NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911)

Čís. 4543.

Důkaz pravdy jest podle § 15 čís. 2 zák. čl. XLI:1914 vyloučen i tehdy, byl-li vynesen pravoplatný zprošťující rozsudek nebo zastavující usnesení po spáchání pomluvy nebo urážky na cti.
(Rozh. z 23. listopadu 1932, Zm III 380/32.)
Obžalovaný J. Ch. napsal a obžalovaný J. S. jako zodpovědný redaktor periodického časopisu uveřejnil článek, jehož obsah tvoří skutkovou podstatu přečinu pomluvy hlavního soukromého žalobce dr. S-a. Oba soudy nižších stolic uznaly obžalované vinnými, prvého obžalovaného přečinem pomluvy tiskem podle §§13 odst. 2 čís. 1 zák. čl. XLI:1914, druhého přestupkem opominutí povinné péče podle § 6 odst. 3 lit. b) zák. čís. 124/24 Sb. z. a n. Proti hlavnímu soukromému žalobci dr. S. bylo vedeno pro některé výroky, přičítané mu i v závadném článku, trestní řízení; v době uveřejnění článku nebylo ještě skončeno, později však skončilo pravoplatným osvobozujícím rozsudkem podle § 326 č. 2 tr. ř. Soud prvé stolice zamítl z důvodu § 15 č. 2 zák. čl. XLI:1914 čís. 4544 —
315
návrh obžalovaných na provedení důkazu pravdy trestními spisy proti hlavnímu soukromému, žalobci. Odvolací soud zaujal v tomto směru totéž stanovisko.
Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaných zamítl.
Z důvodů:
Věcný zmatek podle § 385 č. 1 a), c), správně jen podle č. 1 c) tr. ř., spatřují stěžovatelé v tom, že byl porušen zákon v ustanovení § 15 č. 2 zák. čl. XLI:1914 tím, že nabízený důkaz pravdy spisy Tk V 212/30 krajského soudu v Báňské Bystřici a výslechem svědků v této věci slyšených nebyl připuštěn, ačkoli v době, kdy závadný článek byl uveřejněn, ono trestní řízení dosud nebylo skončeno. Zmateční stížnosti nelze přiznati oprávnění. Soud odvolací zjistil, že trestní řízení, vedené proti hlavnímu soukromému žalobci u krajského soudu v Banské Bystrici pod číslem Tk V 212/30 pro přečin rušení obecného míru a mající za předmět některé výroky, pojaté i do závadného článku, bylo sice skončeno, pravoplatným osvobozujícím rozsudkem, že však v době uveřejnění závadného článku toto trestní řízení dosud pravoplatně skončeno nebylo. Zmateční stížnost zastává zřejmě právní názor, který nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutí Zm III 1167/26, totiž, že důkaz pravdy podle citovaného místa zákonného jest vyloučen jen tenkráte, když zastavující usnesení nebo osvobozující rozsudek byl vydán dříve, než se stala pomluva, kteráž podmínka v souzeném případě splněna není. Nejvyšší soud však odchylně od tohoto právního názoru, založeného na výkladu slovného znění § 15 č. 2 (»týká se .... . vydal«) dospívá k závěru, že důkaz pravdy je podle § 15 č. 2 vyloučen i v případě, když zastavující usnesení nebo osvobozující rozsudek byl vydán po spáchání pomluvy. Stalo se tak v této úvaze: Jak plyne ze srovnání § 27 a § 13 zák. čl. XLI:1914, jest důvodem přerušení trestního řízení, jež nařizuje § 27, aby o téže otázce nebyla vedena dvě samostatná trestní řízení. Jinak by se mohlo státi, že jeden soud zastaví trestní řízení neb osvobodí obžalovaného proto, že čin nespáchal, kdežto druhý soud, rozhodující o pomluvě, by mohl vyřknouti, že uražený onen čin spáchal. Zákon trvá na závazné moci rei iudicatae, ať rozhodnutí se stalo zastavujícím usnesením neb osvobozujícím rozsudkem, a nedovoluje předpisem § 15 č. 2 cit. zák., aby se soud' rozhodující o pomluvě znova obíral věcí, kterou jiný soud věcně již pravoplatně rozhodl. Soud odvolací tedy správně přihlížel k závazné moci rei iudicatae a rozhodl po zákonu, že důkaz pravdy jest ve smyslu § 15 č. 2 zák. čl. XLI:1914 vyloučen i tenkráte, když pravoplatný osvobozující rozsudek byl vynesen po spáchání pomluvy.

Citace:

Conférence Internationale du Travail.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 3, s. 119-120.