NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10929.

Zjistiti, kolik připadá z výživného stanoveného jednotně smírem na manželské dítě a na bývalou manželku, nelze v nesporném řízení, nýbrž jen pořadem práva.
O návrhu manželského otce, by byla nově upravena jeho vyživovací povinnost k nezletilému dítěti vzhledem k jeho nynějším hospodářským poměrům, lze jednati v nesporném řízení. Při řešení této otázky nesejde na tom, že smírem bylo výživné nezletilému dítěti a jeho matce určeno jednotně. Nová úprava výživného jest tu i v zájmu nezletilého dítěte.
(Rozh. ze dne 6. srpna 1931, R I 557/31.)
Manželský otec navrhl, by v nesporném řízení jeho platební povinnost ze smíru, jímž se zavázal k poskytování vyživovacího příspěvku svému synu a své bývalé manželce, byla snížena a upravena přiměřeně jeho příjmům s ohledem na druhé dítě zrozené z druhého manželství. Soud prvé stolice návrh zamítl. Rekursní soud odmítl návrh na snížení příspěvků pro bývalou manželku, ohledně syna zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by dále po zákonu jednal a znovu rozhodl. Důvody: Prvý soud neprávem rozhodoval o stěžovatelově návrhu na snížení výživného pro jeho dřívější manželku, neboť k tomu není mimosporný soudce příslušný, protože proti manželce lze snížení výživného dosíci jen pořadem práva. Bylo proto stěžovatelův návrh na snížení vyživovacích příspěvků pro manželku změnou napadeného usnesení odmítnouti. Opodstatněná jest však stížnost ohledně nezletilce, neboť o výživném pro dítě jest rozhodovati v nesporném řízení. Je nerozhodné, že smírem bylo výživné nezl. dítěti i manželce určeno jednotně, jednou třetinou stěžovatelových příjmů, ježto podle druhého odstavce v § 142 obč. zák. může soud v zájmu dítěte kdykoliv učiniti nová opatření, nejsa při tom nikterak vázán dřívějšími soudními nařízeními, ani úmluvou manželů. O takový případ tu jde, ježto otec tvrdí, že se jeho poměry podstatně zhoršily od doby poslední úpravy výživného, jmenovitě jeho druhým sňatkem a zrozením dalšího dítěte. Okolnost, že ve smíru jest stanoveno výživné společné i pro matku i pro dítě, nevadí, by se výslechem stran a podobně nezjistilo, kolik připadá z toho na dítě. Rozhodnutí o této otázce nelze odkázati na pořad práva z důvodu, že dosud bylo plněno výživné k ruce manželky jednotně, nejsouc pro každého z příjemců zvláště děleno. Poněvadž první soud nezjistil, kolik připadá z výživného na dítě, zůstalo řízení v prvé stolici kusým a neúplným (viz sb. n. s. čís. 5768).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nesprávný jest ovšem názor rekursního soudu, pokud zrušil usnesení soudu prvé stolice za tím účelem, by v nesporném řízení prvý soud zjistil, kolik připadá z výživného smírem stanoveného na dítě a kolik na matku. O tom bylo by lze rozhodovati jen pořadem práva, neboť jde o zjišťování vůle stran při uzavírání smíru, v souzeném případě tedy nejen zákonného zástupce dítěte, nýbrž i manželky. O to však v tomto případě nejde. Oba nižší soudy přehlédly, že se navrhovatel, otec dítka, ve svém návrhu ze dne 2. září 1930 nedomáhá ničeho jiného, než by byla nově upravena jeho vyživovací povinnost k dítku s ohledem na jeho nynější hospodářské poměry. O tom může soud rozhodnouti v nesporném řízení po vyšetření hospodářských poměrů otce a potřeb dítka, aniž se musí zabývati smírem, který svého času rodiče dítka mezi sebou uzavřeli (§ 142 druhý odstavec obč. zák.). Při tom nesejde na to, že smírem bylo výživné nezletilému dítěti a jeho matce určeno jednotně, jak bylo vyloženo a podrobně odůvodněno v obdobném případě čís. 5768 sb. n. s. Z týchž důvodů nelze přiznati úspěch stížnosti opatrovníka, pokud vychází taktéž z nesprávného stanoviska, že při určování výživného v nesporném řízení by v tomto případě musel soud řešiti otázku, kolik z výživného smírem stanoveného připadá matce a kolik dítku. Pokud se stížnost snaží dokazovati, že nová úprava výživného dítěte není v tomto případě v zájmu dítěte podle § 142 obč. zák., jest jí přisvědčiti v tom, že otcův návrh patrně tento zájem nezletilého jeho syna nemá na mysli cele, přes to nelze přehlédnout!, že zájem ten tu jest, neboť jest zajisté i v zájmu nezletilého Jiřího K-a, by výživné pro něho, jehož výše se mezi účastníky stala spornou, bylo soudem přesně určeno tak, by se v budoucnu bez dalšího šetření mohl domáhati svého práva (čís. 5768 sb. n. s.). Jsou tu proto předpoklady druhého odstavce § 142 obč. zák. pro novou úpravu výživného nezletilého v řízení nesporném a dovolací rekurs není tudíž odůvodněn.

Citace:

Čís. 10929. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 58-60.