NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2456.

K okolnosti, že smlouva příčí se válečným a poválečným zákonným
předpisům o trestání lichvy, dlužno přihlédnouti i bez námitky strany.
Bylo-li zboží původně zasláno na prodatele (jeho speditéra), nese
kupitel nebezpečí dopravy teprve od té doby, kdy bylo zboží na něho
překartováno.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, Rv I 1118/22.)
Žalující firma ve Velkém Březně objednala od žalované liberecké firmy klihovinu a zaplatila předem kupní cenu. Klihovina zaslána byla z Krásna na Moravě na adresu speditéra žalovaného v Ústí n. L., jenž zásilku překartoval na žalobkyni. Ježto klihovina došla ve stavu vadném, dala ji žalobkyně k disposici a domáhala se vrácení kupní ceny.
Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací
soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Spornou klihovinu prodal výrobce Hugo A. v Krásně n. B. na Moravě obchodníku Martinu H-ovi v Chomutově; tento žalovanému Františku K-ovi. obchodníku v Liberci, a to 1 q za 590 Kč; K. prodal zboží žalobkyni za 750 Kč jeden q, a žalobkyně nabízela svým cestujícím
Františkem W-em klihovinu ke koupi svým zákazníkům. Dle toho jde
o vyložený řetězový obchod po rozumu §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., neboť o tom nemůže býti pochybnosti,
že klihovina slouží alespoň nepřímo k ukojení potřeb lidských a jest
tudíž předmětem potřeby ve smyslu §u 1 zmíněného zákona, a že alespoň František Κ., — ne-li také Martin H. a žalobkyně — se vsunul
jako zbytečný a neprospěšný článek mezi výrobce a spotřebitele, čímž
cena byla stupňována. Řetězový obchod jest zakázán a podroben trestu,
a proto smlouva mezi žalovaným Františkem K-em a žalobkyni dle
§u 879 obč. zák. ničí. Z ničí smlouvy nemohou vzejiti žádná práva a
žádné závazky, a dle zásad, vyslovených v §§ 1431 a násl. obč. zák.,
dlužno uvésti vše v předešlý stav, t. j. žalobkyně může žádati, aby jí
žalovaný vrátil kupní cenu napřed zaplacenou 37 500 Kč, proti tomu,
že mu vrátí zboží, které mu také již v dubnu 1920 dala k disposici,
při čemž může zatím zůstati stranou otázka, zda bylo dodáno zboží,
odpovídající smlouvě čili nic. Již z tohoto důvodu jest opodstatněn výrok
odvolacího soudu, jenž uložil žalovanému zaplacení 37 500 Kč. Nicotnost smlouvy nebyla sice žalobkyní výslovně namítána, ale judikatura
nejvyššího soudu ustálila se již tak, že alespoň pokud jde o smlouvy
proti válečným a poválečným zákazům, dlužno k nicotnosti z důvodů
veřejného blaha hleděti i z povinnosti úřední. Ale i jinak hoví rozsudek
odvolacího soudu zákonu. Lze připustiti, že Ústí n. L. nebylo splništěm,
neboť tento předpoklad odvolacího soudu nemá opory ve zjištěném ději;
ovšem ale nebylo splništěm ani Krásno, jak žalovaný se domnívá. Výslovně Krásno jako splniště umluveno nebylo, a že zboží v době, kdy
smlouva byla uzavřena, leželo v Krásně, bylo by dle čl. 324 odstavec druhý a 342 odstavec druhý obch. zák. mělo význam pro určení splniště jen tehdy, kdyby žalobkyně byla o tom věděla, což zjištěno není. Že byla klihovina koupena za 750 Kč jeden q ze stanice továrního skladu,
znamenalo, jak správně vyložil soud odvolací, jen tolik, že dovozné
z tohoto místa šlo na vrub žalobkyně (kupitelky). To plyne zřejmě též
z dopisu žalovaného ze dne 18. dubna 1920, v němž tento proti stížnosti
žalobkyně na přílišnou výši dovozného poukazuje k tomu, že žalobkyně
koupila od něho z továrního skladu a také on koupil z továrny. Než
okolnost, že splništěm nebylo ani Krásno, ani Ústí n. L., nýbrž že platí
v té příčině všeobecná ustanovení čl. 324 a 342 obch. zák., nemá zde rozhodujícího významu. Jde spíše o to, kdo nese škodu, která vznikla zkázou zboží, jež, jak zjištěno, bylo v Krásně odevzdáno dráze k dopravě ve stavu bezvadném (pevném a krajitelném), do Velkého Března však došlo zkažené. Tvrzení žalovaného, že se ve Velkém Březně teprve
zkazilo, odporuje skutkovému zjištění prvého soudu, spočívajícímu na výpovědech znaleckého svědka a svědků. Dle čl. 345 obch. zák. nese
ovšem kupitel nebezpečí dopravy, bylo-li zboží odevzdáno spediterovi nebo povozníkovi, a bylo by lze tvrditi, že také v tomto případě žalobkyně jakožto kupitelka nesla nebezpečí železniční dopravy z Krásna, kdyby v Krásné zboží pro ni dráze k dopravě bylo odevzdáno bývalo. To se však nestalo. Z Krásna bylo zboží zasláno speditéru žalovaného do Ústí n. L., tedy vpravdě žalovanému, nikoli žalobkyni, ležícího na jiné trati železniční, než Velké Březno — ne Krásné Březno, — jež, jak se zdá, odvolací soud má na mysli, — na druhém břehu Labe a proto šla doprava z Krásna do Ústí n. L. na nebezpečí žalovaného
jakožto kupitele. Teprve tím, že spediter žalovaného v Ústí n.
L. překartoval zboží na žalobkyni, t. j. vyhotovil nové nákladní listy, svědčící žalobkyni a odevzdal je dráze, předal jí jménem žalovaného zboží k dopravě na žalobkyni, a teprve od toho okamžiku nesla žalobkyně nebezpečí dopravy dle čl. 345 obch. zák. Bylo proto na ža1ovaném. aby dokázal, že v Ústí n. L. bylo zboží v bezvadném stavu odevzdáno dráze k dopravě pro žalobkyni do Velkého Března. Tohoto důkazu však žalovaný neprovedl, jak správně uvedl soud odvolací. Marně
snaží se dovolatel vyvoditi opak z výpovědi svědka Václava U-a, kdyžtě tento výslovně potvrdil, že zboží vůbec neviděl a že jen železniční zřízenci mohli by podati vysvětlení o tom, v jakém stavu bylo zboží při překládání v Ústí n. L. Ani z dopisů žalobkyně nelze odvoditi, že klihovina došla do Velkého Března ve stavu dobrém a vzorku odpovídajícím, kdyžtě žalobkyně ihned dne 16. dubna 1920, kdy zboží došlo, telegraficky vytýkala žalovanému, že zboží jest úplně vodnaté a vytéká z beden, kdežto vzorek byl pevný a krajitelný. Právem pozastavila tudíž žalobkyně došlé zboží a dala je žalovanému k disposici, a také z toho důvodu může se domáhati vrácení kupní ceny.

Citace:

Rozhodnutí č. 2456. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 565-567.