Čís. 1434.
Příslušnost pro povolení prozatimního opatření nastává již podáním žaloby, třebas nebyla ještě doručena; totéž platí o rozšíření žaloby.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, R I 67/22.)
Krajský soud v B. povolil prozatimné opatření. Rekursní soud návrh zamítl pro nepříslušnost soudu. Důvody: Stížnosti nelze upříti oprávněnosti. Nárok, k jehož zajištění domáhá se žalující družstvo prozatimného opatření, záleží ze dvou částí a to: z nároku na vydání tržby z osobní dopravy provozované na trati T.-В. a z nároku, aby žalovaní vydávali jízdní lístky pro dopravu osob jen z bloků, žalující stranou jim odevzdaných a její firmou opatřených. Ani onen ani tento nárok nebyly v žalobě, — zadané u krajského soudu v B., — vůbec uplatňovány, neboť žalobní prosba zní, by uznáno bylo za právo, že žalovaní jsou povinni žalujícímu družstvu súčtovati a blokovými lístky doložiti příjem z dopravy osob, aby dále bylo zjištěno, že uvedená tržba patří straně žalující. Teprve, když žalovanými byla podána žalobní odpověď, žalující družstvo v přípravném spise ze dne 28. září 1921 rozšířilo svou žalobní žádost v ten smysl, jak shora uvedeno. Vedle § 387 ex. ř. jest příslušným povoliti prozatimní opatření onen soud, před kterým v době podání návrhu jest spor zahájen, a vedle § 232 c. ř. s. jest spor zahájen, když žaloba byla žalovanému doručena. Dle odstavce druhého § 232 c. ř. s. platí však v tom případě, že teprve za sporu nějaký nárok žalobcem byl vznesen, za dobu zahájení sporu okamžik, kdy nárok ten byl uplatněn při ústním jednání. To však v tomto případě dosud se nestalo a státi ani nemohlo protože ústní líčení vůbec dosud konáno nebylo a jest ustanoveno teprve na den 13 prosince. Procesní soud prvé stolice nebyl tudíž ani oprávněn o onom návrhu jednání zavésti, a o něm rozhodovati, i bylo proto vyhověno stížnosti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by nehledě k zamítacímu důvodu, o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Jest sice správné, že jest pro povolení prozatímního opatření příslušný podle § 387 ex. ř. onen soud, před kterým v době podání návrhu jest spor zahájen. Avšak tohoto slova »zahájen« není zde užito ve smyslu § 232 c. ř. s., neboť odstavec druhý § 387 ex. ř. užívá v témže smyslu jako odstavec prvý slova »zavedení«, z čehož plyne, že jest tím míněno započetí sporu podáním žaloby a že není k založení příslušnosti soudní podle odstavce prvého § 387 ex. ř. třeba doručení žaloby ve smyslu § 232 c. ř. s. Proto také dovoluje stálá praxe, aby byl návrh n,a prozatimní opatření podán u soudu podle odstavce prvého § 387 ex. ř. příslušného zároveň se žalobou. Co platí o žalobě, musí pak ovšem platiti také o rozšíření žaloby. I v tomto případě jest spor o rozšířené žalobě zahájen podle § 387 ex. ř. t. j. započat podáním návrhu na rozšíření žaloby a nemá tu rovněž místa ustanovení odstavce druhého § 232 c. ř. s. Byl tedy k povolení prozatimného opatření příslušným krajský soud v B. Poněvadž rekursní soud, vycházeje z nesprávného právního stanoviska návrh na prozatimné opatření zamítl jen z důvodu nepříslušnosti dovolaného soudu, a věcí samou se nezabýval, bylo nutno napadené usnesení zrušiti a naříditi, jak shora uvedeno.