NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2452.

Povoleny-li týmž usnesením podle třetího odstavce §u 350 ex. ř. vklad vlastnického práva pro dlužníka a vnuceného zástavního práva pro vymáhajícího věřitele, platí v tom i onom směru 14denní rekursní lhůta.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, R I 312/23.)
Soud prvé stolice povolil k návrhu vymáhajícího věřitele Josefa S-a
podle §u 350 ex. ř. 1.exekuci vkladem dlužníkova práva vlastnického k nemovitostem zapsaným ve vl. čís. 52 v D. za současného vkladu práva
zástavního pro Občanskou záložnu v L. za postoupené jí pohledávky Ludmily W-ové 12 000 Kč a nezl. Blaženy W-ové 18 000 Kč, 2. exekuci vkladem práva zástavního na zmíněné nemovitosti k vydobytí vykonatelných pohledávek Josefa S-a 15 000 Kč a 3699 Kč s přísl.Rekursní soud stížnost dlužníka a občanské záložny v L. odmítl pokud směřovala proti části 1. napadeného usnesení a zamítl ji, pokud napadala část 2. usnesení prvého soudu. Duvody: Napadené usnesení bylo doručeno stěžovatelům podle zpátečních lístků poštovních dne 6. prosince 1922, stížnost jejich podána byla na soudě teprve dne 20. prosince 1922, kterýmž dnem jest i datována. Rekursní lhůta v exekučních věcech činí podle §u 65 ex. ř. 8 dnu, pokud v zákoně nejsou stanoveny odchylky. Takové odchylky zná exekuční řád jen tři, v kterýchžto případech činí lhůta rekursní výjimečně 14 dnů, totiž v případě
rozhodnutí o návrhu na exekuci na základě cizozemského titulu exekučního ve smyslu §u 83 odstavec třetí ex. ř., při povolení vnuceného
práva zástavního pro pohledávku vymáhajícího věřitele ve smyslu §u 88 čís. 2 ex. ř. a konečně při dodatečném vkladu práva zástavního v pořadí
poznámky o zavedeném řízení dražebním ve smyslu §u 208, odstavec druhý ex. ř. Z případů těchto jest výjimečný případ §u 88 čís. 2 ex. ř. obsažen v napadeném usnesení pod čís. 2, takže proti této části usnesení byla stížnost, podaná čtrnáctého dne po doručení usnesení prvého soudu, včasnou. Naproti tomu exekuci povolenou v usnesení pod čís. 1 nelze zařaditi pro žádný z výjimečných tří případů exekuce, při nichž lhůta k rekursu činí více než 8 dnů, jest tedy stížnost proti prvé části
usnesení, podaná čtrnáctého dne po doručení, opožděnou a bylo ji ve smyslu §u 526 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. bez dalšího odmítnouti. Pokud stížnost brojí proti exekuci povolené v usnesení prvého soudu pod čís. 2, není odůvodněnou a bylo ji zamítnouti, neboť soudu exekučnímu byly předloženy dva vykonatelné směnečné platební příkazy, ze kterých pravost pohledávek vymáhajícího věřitele, k jichž vydobytí žádal za povolení exekuce vkladem práva zástavního, jasně byla patrna, takže
prokázal řádný exekuční titul podle §u 1 čís. 2 ex. ř. Stěžovatel dovozuje nepřípustnost této exekuce jen z toho, že prvý soud povolil současně neprávem vklad vlastnického práva dlužníkova podle §u 350 ex. ř. a že bez něho nelze ani vklad zástavního práva pro věřitele povoliti po
rozumu §u 7 ex. ř. a §u 21 knih. zák. Tento důvod stížnosti padá však tím, že povolení vkladu dlužníkova vlastnického práva zůstává v platnosti, poněvadž stížnost proti tomuto usnesení prvého soudu byla odmítnuta jako opožděná.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a nařídil mu,
by znovu rozhodl ve věci samé.
Důvody:
jde tu o usnesení jediné a nikoliv o usnesení dvě, neboť při exekuci
podle §u 350 odstavec třetí ex. ř. musí býti ve prospěch povinného vklad práva, na něž má býti exekučně vloženo zástavní právo pro věřitele, jako nezbytný předpoklad předem povolen, tvoře nerozlučný celek s usnesením dalším, přímo vymáhajícího věřitele se týkajícím. Lhůty
k opravným prostředkům se řídí v tomto případě dle druhu exekuce, sloužící vymáhajícímu věřiteli k ukojení jeho nároků, v tomto případě podle povolení vnuceného zřízení práva zástavního knihovním vkladem ve vl. čís. 52 v D. Lhůta rekursní v tomto případě jest dle §u 88 čís. 2 ex. ř. 14tidenní. Jest proto rekurs proti usnesení prvé stolice doručenému stěžovatelům dne 6. prosince 1922, došlý na soud prvé stolice dne
20. prosince 1922 podán včas a stalo se odmítnutí jeho neprávem. Jelikož se rekursní soud následkem toho věcí samou nezabýval, musilo usneseni jeho v tomto bodě býti zrušeno. Stejně musilo býti zrušeno i další zamítavé usnesení. Rekursní soud, vycházeje z omylného názoru, že jde o dvě různá usnesení, k nimž běží dvě různé lhůty k rekursu (8 a 14denní), měl za to, že se stalo usnesení co do vkladu práva vlastnického, byvši napadeno domněle opožděným rekursem, pravoplatným a že tudíž usnesení proti vnucenému zřkení práva zástavního vkladem na nemovitost podle pravoplatných exekučních titulů nemůže býti více napadeno. Leč tuto navrhovanou exekuci lze povoliti jen tehdy, je-li tu předpoklad pro její povolení (vklad vlastnického práva k nemovitostí nebo vklad pohledávky). Jelikož tento předpoklad nebyl rekursním soudem, jenž ho považoval omylem za pravoplatný,
přezkoumán, nezbylo než i druhou část usnesení zrušiti, neboť tato jen současně s prvou částí povolena nebo zamítnuta býti může.

Citace:

Rozhodnutí č. 2452. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 560-562.