NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6340.

Zavázali-li se prodávající spoluvlastníci nemovitosti zaplatiti dávku z přírůstku hodnoty každý polovicí, jest každý z nich v poměru ke kupiteli povinen zaplatiti pouze polovici dávky a nemůže kupitel zadržovati žádnému z nich část kupní ceny, naň vypadající, pokud převyšuje polovinu dávky z přírůstku hodnoty majetku. Byla-li pohledávka prodatele proti kupiteli na zaplacení kupní ceny zabavena a přikázána k vybrání, jest kupitel povinen složití kupní cenu (zbytek její po odečtení polovice dávky z majetku) na soudě.
(Rozh. ze dne 6. října 1926, Rv 1 342/26.)
V kupní smlouvě ze dne 25. dubna 1922, jíž prodala žalobkyně a její manžel žalovanému nemovitost, zavázali se prodávající, že zaplatí dávku z přírůstku hodnoty. Proti žalobě spoluprodatelky na žalovaného o nedoplatek kupní ceny 17880 Kč 30 h, jenž vypadal na její polovici, namítl žalovaný, že prodatelé dávky z přírůstku hodnoty, pravoplatně vyměřené 21078 Kč 95 h, dosud nezaplatili a že zažalovaná pohledávka co do více méně 18000 Kč byla k návrhu zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze pro nezaplacenou dávku z přírůstku hodnoty zabavena a přikázána k vybrání. Procesní soud prvé stolice uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobkyni složením na soudě 7340 Kč 83 h, další žalobní žádost ohledně zaplacení 10539 Kč 47 h pro tentokráte zamítl. Důvody: Polovice dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti činí 10539 Kč 47 h. K zaplacení polovice dávky z přírůstku hodnoty žalobkyně podle kupní smlouvy z 25. dubna 1922 výslovně se zavázala žalovanému a bylo tudíž z důvodu, že žalobkyně povinnosti své v tomto směru dosud nevyhověla, ohledně žalobního nároku co do částky 10539 Kč 47 h uznali právem, že se žaloba zamítá pro tentokráte (§ 1052 obč. zák.). K tomu se podotýká, že okolnost, že žalobkyně má platiti vyměřenou dávku z přírůstku hodnotu rukou společnou a nerozdílnou se svým manželem, v tomto sporu jest nerozhodnou, poněvadž se tu nejedná o poměr mezi úřadem dávku vyměřujícím a žalobkyní a jejím manželem, nýbrž o kupní smlouvu mezi žalobkyní a manželem s jedné strany a žalovaným se strany druhé, tudíž o poměr smluvní mezi těmito stranami a žalobkyně zavázala se podle kupní smlouvy ke placení pouze jedné polovice dávky. Co do zbytku zažalované obmezené pohledávky 7340 Kč 83 h bylo žalobní žádosti jako v zákoně odůvodněné vyhověti bylo však vzhledem k tomu, že zažalovaná pohledávka co do více méně 18000 Kč byla již před vynesením rozsudku, jak obě strany souhlasně udávají, zabavena k návrhu Zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze, vysloviti v rozsudku, že žalovaný povinen jest částku žalobkyni proti němu přisouzenou i s příslušným úrokem složití na soudě do 14 dnů pod exekucí. Tento výrok odůvodňuje soud ustanovením §u 1425 obč. zák., který kromě jiného praví: »nebo z jiných důležitých důvodů« a dále ustanovením §u 379 čís. 3 prvý odstavec ex. ř. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany, a odvětil k odvolání žalovaného v důvodech: Když prvý soud vzhledem k zabavení zažalované pohledávky uznal, že je žalovaný povinen 7340 Kč 83 h s přísl. žalobkyni dlužných a již splatných zapraviti složením na soudě, neodporuje to exekučnímu usnesení ani nelze v tom spatřovati porušení předpisu §u 405 c. ř. s. Soud nesmí přiznati straně více nebo něco jiného, než bylo navrženo, může však bez porušení předpisu §u 405 c. ř. s. přiznati straně kvalitativně nebo kvantitativně méně, než bylo žádáno. Bylo-li žalováno o zaplacení k rukám žalobkyně a bylo-li uznáno jen na složení na soudě, bylo tím žalobkyni přiznáno méně. Nelze přisvědčiti názoru žalovaného, že měla býti žaloba i ohledně 7340 Kč 83 h s přísl. pro tentokrát zamítnuta. Že okolnost, že žalobkyně má platiti vyměřenou dávku z přírůstku hodnoty rukou společnou a nerozdílnou se svým manželem, v tomto sporu je nerozhodnou, odůvodnil správně již první soud a poukazuje se na jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Dovolání ve věci hlavní opírá se o dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. a opakuje celkem výtky, které byly již správně a výstižně zodpověděny rozsudkem odvolacího soudu. Vzhledem k vývodům dovolání dlužno ještě dodati, že smlouva trhová ze dne 25. dubna 1922 byla uzavřena s jedné strany prodávajícími manžely Josefem a Martou S-ovými a se strany druhé Oskarem I-em (žalovaným) jako kupujícím. Ustanovuje-li se v odstavci 6. smlouvy, že (oba) prodávající platí útraty depurace, prohlášení k dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti a i tuto dávku každý polovicí, kdežto s druhé strany platí nabyvatel útraty zřízení, zpoplatnění a zaknihování smlouvy, jest vidno, že tímto odstavcem smlouvy se rozvrhují náklady spojené s provedením smlouvy mezi oběma smluvníma stranama a nikoli náklady mezi spoluprodávajícími toliko na jedné smluvní straně. Z toho zjevno, že v poměru k žalovanému byla povinna žalobkyně hraditi polovici dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, byť i v poměru k zemi a obci byla podle §u 13 nařízení vlády ze dne 23. záři 1920, č. 545 sb. z. a n. jako zcizitelka zavázána ji zaplatiti celou s manželem svým rukou společnou a nedílnou. Žalovanému nepřísluší ze smlouvy nárok, odvolávati se na solidaritu závazku žalobkyně vůči zemi a obci, když smlouvou poměr ten mezi ním a zciziteli byl jinak upraven, což § 5 cit. vládního nařízení výslovně připouští. Nižší soudy uznaly též právem, že žalovaný je toliko povinen 7340 Kč 83 h s přísl. složití na soudě pro žalobkyni, když pohledávka zcizitelky proti kupiteli domu byla ve prospěch zemské dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti zabavena а к vybrání přikázána a žalovanému bylo usnesením tím výslovně zakázáno žalobkyni platiti na pohledávku. Není tedy složení na soudě zbytečným, jak je dovolání označuje, nýbrž poměry odůvodněným, sprošťujeť dlužníka následků prodlení (§ 294, 307 ex. ř. a 1425 obč. zák., dále Neumann Komentář k ex. ř. str. 815, Stubenrauch Komentář k §u 1425 obč. zák. a Ehrenzweig 2. В. 1. polovice § 347). Mimo to nemá žalovaný příčiny k stížnosti, když se mu ukládá povinnost menší. K zamítnutí žaloby pro tentokráte i v tomto bodu není příčiny, neboť zaplacení nedoplatku trhové ceny do 31. prosince 1922 žalobkyni nebylo ve smlouvě učiněno závislým na předchozím zaplacení celé dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, nýbrž toliko polovice její. Při tom jest lhostejno, zda žalovaný jest ochoten celý nedoplatek trhové ceny zaplatiti zemskému inspektorátu na úhradu dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, neboť tím nelze nic změniti na právech žalobkyně, jí vůči němu ze smlouvy příslušejících.

Citace:

č. 6340. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 359-361.