Č. 2700

Zajištění bytu: Zajištění pro státní zaměstnance podle § 13 zák. č. 225/1922 není přípustné v příčině bytu, který v rozhodný den obýván byl městským policejním kapitánem, třebas tento koná »převážně státní službu« a v den rozhodnutí byl státním úředníkem.

(Nález ze dne 27. září 1923 č. 15591.)
Věc: Jan P. v Nitře proti župnímu úřadu v Nitře o zajištění bytu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: V daném případě jde o zajištění bytu ve smyslu odst. 1 § 13 cit. zákona z 11. července 1922 č. 225 Sb. Jak plyne zcela nepochybně z jasného znění odstavce 1. § 13 cit. zák. (odst. 4. § 13 nepřichází v daném případě vůbec v úvahu) — jest základním předpokladem pro použití tohoto ustanovení, aby byt, o jehož zajištění jde, byl v den vyhlášení zákona, t. j. v den 19. srpna 1922 obýván státním zaměstnancem, t. j. tedy osobou, která jest ve služebním poměru k státu. V daném případě jest nesporno, že Ludevit B., který v den 19. srpna 1922 obýval byt, o jehož zajištění jde, byl v tento den městským policejním kapitánem města Nitry, které v této době bylo ještě městem s regulovaným magistrátem. Jak vychází z ustanovení § 69 zák. čl. XXII : 1886, a § 14 zák. čl. LVIII : 1912 jakož i z příloh C a D k tomuto zákonu připojených — tato ustanovení byla v den 19. srpna 1922 ještě v platnosti — jsou městští policejní kapitáni měst s regulovaným magistrátem úředníky těchto měst, tedy zaměstnanci městskými, kteří jsou ve služebním poměru k městu. Jak patrno z nař. rozhodnutí, vycházel však žal. úřad z právního názoru, že městského policejního kapitána, který obýval v den 19. srpna 1922 sporný byt, slušelo v daném případě z toho důvodu pokládati za zaměstnance státního, ježto »koná hlavně službu pro stát«. Tento právní názor nemohl nss sdíleti, neboť okolnost, že ten, kdo jako zaměstnanec městský jest ve služebním poměru k městu, obstarává převážně také agendy správy státní, nemůže ještě sama o sobě založiti služební poměr jeho ke státu. Pro otázku, byl-li v daném případě splněn svrchu zmíněný základní předpoklad pro použití odst. 1. § 13 cit. zák., jest také bez právního významu okolnost, že, jak žal. úřad v nař. rozhodnutí uvádí, osoba, která v den 19. srpna 1922 obývala sporný byt, jest »nyní« — čímž žal. úřad patrně míní dobu, kdy vydal nař. rozhodnutí (datované dnem 20. února 1923) — zaměstnancem státním; podle ustanovení odst. 1. § 13 cit. zák. jest jedině roz,hodným, zda osoba, která obývala byt v den vyhlášení zákona, byla v tento den státním zaměstnancem. Z toho, co bylo uvedeno, plyne tedy, že v daném případě nebyl byt, o jehož zajištění šlo, v den vyhlášení cit. zákona obýván zaměstnancem státním; nebyl tedy v daném případě splněn základní předpoklad pro použití odst. 1. § 13 cit. zákona.

Citace:

č. 2700. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 658-659.