Č. 4029

Stavební ruch. — Administrativní řízení: * Rozhodčí soud mzdový, zřízený dle II. hlavy zák. o stav. ruchu č. 35/1923, není úřadem správním ve smyslu § 2 zák. o ss.

(Nález ze dne 15. října 1924 č. 17 716)
Věc: Společenstvo koncesovaných stavebních živností v Č. proti rozhodčímu soudu mzdovému pro živnosti stavební pro Moravu a Slezsko stran stanovení výše mzdy stavebního dělnictva.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.

Důvody: K žádosti sekretariátu ústředního svazu stavebních dělníků v M. O. za úpravu pracovních poměrů dělnictva zaměstnaného v živnostech stavebních vydal rozhodčí soud mzdový v Brně nař. nález, jímž určil výši mezd stavebního dělnictva zaměstnaného u podnikatelů staveb v Č. a v okresu č-ském. Jednaje o stížnosti musil se nss předem ex officio zabývati otázkou, je-li rozhodčí soud mzdový, proti němuž stížnost směřuje, úřadem správním ve smyslu § 2 zák. o ss, neboť jen v tomto případě by byl soud povolán k tomu, aby zákonnost jeho rozhodnutí přezkoumal. V tom směru uvažoval soud takto: V době, kdy vydáno bylo nař. rozhodnutí, spočívala instituce rozhodčích soudů mzdových na předpisech hlavy druhé zák. o stavebním ruchu z 25. ledna 1923 č. 35 Sb., dle jehož § 16 zřízeny byly zmíněné soudy k tomu, aby 1) vykládaly smlouvy kolektivní, 2) rozhodovaly hromadné spory vzniklé ze smlouvy pracovní a 3) stanovily podmínky pracovní zejména mzdové, pokud se tak nestalo smlouvou kolektivní. Při zkoumání charakteru těchto orgánů musí především napadnouti, že zákon sám jmenuje je soudy, z čehož jistě možno usuzovati, že je také za soudy pokládá. Názor opačný dal by se hájiti jen tehdy, kdyby přímo ze zákona samého bylo patrno, že onoho pojmenování bylo tu užito jen zcela nahodile, a že zákon dalek byl úmyslu, aby tím chtěl nějak naznačiti povahu orgánů jím zřizovaných. Pro takový náhled neposkytuje však zákon té nejmenší opory, naopak z celého jeho obsahu je patrno, že pojmenování onoho bylo tu užito s rozmyslem a za určitým cílem. Nasvědčuje tomu především okolnost ta, že ačkoliv zák. o stav. ruchu recipoval svým §em 15. četná ustanovení zák. z 5. prosince 1919 č. 655 Sb. o rozhodčích komisích pro úpravu služebního poměru zřízenců v kovodělném průmyslu, a ačkoliv zákon tento byl mu do jisté míry vzorem, přece z něho nepřevzal pro nové orgány označení rozhodčí komise«, nýbrž nazval je soudy, čímž zcela jasně projevil odlišnou povahu obou těchto orgánů, totiž tam úřadu správního, zde soudu. Proto také vyloučil zák. o stav. ruchu z obdobného použití předpis odst. 1. § 10 svrchu cit. zák., jenž pro nález rozhodčí komise požaduje schválení min. soc. péče, neboť nechtěl připustiti tu anomálii, aby rozhodnutí soudu podléhalo schválení správního úřadu, nýbrž chtěl i tu zachovati princip oddělení správy od soudnictví. Nehledě však k tomu, i sama působnost rozhodčích soudů mzdových je taková, že naprosto nelze je zařaditi do kategorie úřadů správních. Jsouť soudy ty v podstatě povolány k tomu, aby vykládaly kolektivní smlouvy, rozhodovaly hromadné spory ze smlouvy pracovní a nahrazovaly výrokem soudním existující mezery v kolektivních smlouvách resp. tyto smlouvy samy. Přikazuje tedy zákon soudům těmto vesměs kompetenci, jež kdyby šlo jen o jednotlivý pracovní poměr mezi určitým zaměstnavatelem a dělníkem, spadala by do rámce působnosti soudů zřízených na základě všeobecné organisace soudní, resp. soudů živnostenských. Povolává-li zákon v tomto případě k úkolům svrchu vytčeným soudy zvláštní, lze důvod toho shledávati jedině v tom, že chtěl tam, kde naproti sobě jako strany vystupují jednak organisace zaměstnavatelů, jednak organisace zaměstnanců vložiti rozhodování do rukou orgánů, které svými zvláštním složením jsou k řešení těchto sporů mezi oběma kolektivy zvlášť uzpůsobeny, a nelze z toho dovozovati, že zamýšlel vyjmouti úkoly ty z kompetence soudů a přiřknouti je zvláštním úřadům správním k tomu cíli zřízeným. Z toho patrno, že rozhodčí soudy mzdové nejsou úřady správními.

Citace:

č. 4029. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 611-612.