NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12451.

Informaci vyžádanou od peněžního ústavu o majetkových, osobních a úvěrových poměrech zákazníka jest posouditi jako celek a nelze ji děliti na úsudky a na objektivní skutečnosti.
24* Nežádal-li o informaci zájemce sám, nýbrž jiný peněžní ústav za něho, nezmíniv se o tom, že jedná jménem zájemníka, není mezi zájemníkem a peněžním ústavem, podavším informaci, smluvního poměru ve smyslu § 1300 obč. zák. a zájemník nemůže, byla-li informace nesprávná, nárok na náhradu škody opírati ani o § 1295 obč. zák., nevěděl-li peněžní ústav, podavší informaci, že informace jest určena pro něho.
(Rozh. ze dne 16. března 1933, Rv II 876/31.)
Žalobce požádal záložnu v J., aby si vyžádala u záložny v A. přesnou zprávu o majetkových poměrech Hugona B-a. Dostav tímto způsobem příznivou informací o majetkových poměrech B-ových, prodal mu žalobce dříví. O jmění B-ově bylo napotom zahájeno vyrovnací řízení a posléze byl na ně uvalen úpadek. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na záložně v A. náhrady škody, již utrpěl nesprávnou informací o majetkových poměrech B-ových. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jest zjištěno, že se žalobce, ježto poměry Hugona B-a mu nebyly známé, musil dotazovati po jeho spolehlivých finančních poměrech, jeho schopnosti ku placení a jeho úvěrové hodnotě; že požádal záložnu v J., aby si vyžádala u žalované záložny podle možnosti přesnou zprávu v tomto směru, což záložna učinila. Udělila pak žalovaná strana záložně v J. dopisem ze dne 5. srpna 1929 návěstí toho obsahu, že Hugo B. jest majitelem domu v ceně asi 70000 Kč, že dům je zatížen, jakž v dopisu uvedeno, že má sklad zboží v ceně asi 200000 Kč, při čemž se pohledávky a dluhy 40000 Kč vzájemně asi zdvihají, že je přičinlivým, zdatným, solidním mužem a dobrým platitelem atd. Již na první pohled je tedy patrno, že v souzeném případě nikterak nebylo vyžádáno jen sdělení objektivních skutečností a že také nejen takové skutečnosti byly označeny, nýbrž, že i u dotazujícího i u odpovídajícího šlo o ocenění určitých okolností, o posouzení Hugona B-a na jejich základě, tedy o subjektivní úsudek. Netřeba proto řešiti otázku, zda všeobecně nesprávnou zprávu jest na roven postaviti špatné radě, poněvadž aspoň v souzeném případě podle toho, co zjištěno, o této totožnosti nemůže býti pochyby. Tomu-li tak, bylo správně použito ustanovení § 1300 obč. zák. obsahujícího dva případy: a) že znalec, který je k udělení rady zavázán »za odměnu«, t. j. na základě smlouvy (viz sb. n. s. 7474) dal špatnou radu, b) že porada byla kýmkoli udělena mimo smluvní poměr. Jen v onom případě stanoveno ručení za nedopatření, kdežto jinak ručení za špatnou radu obmezeno na škodu poradcem úmyslně způsobenou. V souzeném případě nebylo ani tvrzeno, že žalovaná strana k udělení informace, o niž jde, byla podle smlouvy zavázána, a je nesporno, že rada byla poskytnuta bez odměny, jen z ochoty, a proto mohl by žalující náhradu jen tehdy požadovati, kdyby dokázal, že objektivně nesprávná zpráva byla poskytnuta »vědomě«, t. j. ač poradce tuto nesprávnost znal, s vědomím této nesprávnosti. Nepostačilo by, že žalovaná při obyčejné opatrnosti nesprávnost musela seznati, že tedy jednala nedbale. Avšak ani tento důkaz o sobě v souzeném případě by nevystačil, ježto »rada« žalovanou stranou nebyla udělena žalujícímu, nýbrž záložně v J., jež, jak z přednesu žalobcova vysvítá, a ostatně je nepopřeno, se jen na prosbu žalujícího obrátila na žalovanou stranu, ničím nedavši na jevo, že jedná jeho jménem jako jeho zmocnitelka. Dle § 1300 obč. zák. ručí však rádce za způsobenou škodu jen tomu, komu poradil (arg. »dem anderen«), a tato náhrada je tedy zřetelně omezena na poměr poradce k tomu, komu rada byla udělena. V souzeném případě stalo se tak mezi žalovanou a záložnou v J., takže žalobce jako osoba »třetí« k žádosti o náhradu proti žalované ani není oprávněn. U žalujícího mohlo by se jednati jen o nepřímou škodu, t. j. takovou, již utrpěl následkem špatné rady, udělené žalovanou buď úmyslně, buď z nedbalosti záložně v J., tedy osobě od něho odlišné, a ručení za takové nepřímé škody jest jen uznati v případech, kde to zákon výslovně ustanovuje, všeobecnou povinnost k náhradě takových nepřímých škod nelze ani vyvozovati ze všeobecných zásad o náhradě škody. Co se špatné rady týče, obsahuje však občanský zákonník specielní normu a podle této normy, jak již dolíčeno, může se jen ten, komu špatná rada byla udělena, domáhati náhrady na tom, kdo mu špatně poradil. Odvolací soud sdílí ostatně názor prvého soudu, že zpráva, o niž jde, nebyla učiněna »vědomě« a přejímá dotyčné zjištění prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud právem posuzoval skutkový děj, jak jej v úvodu svého odůvodnění uvádí, s hlediska § 1300 obč. zák. Šlo o vyžádanou bezplatnou informaci od žalované jako od peněžního ústavu o majetkových, osobních a úvěrových poměrech Hugona B-a, které chtěl žalobce použíti pro své obchodní spojení. Takovou informaci jest posouditi jako celek a nelze ji děliti — jak to činí dovolatel na úsudky a objektivní skutečnosti. Protože pak podle zjištění nežádal o informaci žalobce, nýbrž j-ská záložna, aniž se zmínila o tom, že jedná jménem žalobcovým, právem usoudil odvolací soud, že mezi žalobcem a žalovanou není smluvního poměru ve smyslu § 1300 obč. zák. Žalobce nemůže však svůj nárok opírati ani o § 1295 obč. zák., čemuž brání jednak podřadění případu pod ustanovení § 1300 obč. zák., jednak okolnost, že žalobce ani netvrdil, že by byla žalovaná věděla, že ona informace je určena pro žalobce; také s hlediska § 1295 obč. zák. musil by žalobce dokázati, že tomu tak bylo a že jej žalovaná chtěla uvésti v omyl a tím jej poškoditi. Jinak je žalobce, jak správně uvedl odvolací soud, osobou třetí, na smlouvě nezúčastněnou, a utrpěl-li skutečně škodu, šlo by vůči žalované o škodu nepřímou, za kterou by neručila. Žalobce sám nejednal dosti opatrně, omezil-li se na informaci žalované; ačkoli sám žádného nákladu neučinil a nic nepodnikl, aby — aspoň pokud to bylo možno — z vlastního názoru poměry B-ovy poznal, anebo si aspoň správnost informace ověřil, přesunul práci na žalovanou a chce na ni přesunouti také celé risiko svého podnikání a následky vlastní neopatrnosti. Neprávem žádá, aby žalovaná jeho zájmům bez úplaty věnovala větší pozornost, než jakou jim věnoval sám a osobuje si větší nároky, než by byla mohla činiti podle § 1300 obč. zák. j-ská záložna, která si zprávu vyžádala.

Citace:

Čís. 12451.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 395-398.