NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 16132.

Pohledávky za podstatou (§ 49 konk. ř.) nejsou ani předmětem přihlášky ke konkursu (§ 104 konk. ř.) nebo zkušebního roku (§ 107 konk. ř.), ani se v konkursu nezjišťují (§ 111 konk. ř.), ani se nezapisují do seznamu přihlášek (§ 110 konk. ř.), nýbrž lze je vymáhati podle § 126 konk. ř., tedy i žalobou, která není vázána na předpisy konkursního řádu platícími pro konkursní pohledávky. Přihláška řečených pohledávek za podstatou ke konkursu i odkázání jich na pořad práva podle § 112 konk. ř. jsou právně bezvýznamné.
Pro žaloby o pohledávky za podstatou platí všeobecné předpisy civilního řádu soudního s omezením vytčeným v § 126, odst. 3, konk. ř. a lze je zažalovati určovací žalobou jen za podmínek § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 25. května 1937, Rv I 2594/35.)
V roce 1927 žalobkyně jako poživatelka usedlosti č. p. 28 ve S. propachtovala manželům Bedřichovi a Růženě K. uvedenou usedlost na 14 po sobě jdoucích let, t. j. až do 31. prosince 1941. Mimo pachtovné převzali pachtýři i závazek zaplatiti veškeré daně připadající na pachtovní objekt ze svého anebo je žalobkyni nahraditi. ježto jmenovaní pachtýři daně v částce 11896 Kč 30 h nezaplatili, mezitím byl prohlášen na jejich jmění konkurs a žalovaný správce konkursní podstaty nesouhlasil se zaplacením dani v uvedené částce přihlášených do konkursu, domáhá se žalobkyně na žalovaném správci konkursní podstaty Bedřicha a Růženy K-ových původně jednak zjištění, že pohledávka přihlášená žalobkyní v konkursu prohlášeném na jmění jmenovaných úpadců na zaplacení daní v částce 11896 Kč 30 h s přísl. jest po právu a že má pořadí pohledávky za podstatou, jednak že správce konkursní podstaty jest povinen zaplatiti jí uvedenou pohledávku k rukám Dr. Herberta Sch. Řečený žalobní nárok omezila žalobkyně za sporu na zjištění zažalované pohledávky, vzavši návrh na plnění zpět. Poté pak omezila žalobkyně žalobní nárok na pouhé zjištění, že pohledávka shora dotčená, přihlášená žalobkyní v uvedeném konkursu, jest po právu, vypustivši ze žalobního návrhu určení pořadí pohledávky jako pohledávky za podstatou. Soud prvé stolice vyhověl žalobě podle omezeného žalobního návrhu. Odvolací soud co do částky 1519 Kč s přísl. žalobu zamítl, jinak potvrdil rozsudek soudu prvé stolice.
Nejvyšší soud zamítl žalobu zcela.
Důvody:
Žalobkyně nezměnila právní důvod žalobního nároku, když jej opírala ve sporu právě tak o pachtovní smlouvu, jako v přihlášce ke konkursu. Nezměnila jej ani tím, že vypustila ze žalobního návrhu určení pořadí pohledávky jako pohledávky za podstatou, ani tím, že vypustila ze žalobního návrhu nárok na plnění a omezila jej jen na zjištění pravosti pohledávky, neboť stále trvala výslovně na tom, že uplatňuje pohledávku za podstatou podle § 49 č. 3 konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. Schází proto skutkový přednes pro předpoklad, že se žalobkyně za sporu rozhodla uplatniti konkursní pohledávku na místě původně zažalované pohledávky za podstatou. Trvá-li žalobkyně stále výslovně na tom, že jí jde o pohledávku za podstatou, pak jest i její přihláška pohledávky jako pohledávky za podstatou bezvýznamná a odkázání její na pořad práva podle § 112 konk. ř. jest neúčinné, poněvadž pohledávky za podstatou nemají býti přihlášeny (§ 104, odst. 1, konk. ř.), nejsou předmětem zkušebního roku (§ 107 konk. ř.), nezjišťují se v konkursu (§ 111 konk. ř.) a nezapisují se do seznamu přihlášek (§ 110 konk. ř.), nýbrž lze je vymáhati podle § 126 konk. ř., tedy i žalobou, která však není vázána předpisy konkursního řádu, platnými pro konkursní pohledávky (srv. § 113, odst. 2. konk. ř.). Platí proto pro žalobu o pohledávku za podstatou všeobecné předpisy civilního soudního řádu s omezením podle § 126, odst. 3, konk. ř. a není tedy zásadní překážky proti přípustnosti žaloby o pouhé určení, že pohledávka za podstatou jest po právu. Avšak předpokladem takové určovací žaloby, jako každé jiné žaloby, nedomáhající se pravosti konkursní pohledávky, jest podle § 228 c. ř. s. právní zájem na brzkém určení. Ale ten podstatný předpoklad není v souzeném případě splněn. Neboť žalobkyně nedolíčila a z jejího přednesu nijak neplyne, že nemůže žalovati přímo na plnění (§ 126 konk. ř.). Není-li vyloučeno, že může žalovati přímo na plnění, pak by musila dolíčiti a dokázati, že má zvláštní právní zájem na tom, aby její právo bylo co nejdříve zjištěno soudním rozhodnutím přes to, že může žalovati o plnění (srv. rozh. č. 4498, 6015, 10155, 10233, 10331, 10942, 11150 a 12000 Sb. n. s.). To se však nestalo a jest proto pouhá samostatná určovací žaloba nepřípustná a bylo ji z toho důvodu zamítnouti. Pokud žalobkyně opírala svůj nárok také o zástavní právo (§ 1101 obč. zák.), uplatňovala tím oddělnou pohledávku, která podle § 12 konk. ř. není prohlášením konkursu dotčena, nikoliv tedy konkursní pohledávku podle § 105, odst. 3, konk. ř. a platí o ní tím spíše obdobně to, co bylo právě vyloženo.

Citace:

Čís. 16132. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 713-715.