Čís. 14847.

Pokud může »vyúčtování« býti předmětem odpůrčího nároku.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1936, Rv II 1064/33.) Žalobkyně sjednala dle svého přednesu s firmou B. a Sch. smlouvu, dle níž převzala tato od žalobkyně zastoupení, žalobkyně u ní zřídila sklad, zboží mělo bytí odděleno a každý prodej měl býti žalobkyni hlášen a předepsán k fakturování. Za to firma měla provisi 2 1/2 % a zavázala se převzíti 50% ručení za ztráty z pohledávek z oněch obchodů. Firma B. a Sch. však vybírala zboží, zcizila je, odběr nehlásila a peníze za stržené zboží si ponechala. Z tohoto spojení vznikla žalobkyni pohledávka ke dni 27. srpna 1931 v částce 49291 Kč 40 h. Žalobkyně ji do konkursu jmenované firmy přihlásila, žalovaný správce však pohledávku tu neuznal a žalobkyně byla odkázána dle § 112 konk. ř. na pořad práva. Nedoplatek per 49291 Kč 40 h není jen nedoplatkem na ztrátách obchodních pohledávek; nebylť zaplacen z největší části nedoplatek za zboží chybící při revisi dne 31. prosince 1929. Proti žalobě namítl žalovaný, že zažalovaná pohledávka není po právu, částky, které Žalobkyně došly, tato vyúčtovala nesprávně. Žalobkyni byly k částečné úhradě její pohledávky postoupeny účty celkem za 17441 Kč 95 h. Tyto postupy jsou naříkatelné a neúčinné v poměru ke konkursní podstatě, jak to žalovaný také uplatňuje v jiném sporu. Zažalované saldo se zakládá tedy na jednání naříkatelném. Při zkušebním roku mohl žalovaný uznati správnost přihlášené pohledávky, aniž by učinil jakoukoliv výhradu. Uznáním správnosti onoho salda by žalovaný uznal i správnost uvedených postupů a byl by se vzdal odpůrčího nároku proti nim, což nemohl. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně účtuje na úrocích ve zmíněném saldu 7804 Kč 40 h, ačkoliv se zavázala, že nebude účtovati úroků z prodlení. Mimo to ujednala také s firmou B. a Sch., že jí odepíše 6000 Kč, avšak ve zmíněném saldu tak neučinila. Prvý soud vyhověl žalobě a vyslovil, že tato pohledávka jest proti konkursní podstatě po právu. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Prvý soud rozhodl o tomto sporu správně tak, jakoby se jednalo o poměr mezi žalobkyní a firmou úpadkyní, neboť zahájení konkursu na jmění úpadkyně nezpůsobilo v tom poměru žádné změny. Žalobkyně vypočítala k dobru úpadkyni postoupené pohledávky ve výši 17441 Kč 95 h, kteréžto postupy žalovaný neuznal a jimž zahájenými spory odporuje. Avšak tato skutečnost opět nemění nic na poměru mezi žalobkyni a úpadkyní, z něhož resultující zažalovaná pohledávka vznikla. Neboť jestliže bude uznáno v odpůrčích sporech, že ony postupy se staly neprávem, nezmění se tím základ pohledávky žalobkyně, nýbrž žalobkyně o ony postoupené pohledávky přijde. Odvolatel namítá, že nebyly provedeny důkazy o naříkatelnosti pohledávek úpadkyní žalobkyně postoupených v celkové výši 17441 Kč 95 h. Avšak je lhostejné, zdali postup těchto pohledávek jest odporovatelný čili nic, neboť v tomto sporu o naříkatelnosti onoho postupu se nerozhoduje, poněvadž tu jde jen o zjištění, zdali zažalovaná pohledávka žalobkyně proti konkursní podstatě úpadkyně jest po právu čili nic. Žalovaný nemusel uznati zažalovanou pohledávku, neboť o uznání nebyl žalován, nýbrž toliko o zjištění, že zažalovaná pohledávka jest po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolací soud) neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen (§ 510 odstavec 3 c. ř. s. v doslovu čl. 1 č. 3 zákona č. 251/34 Sb. z. a n.). K vývodům dovolatelovým se připomíná, že vyúčtování není jednáním úpadkyně a není právním jednáním, nýbrž jest to početní úkon, sestavení výpočtu věřitelky úpadkyně, a jako takové nemůže býti předmětem odpůrčího nároku. Jím mohou býti jen jednotlivá právní jednání úpadkyně, na nichž se zakládají jednotlivé položky vyúčtování, ať na straně »dal« anebo »má dáti«; Odporuje-li žalovaný jen jedinému právnímu jednání úpadkyně, totiž postoupení pohledávek 17441 Kč 95 h, zůstávají nedotčena ostatní právní jednání, na nichž se zakládají zbývající položky vyúčtování, když jejich pravost a správnost byla ve sporu zjištěna. Správce konkursní podstaty neměl proto důvodu, aby popřel v konkursu zbývající položky vyúčtování pouze pro odporovatelnost postupu, a nebyl by tím pozbyl práva odporovati postupu pohledávek, poněvadž postup se netýkal částky do konkursu přihlášené, nýbrž částky (17441 Kč 95 h) nepřihlášené, která nebyla předmětem jednání při zkušebním roku. I kdyby byl uznal přihlášenou částku, byl by mohl odporovati zvláštní žalobou postupu pohledávek a neměl zájmu na tom, aby věřitelka přihlásila do konkursu o 17441 Kč 95 h více, neboť zvítězí-li správce se žalobou odpůrčí, jest věcí věřitelky, zda neúčinné krytí své další pohledávky 17441 Kč 95 h chce nebo nechce ke konkursu přihlásiti.

Citace:

Č. 14847. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 44-46.