Čís. 9013

Exekuční řízení neskončilo se tím, že dlužníkova pohledávka za poddlužníkem byla vymáhajícímu věřiteli přikázána k vybrání, složil-li poddlužník dluh na soudě.
Dokud povolení exekuce zabavením dlužníkovy pohledávky nenabylo právní moci, nemohlo se exekuční řízení skončiti, třebas zároveň s povolením zabavení bylo povoleno též přikázání zabavené pohledávky k vybrání.
(Rozh. ze dne 6. června 1929, R I 399/29) Exekuční soud zamítl návrh vymáhající věřitelky na vyplacení peněz složených poddlužníkem na soudě. Rekursní soud zamítl návrh pro tentokráte.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs vymáhající věřitelky.
Důvody:
Podle §§ 78 ex. ř. a 528 c. ř. s. není v řízení exekučním dovolací rekurs dopuštěn proti rozhodnutí soudu druhé stolice, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvé stolice. Stěžovatelka stojí na stanovisku, že se tyto předpisy nehodí na tento případ, poněvadž ani rozhodnutí soudu prvé stolice, ani rozhodnutí soudu rekursního nejsou usneseními vydanými za exekučního řízení, nýbrž usneseními vydanými po skončení tohoto řízení, a odůvodňuje přípustnost dovolacího rekursu předpisem § 16 nesp. říz. poněvadž prý dotyčná usnesení vydána byla v řízení nesporném. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Řízení exekuční k vydobytí peněžité pohledávky vymáhající věřitelky neskončilo se, jak soud rekursní podle odůvodnění napadeného usnesení má za to, tím, že pohledávky povinného za poddlužníkem byly k vybrání přikázány, an poddlužník pohledávky povinného nevyplatil přímo vymáhající věřitelce, nýbrž je složil na soudě. Při tom nepadá na váhu, zda poddlužník k tomuto složení zabavených pohledávek na soudě byl oprávněn čili nic, neboť otázkou touto netřeba se zabývati, pokud není řešena otázka přípustnosti dovolacího rekursu. Jak usnesení soudu prvé stolice, rozhodující o návrhu vymáhající věřitelky na vydání peněz poddlužnicí na soudě složených, tak i usnesení soudu druhé stolice, kterým usnesení soudu prvé stolice bylo potvrzeno, jsou tedy usneseními vydanými v řízení exekučním, neboť řízení exekuční, zahájené povolením exekuce zabavením pohledávky dlužníkovy, nemohlo se skončiti, dokud povolení exekuce nenabylo moci práva, třebaže zároveň s jeho povolením bylo povoleno přikázání zabavených pohledávek k vybrání (zpeněžení), k němuž jest přirozeně možno přistoupiti až po pravoplatném povolení exekuce. Dovolací rekurs není proto přípustný a bylo jej odmítnouti, aniž bylo lze zabývati se vývody dovolacího rekursu, týkajícími se napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Citace:

č. 9013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 777-778.