NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1886.

Uložil-li nalézací soud obžalovanému podle §u 203 tr. zák. (§u 1 zák. čís. 471/21) za použití §§u 54, 55 tr. zák. trest s trestem předchozím rozsudkem (§ 265 tr. ř.) uloženým sazbu jednoho roku převyšující, jest odvolání obžalovaného nepřípustné (§ 283 tr. ř.), převyšuje-li škoda z podvodných útoků po prvém odsouzení spáchaných 2000 Kč.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, Zm I 644/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 20. srpna 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 200 a 203 tr. zák. a odmítl v neveřejném zasedání odvolání obžalovaného z výroku o trestu. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Pokud se týče odvolání obžalovaného do výměry trestu, položil si Nejvyšší soud jako soud zrušovací především otázku, zda odvolání to je vzhledem na ustanovení §u 283 tr. ř. přípustným, kdyžtě nalézací soud při výměře trestu použil u obžalovaného mimořádného práva zmírňovacího podle §u 54 tr. zák. a mimořádného práva záměny trestu podle §u 55 tr. zák. a trest vyměřil, přihlížeje k ustanovení §u 265 tr. ř., těžkým žalářem v trvání osmi měsíců, zostřeným a doplněným dvěma posty měsíčně, a kdyžtě obžalovaný, který odsouzen byl rozsudkem zemského trestního jako lichevního soudu v Praze ze dne 9. května 1922 pro přečin §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n. k tuhému vězení na sedm měsíců а k peněžitému trestu 20000 Kč, spáchal, nehledě k jiným podvodům, pro něž byl nyní odsouzen, též podvody na Vojtěchu T-ovi a Václavu Š-ovi v úhrnné výši 40000 Kč a to v srpnu 1922, tedy až po vynesení rozsudku lichevního soudu. Otázku tuto zodpověděl Nejvyšší soud záporně. Ježto při těchto dvou podvodech, jež spáchal obžalovaný teprve po rozsudku lichevního soudu, převyšuje celková škoda, jím zamýšlená a také skutečně způsobená 2000 Kč, dlužno na ně užíti zákonné sazby od jednoho do pěti let těžkého žaláře (§ 203 tr. zák., § 1 zákona čís. 471/21, čl. I zák. čís. 259/23); poněvadž pak nalézací soud, použiv ustanovení §§ů 54 a 55 tr. zák. sešel při výměře trestu pod nejnižší zákonnou sazbu, není podle §u 283 tr. ř. odvolání co do výše trestu připustilo a bylo je proto odmítnouti.

Citace:

č. 1886. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 91-92.