NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2075.

S hlediska §§ů 68, 81 tr. zák. jest beztrestno násilné zprotivení se formálně, nikoliv však věcně neoprávněnému výkonu veřejného orgánu.
Pokud jest železniční dopravní úředník oprávněn odebrati soukromé spolkové legitimace, v nichž nebylo vyznačeno nalepením kolkových známek zaplacení spolkových příspěvků a tím odpadlo právo na slevu jízdného.
(Rozh. ze dne 5. září 1925, Zm I 326/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 5. března 1925, jímž byl obžalovaný Josef K. podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle §u 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zaujati dlužno předem stanovisko k základní otázce, zda službu konající dopravní úředník František N. byl oprávněn, spolkové legitimace »Č. s. k.« v T., na něž několik členů tohoto spolku jelo neoprávněně za sníženou cenu, — odejmouti a zadržeti vzhledem k tomu, že legitimace byly závadný, ježto v nich nebylo vyznačeno nalepením kolkových známek zaplacení spolkových poplatků za třetí čtvrtletí 1924, a pak vůči skutečnosti, že cestující odepřeli N-ovi zaplatiti doplatek. Sprostilť nalézací soud obžalovaného z obžaloby pro zločin podle §u 81 tr. zák. mezi jiným1 také z důvodu, že jednání jeho netýkalo se vůbec žádného služebního výkonu. Nebyl prý N. vůbec oprávněn odejmouti a zadržeti soukromé spolkové legitimace, ale měl pouze, jak sám při přelíčení udal, žádati doplatek (jízdné, pokud se týče pokuty) a, když cestující se zdráhali tak učiniti, měl je z jízdy vyloučiti a povolati četnictvo ke zjištění jejich totožnosti. Jednal prý tudíž mimo rámec svého služebního výkonu. Takto není však právní otázka, o niž jde, správně formulována, z čehož plyne nejistota o správnosti jejího řešení. Je pravda, že zákon vyžaduje pro odsouzení podle §u 81 tr. zák., by služební výkon, který násilným jednáním pachatele má býti zmařen, spadal do oboru práv a povinností osoby, v §u 68 tr. zák. jmenované, mocí jejího služebního postavení. Avšak jest nutno přesně rozlišovati mezi věcnou a formální oprávněností úředního výkonu. Věcná jeho nesprávnost nemůže toho, kdo se násilně zprotivil, by jej zmařil, sprostiti zodpovědnosti podle §u 81 tr. zák. Otázka věcné oprávněnosti služebního výkonu N-ova může proto zůstati stranou. Mínil-li obžalovaný, že postupem úředníkovým jsou snad porušena práva majitelů legitimací nebo jeho, bylo mu vždy volno nastoupil jedině přípustnou cestu stížnosti. A jedině tuto cestu směl též voliti místo násilného odporu, měl-li za to, že úředník nemá práva spolkové legitimace mu odebrati; neboť uznáním takové obhajoby stalo by se ustanovení §u 81 tr. zák. přímo ilusorním a podkopána by byla autorita státní moci, poněvadž к odvrácení trestní zodpovědnosti stačilo by prostě uplatňování obhajoby onoho druhu. Násilné zprotivení se úřednímu výkonu, nesené úmyslem, výkon ten zmařiti, činí beztrestným pouze formální neoprávněnost veřejného orgánu, když totiž úkon takového druhu nespadá vůbec do oboru působnosti veřejného orgánu. O takovém nedostatku úředního výkonu dopravního úředníka N-a bylo by však za daných okolností jen tehdy lze mluviti, kdyby dopravní úředník nebyl nejen snad pouze v tomto případě, nýbrž vůbec za žádných okolností, oprávněn odebírati cestujícím a zadržovati jim veřejné legitimace, tím méně legitimace soukromého spolku. Napadený rozsudek praví sice ve zmíněném již odstavci, že N. nebyl vůbec oprávněn odejmouti a zadržeti spolkové legitimace a že jednal mimo rámec svého služebního výkonu. Než, pokud nalézací soud těmito slovy měl vůbec na mysli nedostatek formálního oprávnění v naznačeném smyslu — což jest pochybno vzhledem k tomu, že opírá tento výrok také o údaj svědka N-a, podle něhož v podobných případech má dopravní úředník jen právo žádati doplatek, a když se cestující zdráhá, má ho z jízdy vyloučiti a povolati četnictvo ke zjištění totožnosti, — posuzuje věc po právní stránce nesprávně, považuje za samo- zřejmé, že N-ovi nepříslušelo právo odebírati cestujícím legitimace, třeba že šlo o soukromé legitimace sportovního klubu. Otázku tu lze řešiti pouze na základě zákonných předpisů, nebo nařízení, vydaných na základě zákona, a v případě tomto, kde se takového předpisu nedostává, na základě vnitřních služebních předpisů o oboru působnosti toho kterého železničního orgánu. V té příčině budiž pro případ, o který tu jde, poukázáno zejména na »Služební předpis čís. I. (doprava osob)«, dále na výnosy ministerstva železnic o zlevnění jízdy pro tělocvičné, turistické a sportovní spolky a na tarifní předpis čís. 312, vydaný dne 31. prosince 1921. Bez tohoto dosud scházejícího podkladu nelze o zavinění obžalovaného v objektivním směru bezpečně rozhodnouti. Důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., státním zastupitelstvím v podstatě z uvedené příčiny uplatněný, jest proto dán.

Citace:

č. 1962. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 231-233.