Čís. 14486.

Účinnost zabavení mzdy závisí na trvání služební smlouvy.
(Rozh. ze dne 27. června 1935, Rv I 2247/33.)
V témž smyslu čís. 12943 sb. n. s.
Žalobce zabavil a dal si přikázati k vybrání plat, který bral povinný od žalovaného poddlužníka. Asi 3—4 dny po doručení příkazního usnesení v lednu 1931 povinný vystoupil ze služeb žalovaného a nastoupil u něho znovu dne 13. března 1931 do práce, v níž setrval do 11. listopadu 1931. Poněvadž žalovaný na vymáhanou pohledávku žalobcovu za tuto dobu nestrhoval povinnému se mzdy nic, domáhá se žalobce náhrady toho na žalovaném. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Podle § 299 ex. ř. vztahuje se právo zástavní, kterého bylo nabyto zabavením pohledávky na služném nebo jiné pohledávky v opětujících se důchodech záležející, také k důchodům, po zabavení dospívajícím. Zabavení vztahuje se i na změny dále v § 299 ex. ř. uvedené mimo případ, že nastoupí jiný zaměstnavatel. Zabavení platu K. postihuje nejen plat, který měl K. jako zaměstnanec žalovaného v době zabavení, nýbrž i v době opětného zaměstnání u žalovaného od 13. března do 11. listopadu 1931, neboť exekuce zrušena nebyla, K. nenastoupil u jiného zaměstnavatele, a dlužno na věc pohlížeti tak, jako na případ, uvedený v novelisované poslední větě § 299 ex. ř., že totiž účinnost zástavního práva vztahuje se také na zvýšené příjmy, sníží-li se služné pod částku podrobenou exekuci. Jinak byl by vymáhající věřitel bez ochrany proti tomu, když by zabavení stalo se bezúčinným pouhým vystoupením třeba na zcela krátký čas a opětným nastoupením u téhož zaměstnavatele jen za účelem, aby byly zmařeny účinky povoleného zabavení. Zabavení postihlo celý budoucí plat zaměstnancův, pokud byl zabavitelný, nárok na jednotlivé srážky na placení dluhu u zaměstnavatele dospěl teprve v době splatnosti té které týdenní mzdové pohledávky, nebyly tedy likvidní v době povoleného zabavení a nemohly býti sráženy ze zabavené mzdy. Odchyluje se tedy i v tomto směru odvolací soud od právního názoru, že by mohly býti sráženy splátky smluvené na dluh zaměstnavatelův před vypočítáním zabavitelné její částky.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolatel právem odporuje právnímu názoru odvolacího soudu, že zabavení platu dlužníkova u žalovaného na základě usnesení okresního soudu v H. K. postihuje nejen plat dlužníka jako zaměstnance žalovaného v době zabavení, nýbrž i plat jeho v době opětného zaměstnání u žalovaného od 13. března 1931 do 11. listopadu 1931. V rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 12943 sb. z. a n. bylo vysloveno, že se zabavení mzdy vztahuje jen na pohledávku zaměstnancovu z určité služební smlouvy, jejímž zánikem přestává účinnost zákazu poddlužníkovi podle § 294 ex. ř., a že jest k platnému zabavení mzdy z nového služebního poměru třeba nového zabavení a nového zákazu výplaty mzdy poddlužníkovi. Dovolací soud nemá důvodu, aby se v souzené věci odchýlil od zásad právě uvedených. Výjimečného ustanovení poslední věty druhého odstavce § 299 ex. ř.: »sníží-li se služné pod částku podrobenou exekuci, dosáhne-li však do pěti let opět téže výše, vztahuje se účinnost zástavního práva také na zvýšené příjmy«, nelze obdobně použíti na případ, že původní služební poměr byl zrušen a že dlužník uzavřel napotom s týmž zaměstnavatelem novou služební smlouvu. Újmě, jež by vzešla vymáhajícímu věřiteli tím, že dlužník vystoupil ze služby u poddlužníka a potom ji opět nastoupil, může vymáhající věřitel čeliti tím, že si dá zabaviti a přikázati k vybrání pohledávku dlužníka proti poddlužníku z nového služebního poměru, čímž vzejdou jen dlužníku nové exekuční útraty. Proti možnosti maření exekuce zrušením služebního poměru a opětným jeho obnovením jest pak věřitel chráněn trestními předpisy o maření exekuce. Prvý soud zjistil, že dlužník František K. vystoupil z práce u žalovaného na počátku roku 1931, asi 3 až 4 dny po tom, kdy dostal usnesení povolující žalobci exekuci. Byl tudíž služební poměr mezi Františkem K. a žalovaným zrušen obapolnou dohodou a teprve dne 13. března 1931 došlo k uzavření nové služební smlouvy mezi žalovaným a Františkem K. Podle odstavce III. žaloby domáhá se žalobce na žalovaném zaplacení toho, co měl žalovaný sraziti ze mzdy dlužníka a odvésti žalobci za dobu od 13. března 1931 do 11. listopadu 1931, tedy za dobu, kdy byl mezi žalovaným a Františkem K. nový služební poměr, na nějž se podle toho, co shora uvedeno, nevztahovalo zabavení mzdy a přikázání jí k vybrání povolené žalobci usnesením okresního soudu v H. K.

Citace:

Čís. 14486.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 547-548.