Č. 3257.

Administrativní řízení: I. Řádnou publikací ve Sbírce zákonů a nařízení bylo nařízení některé, pokud opak nebyl stanoven, platně publikováno i pro onu část Podkarpatské Rusi, která v době publikace byla pod okupací rumunskou. — II. Lhůty stanovené pro splnění soupisové povinnosti počínají v příčině majetku na takovém území ležícího běžeti dnem, kdy na něm zavedena ústřední správa čsl. a župan nastoupil úřad.
(Nález ze dne 16. února 1924 č. 252).
Věc: S. L-ová v D. (adv. Dr. Jan Žáček z Prahy) proti županskému úřadu ve Vel. Sevljuši o nesplnění soupisové povinnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem z 20. února uznal služnovský úřad v Hustu S. L-ovou vinnou přestupkem nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb., jehož se dopustila tím, že do předepsané lhůty neučinila zadost soupisové povin- nosti, a odsoudil ji podle § 9 cit. nař. k pokutě 5000 K ve prospěch kolonisačního fondu dle § 18 lit. d) zák. z 11. března 1921 č. 108 Sb.
Odvolání st-lčino z tohoto trestního nálezu župní úřad ve Vel. Sevljuši rozhodnutím z 30. března 1923 zamítl a trestní nález I. stolice v celém rozsahu potvrdil.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Stížnost namítá především, že nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb., na němž nař. rozhodnutí spočívá, bylo vyhlášeno dne 4. února 1920, tedy v době, kdy nebyla celé území Podkarpatské Rusi pro rumunskou okupaci pod čsl. vládou a dovozuje z toho jednak, že zmíněné nař. nebylo na celém území P. R. vyhlášeno a st-lka pak nemohla o něm věděti, jednak že nejsouc na území, v němž nachází se zabraný pozemek. majetek st-lčin, publikováno, nemohlo ji zavazovati dotud, dokud o něm nenabyla vědomosti, což se stalo teprve, když ji došlo úřední vyzvání, aby ohlášení podala.
Tuto námitku povahy právní zástupce stížnosti při veřejném ústním líčení ještě rozvedl a dovozoval z ní beztrestnost pro st-lku.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Zákony a nařízení jsou podle § 1 zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb. pro území čsl. rep. platně publikovány, když vyhlášeny byly ve Sbírce zákonů a nař. státu čsl. Nař. z 9. ledna 1920 o vyšetření a uvedení v patrnost zabraného majetku pozemkového bylo vyhlášeno v této Sbírce — jak sama stížnost správně uvádí — dne 4. února 1920.
Že Podk. Rus. již před tímto dnem byla součástí Čsl. republiky, je všeobecně známo a stížnost to také nepopírá. Bylo tedy cit. nař. nesporně též pro území P. R. platně vyhlášeno a je opačný náhled stížnosti, založený hlavně na okolnosti, že část území P. R. byla v té době ještě pod rumunskou okupací, zřejmě mylný. Zbývalo by tedy vzhledem k tomu, jak prve uvedená námitka jest formulována, zabývati se otázkou, kdy nař. č. 61 z r. 1920 na té části území P. R., jež v době jeho vyhlášení byla ještě před rumunskou okupaci, nabylo účinnosti.
V otázce platnosti zákonů a nařízení Čsl. rep. na území, jež připadlo k republice od státu maďarského, vyslovil již nss opětovně, na př. v nál. Boh. 2863 adm. právní náhled, že platnost řídí se dobou, kdy v té které části území byla provedena okupace, t. j. kdy byla tam zavedena ústřední správa a župan tam nastoupil úřad.
Při tomto svém právním názoru setrval nss i v tomto případě.
Dle tohoto právního náhledu nabylo nař. č. 61 z r. 1920 účinnosti na území, v němž nachází se zabraný pozemkový majetek st-čin a počaly lhůty k splnění soupisové povinnosti stanovené v § 5 cit. nař. tou dobou, kdy dostalo se území to do moci Čsl. republiky.
V tomto směru uvádí pak stížnost, že ta část území P. R., v níž nachází se st-lčin zabraný pozemkový majetek, přešla pod moc čsl. rep. v červenci 1920.
Dle tohoto údaje stížnosti nabylo tedy nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. na zmíněném území účinnosti v červenci 1920 a počaly také lhůty stanovené § 5 pro splnění soupisové povinnosti nesporně touto dobou. —

Citace:

č. 3257. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 604-605.