NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 2451.

Pohledávky z různých právních důvodů lze jen tehdy sečísti (§ 55 j. n.), byly-li uplatněny touž žalobou. Pohledávky z téhož právního
důvodu dlužno naopak vzíti v úvahu jako celek pro každou ze žalob,
jíž jsou jednotlivě uplatňovány.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, R I 310/23.)
Žalovaná objednala u žalobce zboží a to v dubnu 1921 za 686 Kč 40 h, v srpnu za 54 Kč, v říjnu za 4408 Kč. Žalobám o zaplacení kupních cen 740 Kč 40 h a 4408 Kč okresní soud vyhověl, zamítnuv námitku věcné nepříslušnosti, odvolací soud námitce vyhověl a žalobu odmítl v podstatě z těchto důvodů: Již ze žaloby plyne, že oba zažalované nároky byly splatný v době podání žaloby a měly proto k vůli stanovení příslušnosti býti dle §u 55 j. n. sečteny. Příslušnost okresního soudu by tu byla pouze tehdy, kdyby byl příslušným nejen ohledně jednotlivých nároků, nýbrž i pro součet jich. Zde však součet nároků převyšuje 5000 Kč, pročež okresní soud není příslušným.
Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhé stolice a uložil
mu, by nehledě k důvodu, z něhož žalobu odmítl, znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Odvolací soud, odůvodňuje napadené usnesení, kterým byl uznán okresní soud v tomto sporu za věcně nepříslušný, uvádí, že se musí zažalované pohledávky sečísti, ježto v době podání žalob byly již splatný a že po sečtení pohledávek zažalovaný dluh 5000 Kč, tudíž hranici, až
do které jsou okresní soudy příslušný (§ 49 čís. 1 j. n. v doslovu zákona čís. 161/1921), převyšuje. Při tom je dle názoru odvolacího soudu nerozhodno, zdali zažalované pohledávky vznikly z téže či z několika objednávek. Toto stanovisko odvolacího soudu jest mylné, protože, nejde-li o pohledávky z jednoho nebo jednotného právního jednání a jde-li o pohledávky z různých právních jednání jako na příklad z několika časově oddělených kupních smluv, mohou tyto pohledávky každá zvlášť býti zažalovány a sečísti jest jen ty, které byly uplatňovány touž žalobou (§ 55 j. n.). Nebylo by tedy v tomto případě sčítati pohledávky, neboť jsou uplatňovány ve dvou žalobách, leda že by šlo o části pohledávky jediné, z jedné objednávky vzniklé. Co se týče splatnosti pohledávek, je tato okolnost při určování věcné příslušnosti vůbec nerozhodna a opačné mínění odvolacího soudu nemá v zákoně opory. Dle toho důvody, o které je napadené usnesení opřeno, odpadají a nutno zkoumati, zdali opodstatněny jsou výtky, jež se činí v odvolání usnesení prvého soudu, jímž se týž prohlásil za příslušná. Dlužno zkoumati, zdali prvý soud správně ocenil provedené důkazy, když na základě nich zjistil, že jde o pohledávky z různých, spolu nesouvisejících nákupu, a zdali prvý soud právem pominul důkazy, které že nepředsevzal, se v odvolání vytýká a kterými mělo býti prokázáno, že požadované pohledávky mají původ v jedné objednávce a jsou tudíž jen částmi jedné pohledávky. Kdyby správným bylo nalezeno zjištění (závěr) prvého soudu o různém vzniku a právním základu zažalovaných pohledávek, byl by po rozumu §u 49 čís. 1 a §u 55 j. n. okresní soud nepochybně příslušným, protože žádná z podaných žalob nezní na více, než 5000 Kč a spojení jejich k jednotnému projednání (§ 187 c. ř. s.) na příslušnost vlivu (§ 29 j. n.) nemá, a opačně, pakli by uznáno bylo, že jde o pohledávky z jednoho jen právního jednání, tedy o dluh jediný a pouze na části rozdělený, byl by při celkové jich výši přes 5000 Kč (§ 55, druhá věta j. n.) příslušný sborový soud a bylo by naň (§ 475 odstavec druhý a § 476 c. ř. s.) věc odkázati.

Citace:

Č. 10796. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 464-469.