Čís. 9000

Prozatímní opatření podle § 381 čís. 1 ex. ř. jest přípustno i při zdržovací žalobě podle zákona o nekalé soutěži.
(Rozh. ze dne 31. května 1929, R I 304/29.)
Žalující firma navrhla ve zdržovací žalobě podle zákona o nekalé soutěži a pak ve zvláštním podání povolení prozatímního opatření, by bylo žalované straně zakázáno užívati označení »Total« na zboží, v reklamách atd., jakož i užívati jejich prospektů a reklam vůbec. Soud prvé stolice návrhy bez jakéhokoliv šetření zamítl z důvodu, že jsou vyloučeny takové prostředky prozatímního opatření, jimiž se předbíhá konečnému rozhodnutí o nároku, a že proto nelze povoliti prozatímní opatření, směřují-li k témuž účelu, jehož má býti docíleno žalobou. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, nehledě k uplatňovanému zamítavému důvodu, řízení doplnil a znovu o návrhu rozhodl. Důvody: S názorem prvého soudu, který odkazuje na rozhodnutí čís. 2252, 6496 a 7289 sb. n. s., nelze souhlasiti. Stačí odkázati na novější rozhodnutí čís. 8193 sb. n. s., kde vysloven názor, že prozatímní opatření podle § 381 čís. 1 ex. ř. jest přípustné i při žalobě zdržovací podle zákona o nekalé soutěži. Soud rekursní má za to, že zásada, že prozatímní opatření nesmí předbíhati konečnému rozhodnutí, platí jen tam, kde opatření mají za účel zajistiti vedení sporu nebo předmět exekuce, tedy jen při opatřeních k zajištění peněžitých pohledávek a jinakých nároků (§§ 370 a 381 čís. 1 ex. ř.), nikoli však tam, kde zatímní opatření mají zameziti neb odvrátiti hrozící nenahraditelnou škodu (§ 381 čís. 2 ex. ř.). Není o tom sporu, že při žalobách podle zákona o nekalé soutěži jest žalobní nárok podřaditi pod posléz citované ustanovení, any směřují k tomu, by byla zamítnuta neb odvrácena nenahraditelná škoda, která by byla nezbytně způsobena pokračováním odpůrce v nekalém jednání. Při žalobách zdržovacích neplatí zásada, že jsou vyloučeny při prozatímních opatřeních takové prostředky, jimiž se předstihuje konečné rozhodnutí o nároku, ani zásada, že nelze povoliti prozatímní opatření, směřují-li k témuž účelu, kterého má býti dosaženo žalobou. Z toho vidno, že důvod, pro který první soud návrh zamítl, neobstojí, tak že nezbývá než návrh věcně vyříditi bez ohledu na tento zamítací důvod.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Trvaje i pro tuto věc na názoru vysloveném v rozhodnutí čís. 8193 sb. n. s., kde šlo o obdobnou spornou věc, nesouhlasí dovolací soud s názorem prvé stolice, podle něhož jest žádané prozatímní opatření vyloučeno již žalobním návrhem. Tím stává se nutnou úvaha, zda nárok je dostatečně osvědčen a zda je tu jeho ohrožení. Ani to ani ono nelze vyloučiti bez doplnění nařízeného rekursním soudem, a je proto nutné, by soud prvé stolice znova rozhodl o návrhu, nehledě k důvodu, pro který jej zamítl zrušeným usnesením, a především by doplnil řízení ve smyslu příkazu daného mu rekursním soudem.

Citace:

č. 9000. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 759-760.