NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 15861.

Vymáhajícího věřitele, který sám vydražil zabavené movité věci v exekuční dražbě, nevěda, že jde o cizí věc, exekutovi nepatřící, lze žalovati jen o vydání dražebního výtěžku. Byl-li odsouzen k zaplacení tohoto výtěžku, jest oprávněn při placení žádati od žalobce, jenž byl vlastníkem exekučně prodané movitosti, aby mu postoupil svá práva proti dlužníkovi s účinkem výkupu pohledávky (§ 1422 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 25. února 1937, Rv II 172/35.)
Žalující firma tvrdí, že prodala Františku W-ovi elektromotor a vyhradila si právo vlastnické až do úplného zaplacení kupní ceny; že kupitel zůstal dlužen na kupní cenu 1970 Kč; že mezitím byl motor Františku W-ovi žalovanou firmou exekučně zabaven a že žalovaná sama jej V exekuční dražbě koupila, ačkoli věděla, že motor patří žalující firmě. Výtěžek dražby za elektromotor ve výši 641 Kč připadl dle rozvrhového usnesení žalované firmě. Poněvadž žalovaná jest touto částkou bezdůvodně obohacena, domáhá se žalobkyně jejího zaplacení žalobou. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvéhO! soudu.
Důvody:
Jde o žalobu z bezdůvodného obohacení, jíž se žalobkyně jako vlastnice exekučně prodaného elektromotoru domáhá na žalované firmě vydání prospěchu získaného tím, že obdržela zažalovanou částku jako výtěžek dražby dotčeného motoru. Již v rozhodnutích nejvyššího soudu č. 6655, 12154 a 14476 Sb. n. s. bylo dovoděno, že vlastník exekučně prodané věci má v takovém případě nárok na vrácení prospěchu, neboť výtěžek patří vlastníku věci a vymáhající věřitel nemá právního důvodu, aby jej podržel, ježto nedosáhnul uspokojení své vykonatelné pohledávky ze jmění svého dlužníka, nýbrž ze jmění cizího, takže vymáhající věřitel musí vlastníkovi vrátiti dosažené plnění dle § 1431 obč. zák. Na tom, zda vymáhající věřitel věděl o tom, že prodaný předmět je vlastnictvím jiného, nezáleží. To by bylo rozhodující jen, kdyby vlastník věci žádal žalobou vrácení věci samé (§ 367 obč. zák.). Odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní názor, že se žalobkyně nemůže oprávněně domáhati na žalované, aby jí vydala výtěžek, jí rozvrhem přikázaný, poněvadž ta nabyla elektromotoru příklepem v soudní dražbě a nevěděla, že dlužníkovi nepatří (§ 367 obč. zák.). Právní názor ten je však, jak vyloženo, mylný, a ježto tento mylný právní názor byl odvolacímu soudu jediným důvodem pro zamítnuti žaloby, neobstojí ani jeho rozsudek. Odvolací soud, vycházeje z vylíčeného nesprávného právního názoru, nepřezkoumal rozsudek prvého soudu se všech hledisek odvoláním uplatněných. Jde však jen o řešení otázek právních, takže je na dovolacím soudě, aby sám přezkoumal i právní vývody, obsažené v odvolání žalované, pokud se s nimi odvolací soud nevypořádal. Výtka, že žalovaná nebyla obohacena, ježto sama ve dražbě koupila elektromotor a zaplatila nejvyšší podáni, takže, když jí bylo přikázáno, dostala výtěžek, který sama složila, není odůvodněna; žalovaná tu přezírá, že za složené nejvyšší podání dostala jako vzájemnou hodnotu elektromotor, který jí zůstává, že však přikázáním výtěžku, třebas od ní zaplaceného, dosáhla prospěchu ze jmění cizího a ne ze jmění svého dlužníka. Žalovaná nemá pravdu ani v tom, že by po případě mohla býti obohacena o elektromotor a nikoli o částku jí přikázanou a že by žalobkyně mohla žádati nanejvýše vydání motoru. Vždyť by vlastnická žaloba na vydání motoru byla podle § 367 obč. zák. vyloučena, když žalovaná nevěděla, že jde o cizí věc a rovněž i žaloba z obohacení, ježto žalovaná za elektromotor, v dražbě jí prodaný, zaplatila příslušný peníz, takže se její jmění vůbec ani bezdůvodně nerozmnožilo. Obohacení nedostalo se žalované jako vydražitelce, nýbrž proto, že jí byl přikázán výtěžek za vydražený elektromotor. Nebylo ani třeba, aby žalobkyně v žalobě prohlásila, že jest ochotna postoupiti žalované svou pohledávku proti povinnému W-ovi ve stejné výši, neboť žalovaná firma po případě může podle § 1422 obč. zák. při placení žádati o to, aby placení mělo účinky výkupu pohledávky, a proto také nebude žalovaná ani poškozena, třebaže její pohledávka proti W-ovi zanikla částkou, jež jí byla z dražebního výtěžku přikázána.

Citace:

č. 15356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 771-772.