NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 134 dis.

Do usnesení kárné rady advokátní komory, jímž nevyhověno žádosti toho, kdo jest ve svých právech kárným činem zkrácen, o opis osvobozujícího nálezu, nelze si stěžovati k nejvyššímu soudu.
(Rozh. ze dne 15. září 1931, Ds I 14/31.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie odmítl, slyšev generálního prokurátora, stížnost Dr. Kamila R-a do usnesení kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách z 21. dubna 1931, jímž byla zamítnuta jeho žádost o doručení kárného nálezu z 13. dubna 1931, zprošťujícího Dr. Emanuela S-ého z obvinění z kárného přečinu.
Odůvodnění:
Stížnost směřuje proti usnesení kárné rady, jímž nebylo vyhověno žádosti Dr. R-a, by mu byl vydán opis nálezu v kárném řízení proti Dr. Emanuelu S-ému, není však, pokud jest řízena na nejvyšší soud, přípustná. Podle 4. oddílu kárného statutu, pojednávajícího o opravných prostředcích proti usnesením a nálezům kárné rady, lze si ovšem proti nálezům kárné rady stěžovati odvoláním a proti jiným usnesením stížností (§ 46), ale podle § 53 čís. 3 přísluší stížnost tomu, kdo jest kárným činem ve svých právech zkrácen, jen proti usnesení, že není důvodů ke kárnému řízení proti obviněnému (§ 29). O takové usnesení tu nejde. Není proto stížnost proti němu přípustná. Proti tomuto názoru nelze namítati, že odepřením opisu kárného nálezu a nepřímo tudíž i odmítnutím stížnosti proti tomuto odepření je tomu, kdo se má za zkrácena kárným nálezem ve svých právech, odňata možnost, stěžovati si i proti kárnému nálezu samému. To je sice pravda, ale nesejde na tom, protože podle jasného doslovu § 53 čís. 3 osoba ve svých právech domněle zkrácená má právo stížnosti, ale nemá je proti osvobozujícímu nálezu kárné rady podle §§ 38, 39 kárn. stat.

Citace:

Čís. 134 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 623-623.