NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8870.

Děti z neplatného manželství považují se za děti manželské, když buď došlo ke konvalidaci manželství neb alespoň jeden z rodičů nezaviněně nevěděl o překážce manželství bez rozdílu překážky a náboženství rodičů.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1929, R I 146/29.)
Manželství Jana a Emilie G. bylo právoplatným rozsudkem prohlášeno neplatným pro dvojženství a vysloveno, že ani ten ani onen z manželů nemá viny na neplatnosti manželství. Soud prvé stolice rozhodl v nesporném řízení, že nezl. Ondřej G. zůstane ve výchově a ve výživě matky Emilie G. a že Jan G. jest povinen platiti na dítě 30 Kč měsíčně. Rekursní soud rekursu Jana G. napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel vytýká neprávem napadenému usnesení zřejmou nezákonnost ve smyslu § 16 nesp. říz. proto, že rekursní soud pokládá nezl. Ondřeje G. za dítě manželské. Při tom hájí názor, že nutno toto dítě považovati za nemanželské podle § 160 obč. zák. proto, že se narodilo z manželství neplatného pro dvojženství. Ale stěžovatel nemá pravdu v tom, že nezletilého Ondřeje G. jest považovati za dítě nemanželské, v kterémž případě ovšem by stanovení výživného bylo vyhraženo pořadu práva, an nechce dítko uznati za své. Podle § 160 obč. zák., jenž byl částečně změněn § 50 zákona ze dne 8. října 1856, čís. 185 ř. zák. (konkordatem) a císařským nařízením ze dne 3. června 1858, čís. 92 ř. zák., jest pokládati děti zrozené v manželství neplatném za nemanželské, když překážka manželství nebyla později odstraněna neb aspoň jednomu z rodičů není k dobru nezaviněná nevědomost o překážce. Tato zásada platí nyní všeobecně pro všecka neplatná manželství bez rozdílu překážky a náboženství rodičů. Ovšem podle původního doslovu § 160 obč. zák. platila tato zásada s výjimkou ohledně dětí zrozených v manželství neplatném z důvodu překážek vypočtených v § 62—64 obč. zák. Konkordatem (zákon ze dne 8. října 1856, čís. 185 ř. zák. § 50) byla zásada § 160 obč. zák. rozšířena při manželstvích katolických i na děti zrozené z neplatného manželství bez rozdílu, z jaké překážky byla neplatnost manželství vyslovena. Stalo se tak ve shodě s právem církevním. Čís. nař. ze dne 3. června 1858, čís. 92 ř. zák., byla pak platnost této zásady rozšířena na všecka manželství (i nekatolická), takže podle stavu zákonodárství po těchto zákonech považovaly se za manželské děti, zrozené z manželství neplatných bez rozdílu překážky a náboženství rodičů, když nastala buď konvalidace manželství nebo, když aspoň jeden z rodičů nezaviněně nevěděl o překážce. Zrušením konkordátu nebylo na tomto právním stavu nic změněno. Konkordát byl sice zrušen zákonem ze dne 25. května 1868, čís. 47 ř. zák. čl. 1., ale tím nebyla znovu pro katolická manželství vzkříšena platnost ustanovení § 160 obč. zák. v původním jeho doslovu. Zrušení zákona zrušivšího zákon dřívější neznamená beze všeho znovuvzkříšení platnosti zákona dřívějším zákonem zrušeného, když to nebylo zvláště vysloveno. Zákonem květnovým čís. 47 z roku 1868 čl. 1 byla uvedena znovu v platnost jen ustanovení druhé hlavy občanského zákoníka a dodatečných nařízení, tedy platnost ustanovení o právu manželském, nikoliv však platnost ustanovení § 160 obč. zák. v původním doslovu, tedy platnost zásady, že dobrodiní manželského původu nepřísluší za podmínek § 160 obč. zák. dětem zrozeným z neplatného manželství, vadí—li mu překážka § 62 až 64 obč. zák. Zůstalo tedy při všeobecnosti zásady § 160 obč. zák. pro manželský původ dětí zrozených z neplatného manželství bez rozdílu překážky a náboženství rodičů. Nelze ani seznati, proč by zákon zrušením konkordátu chtěl jinak upraviti postavení dětí zrozených z neplatného manželství katolíků, než dětí zrozených z neplatných manželství jiných, a nebylo by srozumitelné, proč by chtěl pro děti zrozené v neplatném manželství katolíků stanoviti jiné právní postavení. Vždyť zrušení konkordátu sledovalo jenom účel zrušiti výhody poskytnuté katolické církvi a platnost kanonického práva manželského, ale nemělo za účel, by výhody poskytnuté dětem z neplatných manželství katolíků byly zrušeny, (srov. k tomu nález čís. 13447, Gl. U. W. a Krainz Ehrenzweig Syst 5 vydání § 452 pozn. 20. a literatura tam citovaná). Není o tom sporu, že pravoplatným rozsudkem ze dne 25. prosince 1927 bylo vysloveno, že žádný z rodičů nemá na uzavření neplatného manželství viny. Tím je pravoplatně a také pro opatrovnický soud závazně rozřešena otázka viny rodičů ve smyslu § 160 obč. zák. Zaviněná nevědomost o překážce manželství rozsudkem zjištěná by vinu na uzavření neplatného manželství zakládala a ovšem přiznání manželského původu vylučovala. Té tu však není. (§ 11 nařízení min. sprav. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák., § 160, 102 a 1265 obč. zák. a § 507 tr. zák.). Rekursní soud tedy právem považuje nezl. Ondřeje G. za dítě manželské, an byl zrozen sice v manželství neplatném, ale na ujednání neplatného manželství žádný z rodičů neměl viny.

Citace:

č. 8870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 524-525.