Předpis §u 3, odst. 1. zákona nevztahuje se na práce přes čas ve smyslu §§6 a 7 zákona. — Není závady, aby se nepracovalo během týdne i více než osm hodin, v případu §u 6 zákona i více než deset hodin denně. Rozdělení doby pracovní dohodou zaměstnavatelů a zaměstnanců ve smyslu §u 3 zák. o osmihodinové době pracovní nevztahuje se na práce přes čas ve smyslu §§ 6 a 7 zákona a může proto dobu práce přes čas stanoviti zaměstnavatel sám. — Za účelem zkrácení práce v jednotlivé dny v týdnu, na př. v sobotu, může se pracovati během týdne i více než 8 hodin denně, a jde-li o práce přes čas podle §u 6 zákona, také více než 10 hodin denně. — Zaměstnanci nepřísluší právo přezkoumat! úřední povolení dané zaměstnavateli k práci přes čas. Nedostaví-li
272 se zaměstnanec k úředně povolené a řádně ohlášené práci přes čas, má zaměstnavatel důvod k jeho okamžitému propuštění ve smyslu §u 82 lit. f) živn. řádu.
(Rozh. z 23. září 1926, Rv II 84.)
273