil, jak prvním soudem zjištěno, výkonný orgán svou povinnost tím, že po výkonu exekuce přijal od zástupce exekvované firmy pro vymáhající věřitelku 3121 Kč, a že z peněz takto neprávem přijatých odevzdal zástupci věřitelky jen 1000 Kč, zadržev si a zpronevěřiv 2121 Kč, pro kterýžto čin byl též trestním rozsudkem odsouzen. Jest jen otázkou, zda se stalo porušení práva žalující strany a zda se výkonný orgán dopustil porušení toho ve výkonu svého úřadu jako výkonný orgán, přestoupením své úřední povinnosti. K této otázce odpověděl již první soud způsobem záporným a jest mu přisvědčiti a poukázati v celku na jeho správné, stavu věci i zákonu odpovídající důvody. Vzhledem k vývodům odvolání jest dodati jen toto: Podle § 25 ex. ř. jest výkonný orgán oprávněn platy, jež mají býti vymoženy exekucí, přijati a jejich příjem platně stvrditi a podle § 60 ex. ř. jest povinen příjem peněz pro věřitele osvědčiti zápisem v protokole o exekučním jednání. Podle čl. 379 čtvrtý odstavec jedn. řádu může výkonný orgán před započetím prvního exekučního úkonu vyzvati povinného, by dobrovolně zaplatil (Návod pro výkonné orgány odděl. I. pol. 20 a 21). Jakmile však výkonný orgán, jako v souzeném případě, exekuční zabavení proti povinnému provedl, což se stalo dne 14. dubna 1928, poznamenáním přístupu v zájemním protokole, k soudu se odebral a zprávu o výkonu zabavení učinil, nebyl již činný ve své funkci výkonného orgánu proti dlužníku v téže exekuční věci (§ 1 synd. zák.), nebyl již oprávněn, byť i exekuční řízení ještě nebylo ukončeno, peníze od dlužníka pro věřitele přijati, nebyl již jeho zástupcem. Poukaz žalující strany k tomu, že se exekuční řízení končí teprve dražbou, nemůže na tom nic měniti, neboť dražba jest novým samostatným úkonem exekučním, to i tehdy, když jest k jejímu provedení určen týž výkonný orgán. Právo výkonného orgánu k vybrání vymáhaného plnění omezuje se tedy jen na dobu výkonu exekuce a bezprostředně před ní a zaniká výkonem exekuce na místě samém. (Viz § 60 ex. ř. a § 334 odstavec první, poslední věta jedn. řádu). Byť i tedy výkonný orgán u soudu byl činný jako soudní zřízenec a jakékoliv funkce u soudu zastával, není oprávněn v místnostech soudních, pokud tam výkon exekuce neprovádí, přijati od povinného dlužné plnění. Vzhledem k tomu netřeba řešiti otázku, zda se vyhláška v soudní budově o placení prostřednictvím šekového úřadu vztahuje jen na platy určené přímo pro soud, či též na platy určené pro strany. Podle poslední věty druhého odstavce § 25 ex. ř. může sice vymáhající věřitel za exekučního řízení s právním účinkem odevzdati výkonným orgánem dlužníkovi listiny, peněžní částky a jiné věci, je-li k tomu zavázán jako ke vzájem- nému plnění, to se však musí státi před výkonem exekuce nebo za jejího výkonu; v souzeném případě však o to nejde, nýbrž o placení, které se stalo výkonnému orgánu dlužníkem dne 5. května 1928, tedy tři neděle po výkonu exekuce, když již úkon jeho jako výkonného orgánu byl dávno skončen. Přijal-li výkonný orgán dlužný peníz až po skončení výkonu exekuce, nekonal svůj úřad, nepřijal jej již na místě věřitele a v rámci svého oprávnění (Srov. rozh. 7847 sb. n. s.). Názor dovolatelky, že soudní zřízenec, oprávněný k tomu, by při výkonu exekuce přijímal vymáhané částky do 5000 Kč, jest státním úředníkem ustanoveným k vykonávání soudního úředního úkonu nejen v okamžiku výkonu exekuce, nýbrž i tehdy, když právě nevykonává dotyčnou exekuci, avšak vykonává v úředních hodinách v úřední budově soudní svůj úřad (§ 4 synd. zák.) a že stát jest práv z jeho jednání, když neodmítl přijati peníze, konaje úřad po výkonu exekuce a že tím přestoupil úřední povinnost, — neobstojí, uváží-li se, že přijímání peněz pro strany nespadá ani potom v jeho úřední povinnost, do oboru jeho úřední působnosti. V souzeném případě nebyl Josef A. mimo výkon exekučního zájmu proti dlužníku ve výkonu úředního úkonu jemu přikázaného a proto přijetím peněz po výkonu zabavení bylo porušeno právo vymáhající strany nikoli výkonem neb u vykonávání vlastní působnosti úředníkovy (§ 4 syn. zák.) t. j. působnosti jemu svěřené, nýbrž Josef A. způsobil škodu neoprávněným přijetím peněz, a napotomním zadržením jich, což nenaplňuje podstatu syndikátního závazku státu k náhradě škody (Srv. rozh. čís. 6098 sb. n. s.).
Citace:
Čís. 10631. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 398-401.