Č. 2529.

Pozemková reforma: * Také exekuční zavazení zabraných
nemovitostí jest přípustno se souhlasem státního pozemkového úřadu podle § 7 zákona záborového.
(Nález ze dne 22. června 1923 č. 9542).
Věc: Bratislavská filiálka České průmyslové banky v Praze proti státnímu pozemkovému úřadu o zavazení zabraného majetku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: - - -
Nař. rozhodnutím vyslovil stpú, že vzhledem k ustanovení § 8 zák. zábor. nesvoluje ke knihovnímu poznamenání soudního výroku, jímž
povolena byla st-lce prenotace zástavního práva k zabraným nemovitostem Karla E., ježto na majetek zabraný lze vésti exekuci jedině vnucenou správou.
Stojí tedy úřad na stanovisku, že předpis §u 8 zákona zábor. za všech okolností vylučuje, aby stpú mohl udělením souhlasu propůjčiti platnost exekučnímu zavazení zabraného majetku, takže i v tom případě, kdyby bylo zjištěno, že zamýšlením zavazeními nebudou nepříznivě dotčeny účely pozemkové reformy, musil by úřad žádost za udělení souhlasu k tomuto zavazení dle §u 7 zák. zábor. jako nemístnou zamítnouti.
Při úvaze, zda tento názor žal. úřadu má oporu v zákoně, jest ovšem přihlížeti nejen k slovnému znění §u 8 zák. zábor., nýbrž i k jeho souvislosti s § předchozím, a k účelu, jehož zákon zmíněným předpisem dosíci se snaží.
Dle § 7, odst. 1 zák. zábor. jest k platnosti, účinnosti zcizení, pronájmu, zavazení a dělení zabraného majetku zapotřebí souhlasu stpú-u,
k čemuž § 8 dodává, že lze na majetek ten vésti exekuci jedině vnucenou správou.
Účel obou těchto paragrafů jest týž: zameziti, aby určitými právními akty nebylo mařeno nebo stěžováno provádění pozemkové reformy.
Rozhodnutí o tom, kdy se zcizení, pronájem, zavazení nebo dělení zabraného majetku příčí účelům pozemkové reformy, a kdy nikoliv, vkládá zákon záborový v § 7 do rukou stpú-u, jenž udělením neb odepřením souhlasu k onomu právnímu aktu vyslovuje, zda akt ten s účely pozemkové reformy se srovnává nebo jim se příčí. Jest nyní otázka, zda ona pravomoc daná stpú-u, aby udělením
svého souhlasu propůjčil účinnost resp. platnost těm právním aktům, které nestojí v cestě provádění pozemkové reformy, vztahuje se pouze na dobrovolné disposice vlastníkovy se zabraným majetkem, či zda se vztahuje také na ony disposice se zabraným majetkem, které se dějí proti vůli vlastníka cestou exekuční.
Dle slovného znění §u 7 možno vztahovati ustanovení ono jak na zcizení, zavazení neb dělení zabraného majetku provedené na základě
projevu vůle vlastníka tohoto majetku, tak i na zcizení, zavazení neb dělení předsevzaté proti jeho vůli exekučně, neboť § 7 zák. zábor. v tom směru nerozlišuje.
Slovnímu výkladu neodporuje také účel zákona, neboť nelze nahlédnouti, proč by zákon nepřipouštěl takové vedení exekuce na zabraný majetek, jež provádění pozemkové reformy nemůže vůbec nikterak býti na závadu.
Tomu zdánlivě odporuje znění §u 8, dle něhož na zabraný majetek
lze vésti exekuci jedině vnucenou správou, což samo o sobě vede k výkladu, že každý jiný exekuční prostředek jest naprosto vyloučen, takže by ani se souhlasem stpú-u nemohlo bý+i použito jiného exekučního prostředku než vnucené správy.
Odpor ten jest však pouze zdánlivý. Předpis §u 8 nesmí býti čten isolovaně, nýbrž jen v souvislosti s §em předchozím.
Připouští-li tento předchozí paragraf jakékoliv zcizení, zavazení neb dělení zabraného majetku, ať děje se z vůle majitele nebo proti jeho vůli, jen tehdy, dá-li k tomu stpú svůj souhlas, pak značí následující § 8 pouze tolik, že bez tohoto souhlasu lze vésti exekuci na zabraný majetek pouze vnucenou správou, kterou, jak zákon sám předpokládá, účely pozemkové reformy mařeny býti nemohou. Není tedy §8 zák. záb. ničím jiným než dodatkem k § 7 ustavujícím, že bez souhlasu v tomto paragrafu uvedeného může věřitel ze zabraného majetku uspokojiti se pouze vnucenou správou.
Z toho plyne, že žal. úřad vycházel z mylného názoru, když vůbec neuvažoval, zda zmíněnou prenotací zástavního práva budou či nebudou dotčeny účely pozemkové reformy, a prohlásil, že neuděluje souhlas, poněvadž jde o vedení exekuce jiným způsobem než vnucenou správou. Dle toho, co svrchu řečeno, právě proto, že jde o vedení exekuce jiným způsobem, než vnucenou správu, měl úřad uznati potřebu svého souhlasu pro platnost zavazení zabraného majetku, a měl zkoumati, zda souhlas ten může bez ohrožení účelu pozemkové reformy uděliti či nikoliv.
Poněvadž dle toho nař. rozhodnutí jest založeno na mylném výkladu zákona, bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2529. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 341-342.