NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 14612.

K § 1 zák. ze dne 10. června 1869 čís. 113 ř. z.
Vklad, jehož vydání je vázáno na povolení soudu, může býti vydán jen na základě soudního usnesení opatřeného mimo jiné podpisem soudce; neznalostí této náležitosti se nemůže nikdo omlouvati.
(Rozh. ze dne 10. října 1935, Rv II 1083/33.)
Při projednávání pozůstalosti po Františku D-ovi připadla žalobkyni k úhradě alimentační pohledávky Libuše K-ové vkladní knížka, vydaná žalovaným družstvem. Pozůstalost, kterou prováděl notář Dr. Ladislav P. jako soudní komisař, byla také odevzdána. Dopisem ze dne 8. listopadu 1926 požádal tento notář žalované družstvo, by z vkladu uloženého pro nezl. žalobkyni nebylo bez svolení soudu nic vypláceno. Žalované družstvo vyplatilo na to ke konci roku 1928 celý vklad neznámému muži, který předložil účetnímu žalovaného družstva vkladní knížku a usnesení soudu ze dne 21. srpna 1928, jímž uzávěra vkladu byla zrušena. Usnesení to bylo paděláno, nebylo podepsáno soudcem, nýbrž opatřeno razítkem jeho podpisu a neslo toliko pečeť kulatou místo pečeti v podobě pravidelného osmiúhelníku. Nižší soudy zamítly žalobu na náhradu škody, podanou nezl. Libuší K-ovou, odvolací soud z těchto důvodů: Dopisem notáře jako soudního komisaře, jímž bylo žádáno, aby žalované družstvo vklad bez soudního svolení nevyplácelo, nebyla provedena soudní obstávka vkladu, ježto by bylo zapotřebí usnesení soudního, a nevztahuje se na žalovanou předpis § 28 cís. nař. čís. 278/15 ř. z., neboť se žalované družstvo podle svého povolání nezabývá peněžními obchody. Bylo proto žalované družstvo oprávněno vyplatiti majiteli vkladní knížky vklad, aniž bylo povinno zkoumati legitimaci majitele vkladní knížky, nehledíc k tomu, že nelze po něm žádati znalosti předpisů platných pro vydání peněz ze soudní úschovy, a nemohlo proto míti důvodné podezření, že dopis okresního soudu ze dne 21. srpna 1928 je padělán.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Notář Dr. Ladislav P. jako soudní komisař dopisem ze dne 8. listopadu 1926 žádal žalované družstvo, aby z vkladu pro Libuši K. uloženého nebylo nic vypláceno bez svolení soudu. Notář vystupoval tu jako úřední osoba a jest proto shora uvedenou jeho žádost pokládati za úřední zákaz výplaty ve smyslu bodu 4b) přihlášky k úspornému řízení. Žalované družstvo sdělilo na to notáři dopisem ze dne 9. listopadu 1926, že z konta bez svolení soudu nic nevyplatí. Jde o to, zda žalované družstvo bylo oprávněno vyplatiti vklad na základě usnesení okresního soudu ve S. O. ze dne 21. srpna 1928, v němž bylo vysloveno, že poznámka u vkladu, učiněná Dr. Ladislavem P., notářem ve S. O. jako soudním komisařem pozůstalosti, pozbyla již dávno účinnosti. Toto usnesení, o němž vyšlo později najevo, že bylo paděláno, bylo opatřeno jen kulatou pečetí okresního soudu ve S. O. a nikoliv pečetí v podobě pravidelného osmiúhelníku, jak předpisuje výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 6. března 1926, čís. 2669, a nebylo podepsáno soudcem, nýbrž bylo opatřeno jen razítkem soudce, jež bylo podepsáno kancelářským úředníkem, ač podle druhého odstavce § 79 zákona o organisaci soudů ze dne 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. zák. v doslovu čl. I čís. 10 cís. nař. ze dne 1. června 1914 čís. 118 ř. zák. usnesení soudu o vydání (Erfolglassungsbeschluss) musí býti podepsáno soudem. Pokud jde o prvou závadu (nesprávná pečeť), jest přisvědčiti právnímu názoru nižších soudů, že tu nedopadá ustanovení § 2 obč. zák., podle něhož se nemůže nikdo omlouvati, že mu nebyl znám zákon, jakmile byl řádně vyhlášen. »Řádným vyhlášením zákona« jest podle § 1 zák. ze dne 13. března 1919 čís. 139 sb. z. a n. jeho vyhlášení ve »Sbírce zákonů a nařízení státu československého«. Výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 6. března 1926 čís. 2669 byl však uveřejněn jen ve Věstníku min. sprav. ročník VII pod čís. 8. Naproti tomu předpis, že usnesení soudu o vydání musí býti podepsáno soudem, byl řádně vyhlášen v říšském zákonníku (§ 1 zák. ze dne 10. června 1869 čís. 113 ř. z.), vešel tím ve všeobecnou známost a nemůže se proto žalované družstvo omlouvati tím, že mu (jeho orgánům) nebyl předpis ten znám (§ 2 obč. zák.). Vyplatilo-li žalované družstvo doručiteli úsporné knížky vklad na základě vyhotovení usnesení, jež se příčilo zákonnému předpisu, porušilo povinnost uloženou mu v bodě 4 b) přihlášky k úspornému řízení a jest již z tohoto důvodu povinno nahraditi žalobkyni vzešlou z toho škodu, jejíž výše není sporná. Nezáleží proto na tom, zda žalované družstvo bylo ihned zpraveno o ztrátě úsporné knížky, jak předpisuje bod 8 přihlášky k úspornému řízení.

Citace:

Čís. 14612.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 691-693.