Čís. 1927.
Konto-W.
Prohlásil-li komisionář, že vstupuje sám do obchodu, zaujímá nadále vůči komitentovi postavení kupitele (prodatele).
(Rozh. ze dne 17. října 1922, Rv I 477/22.) Žalobce dal příkaz žalované karlovarské filiálce tuzemské banky, by prodala na burse cenné papíry valuta ku dni 15. února 1919. Žalovaná oznámila žalobci, že k jeho příkazu přejímá od něho akcie na jeho úvěr za 35000 K. Žalobě o zaplacení 35000 Kč bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Případ, o němž jedná třetí odstavec čl. 376 obch. zák., nepřichází zde v úvahu, neboť odvolací soud ve shodě se soudem první stolice vychází z právního předpokladu, že se žalovaná stala přímou smluvnicí dle prvního odstavce čl. 376 obch. zák. tím, že koupila sama od žalobce cenné papíry, jichž prodej jí jako komisionářce byl svěřen, — a žalovaná v dovolání neodporuje tomuto právnímu předpokladu, napadajíc toliko důsledky, odvozené z něho soudem odvolacím, jakožto právně mylné (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Než výtka ta jest bezdůvodná, názor odvolacího soudu shoduje se s právním stanoviskem, jež nejvyšší soud v podobných sporech od počátku důsledně zaujímá, a od něhož ustoupiti ani v tomto případě neshledává příčiny, když vývody dovolacího spisu nejsou s to, by je zvrátily. Nejvyššímu soudu není neznámo, že jsou v literatuře uplatňovány také názory odchylné (hlavně v Grünhutově knize: »Recht des Kommissionshandels«), ale příslušné vývody nezdají se nejvyššímu soudu býti toho rázu, že by vylučovaly správnost jeho opačného názoru, opíraného v podstatě o výklady, obsažené ve Staubově-Piskově komentáři k obchodnímu zákonníku, jichž žalovaná sama se dovolává, z nichž cituje však jen to, co se jí hodí, pomíjejíc to, co poráží její názor, jakož i o vývody v Cansteinově učebnici obchodního práva. Dospíváť onen spisovatel v §§ 10 a 16 k čl. 376 přesvědčivě k úsudku, že »komisionář před prohlášením, že vstupuje do obchodu, a při tomto prohlášení má povinnosti komisionáře, po prohlášení však má postavení kupitele nebo prodatele dle povahy obchodu, uzavřeného na základě smlouvy komisionářské« a že »právní poměr po prohlášení jest ten, že došlo mezi komitentem a komisionářem ke kupní smlouvě a to za podmínek příkazu komisionáři daného«. Canstein pak v 2. svazku str. 241 pozn. 115 připomíná, že »komisionář má před prohlášením, že vstupuje do obchodu, při něm a po něm povinnosti a práva komisionáře, po prohlášení však zároveň postavení prodatele nebo kupitele, pokud však obě tato postavení nelze uvésti v soulad, platí po prohlášení pravidla o kupu«. Vychází-li se s tohoto právního stanoviska, jež, jak již uvedeno, sdílí soud dovolací, nelze dospěti k jinému závěru, než k tomu, k němuž došel soud odvolací, totiž že žalovaná jest přímou kupitelkou; — že jest povinna platiti (zaplatiti kupní cenu) dle čl. 342, 324, 325 obch. zák. ve svém sídle, t. j. v Karlových Varech, a dle § 6 zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n. v korunách československých, — že, prodala-li ona papíry na vídeňské burse, nese sama škodu s tím spojenou; — a nemůže se odvolávati na nařízení vlády ze dne 6. února 1919, čís. 57 sb. z. a n., poněvadž v poměru mezi ní a žalobcem nejde o pohledávku, vzniklou z prodeje cenných papírů v cizozemsku.