NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5239.

Státní zaměstnanci: * K době, na kterou byl úředník disciplinárně odsouzen k trestu snížení služného podle § 93 lit. c) a § 95 odst., 1, věty 3. služební pragmatiky, nepřihlíží se při výpočtu lhůty k postupu do vyšších platů.
(Nález ze dne 21. prosince 1925 č. 14924).
Prejudikatura: Boh. 4509 adm.
Věc: Karel D. v Praze proti ministerstvu financí o započtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem disc. komise zem. fin. řed. v Praze z 24. srpna 1923 byl st-li uložen disc. trest zmenšením služného o 10% na dobu 1 roku, kterýžto trest byl v době od 1. října 1923 do 30. září 1924 proveden. Rozhodnutím zfř z 29. prosince 1924 byla zamítnuta přihláška st-lova o poukaz platu dle 3. stupně VIII. hodn. třídy od 1. října 1924, ježto nelze pro postup do vyšších požitků bráti v úvahu rok 1920, za který st-l nevyhovoval svojí kvalifikací, pak dobu 3 měsíců 19 dní, vyloučenou dle § 29 odst. 4 služ. pragm. z postupu a konečně dobu od 1. října 1923 do 30. září 1924, po kterou byl st-li shora cit. disc. nálezem snížen plat. Odvolání směřující jen proti nezapočtení období od 1. října 1923 do 30. září 1924, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl jako bezdůvodné, »poněvadž doba, na kterou byl st-li podle § 93 lit. c) služ. pragm. vyměřen trest snížení služného, je dle 3. věty § 95 služ. pragm. též vyloučena ze započtení pro postup do vyšších platů (odst. 5 lit. f) vynesení býv. min. fin. z 3. února 1914, č. 8748 — věstn. č. 42). Stanovisko odvolatele, že postup do vyšších požitků jest pouze sistován, není proto správné«.
Stížnost vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost dovozuje v podstatě, že předpis § 95 odst. I. věty 3, v němž se výslovně praví, že postup do vyšších platů jest vyloučen za trvání trestu, nutno vykládati tak, že doba uloženého trestu lhůtu k dosažení nároku na vyšší platový stupeň pouze staví a neprodlužuje.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Služební pragmatika z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. stanoví v § 54, že při počítání lhůty pro postup do vyššího platu předepsané, nepřihlédá se k času, po který byl úředník vyloučen z takového postupu z důvodů v zákoně uvedených. Stejné dikce používá i § 95, odst. 1. věta 3: »Za doby trestu jest vyloučen postup do vyšších platů«. Srovnání těchto dvou předpisů nepřipouští jiného výkladu nežli toho, že trest »snížení platu« dle § 95 služ. pragm. má v zápětí účinek, že doba trestu při počítání lhůty pro platový postup vůbec nepřichází v úvahu. Správnosti výkladu toho svědčí ustanovení 2. odst. § 136 služ. pragm. připouštějící možnost, aby disciplinovaný úředník dobrým chováním a velmi dobrým výkonem služby zbavil se následků trestu tím, že si vymůže povolení, že při dalším postupu do vyšších platů doba vylučující nebyla více započtena, kteréž ustanovení by nemělo významu, kdyby doba trestu při započítání pro postup do vyšších požitků vůbec nebyla vyloučena.
V zásadě týž právní názor vysloven již v nálezu Boh. 4509 adm. v ten rozum, že slova § 95 »po dobu trvání trestu jest vyloučen postup do vyšších platů« mají na mysli materielně právní stránku »postupu do vyšších platů«, t. j. že znížení platu neodkládá rozhodnutí o postupu, nýbrž postup sám. — — —

Citace:

Č. 5239. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 731-732.