NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Zločin veřejného násilí podle §u 81 tr. z.: pro poskytnutí ochrany podle §u 68 tr. z. je rozhodná pouze formální opráněnost k služebnímu výkonu; ...

Zločin veřejného násilí podle §u 81 tr. z.; pro poskytnutí ochrany podle §u 68 tr. z. je rozhodná pouze formální oprávněnost k služebnímu výkonu; příspěvek k výkadu §u 24 a 25 zákona domovského z 3. Xll. 1863 č. 163 ř. z.

Obžalované B. U. klade se za vinu, že dne 15. srpna 1924 ve Zd. obecnímu strážníku A. C. a dělníkům obecním starostou ve Zd. ku pomoci určeným F. Š. а K. V., tudíž osobám v §u 68 tr. z. jmenovaným, u vykonáváni rozkazu vrchnostenského nebezpečnou výhrůžkou a skutečným násilným ruky vztažením v tom úmyslu se zprotivila, aby výkon ten byl zmařen, a že při téže příležitosti obecního strážníka A. C. a dělníky shora jmenované, když konali službu, urazila, a že tím spáchala zločin podle §u 81 tr. z. a přestupek podle §u 312 tr. z.
Z důvodů obžaloby vychází, že obžalovaná B. U. má 11letého syna F., hoch ten patří do obce V. a byl na náklad domovské obce V. ve výchově u manželů Z.; domovská obec V. rozhodla se hocha dáti do výchovny v D., nařídila obecnímu strážníku A. C., aby hocha B. U-ové přivedl do obce V.; strážník C. došel k starostovi obce Zd. a žádal jej o pomoc, znaje násilnickou povahu obžalované; starosta obce Zd. šel se strážníkem obce domovské A. C. do bytu Z., vyzval obžalovanou, aby chlapce strážníkovi A. C. vydala, tato však odepřela, způsobila výstup, který šíře popisovati není třeba; i byla za to krajským soudem pro zločin podle §u 81 tr. z. a přestupek §u 312 tr. z. odsouzena.
Ve zmateční stížnosti obžalovaná uplatňovala, že o žádný příkaz vrchnostenský nešlo, že starosta obce domovské není oprávněn hocha jí odejmouti, že šlo o výkon v obci docela jiné, že ani starosta ani strážník neměli svolení poručenského soudu.
Nejvyšší soud zmateční stížnost zamítl z těchto důvodů: Po stránce formální vytýká stížnost rozsudku, že zůstala nevysvětlena okolnost, na základě jakého a od které vrchnosti vydaného nařízení měl býti chlapec obžalované odebrán, avšak výtka jest lichá, ježto rozsudek vyslovuje jasně, že obecní strážník A. C., který dotyčný služební výkon prováděl, dostal od městského úřadu ve V., jako domovské obce nezl. Františka Z. písemný rozkaz, aby převzal jmenovaného chlapce od manželů Z. ve Zd., jimž jej svěřila obec Zd. jako obec dočasného pobytu do prozatímní výchovy, a aby jej odevzdal v domovské obci V. za účelem umístění v chlapecké výchovně.
Dále vytýká stížnost, že odsouzení obžalované zakládá se na právně mylném výkladu zákona, poněvadž prý tu není základní předpoklad, za něhož úřední osoby požívají zvláštní ochrany podle §u 68 tr. z., totiž tenkráte, plní-li nějaký příkaz vrchnostenský. Takový prý zde není, poněvadž příkaz k odebrání dítěte vlastní matce smí dáti pouze poručenský soud, který jedině jest povolán dáti jej také provésti cestou soudní exekuce. Jednání obecního starosty, který vydal rozkaz, nemaje po ruce povolení příslušného soudu, a dal jej provésti, nemaje k tomu oprávnění, bylo prý (podle stížnosti zmateční) nezákonné a nezákonný výkon nelze pokládati za plnění příkazu vrchnostenského, za výkon úřední; dále že prý nelze pokládati obecního strážníka C., který prováděl příkaz obecního starosty v cizí obci, byť i za intervence tamějšího starosty obce, za úřední osobu ve smyslu §u 68 tr. z.
Zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu; správně uvádí naříkaný rozsudek, že pro poskytnutí ochrany §u 68 tr. z. jest rozhodnou pouze formální oprávněnost k služebnímu výkonu, i kdyby snad materielní správnost jeho mohla býti pochybná, ježto proti věcné nesprávnosti dlužno hledati ochranu v cestě stížnosti k nadřízenému úřadu, kdežto formálně oprávněnému výkonu nutno se straně podrobiti.
Že byl úřední výkon, o který běží, formálně oprávněn, vyplývá z rozsudečního zjištění, že šlo o opatření chudinské, němuž byla domovská obec podle zákona nejen oprávněna, ale i povinna. Zjišťujeť prvý soud, že hoch František Z. nebyl ve výchově své matky obžalované, nýbrž u cizích manželů Z. ve Zd., k nimž byl dán touto obcí dočasného pobytu za úplatu na účet domovské obce V. až do dalšího opatření této obce. Z toho (jakož i z obsahu písemného příkazu městského úřadu ve V.) plyne, že chlapec neměl býti odebrán vlastní matce, která se o něho vůbec nestarala, naopak výchovu jeho ohrožovala, ježto byla pro různé delikty, hlavně pro krádeže trestána, nýbrž že měl býti převzat z rukou dočasných svých pěstounů, manželů Z. a odevzdán do chlapecké výchovny své domovské obce V. za účelem chudinského opatření a výchovy.
Zákon o právu domovském ze dne 3. XII. 1863 č. 105 ř. z. stanoví v §u 24, že domovská obec jest povinna opatrovati své chudé příslušníky, dávati jim potřebnou výživu a poskytovati ošetření v případu nemoci. Povinnost opatřiti děti chudé zahrnuje v sobě také povinnost pečovati o jejich výchovu, podle §u 25 téhož zákona přísluší obci samé stanoviti v mezích o tom vydaných zákonů, jak se mají chudí její příslušníci opatřovati. Český zemský zákon o opatřování chudých z 3. XII. 1868 pak stanoví v §u 15, že obec jest povinna, jsou-li v obci chudé děti osiřelé nebo jinak opuštěné, míti péči o to, aby byly vychovány a staly se způsobilými к výdělku. Z těchto zákonných předpisů plyne, že obec V. resp. její městský úřad vykonával v mezích zákona nejen své právo, ale i svou povinnost, když vydali příkaz, aby vlastní matkou opuštěný a ve výchově ohrožený hoch Fr. Z. byl převeden do chudinské péče a tím ovšem i do výchovy domovské obce.
Prvý soud posoudil věc správně, vyslovil-li, že šlo o úřední výkon formálně oprávněný; vzhledem k rozsudkovému zjištění, že nešlo o odebrání dítěte z výchovy matčiny, nýbrž o opatření chudinské péče (byt i spojené s výchovou nezletilého), k němuž není třeba svolení soudního, lze tvrditi, že nařízený a provedený výkon byl meritorně správný, ježto byl odůvodněn shora citovaným zákonem. Že byl služební výkon obecního strážníka C., provedený v cizí obci, sankcionován přítomností obecního starosty, který mu na jeho žádost poskytl při výkonu intervenci, dovodil správně naříkaný rozsudek.
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. X. 1925
čj. Zm I 227/25.
Rada z, s, Amcha.

Citace:

Zločin veřejného násilí podle §u 81 tr. z.: pro poskytnutí ochrany podle §u 68 tr. z. je rozhodná pouze formální opráněnost k služebnímu výkonu; .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, s. 421-424.