Čís. 17437.K zabavení věcí povinného jsoucích v moci třetí osoby nestačí projev třetí osoby k výkonnému orgánu, že nenamítá nic proti zabavení věcí.(Rozh. ze dne 26. října 1930, R II 229/39.)Prvý soud nevyhověl žádosti Josefa K., u něhož byly zabaveny věci náležející povinnému, aby byl tento exekuční výkon zrušen. Rekursní soud návrhu vyhověl.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky.Důvody:Při výkladu ustanovení § 262 ex. ř. nutno přihlížeti k tomu, že jest zřejmým úmyslem zákona chrániti pouhou držbu třetí osoby proti výkonu exekuce, dokud držitel se této ochrany nevzdá a není ochoten věci vydati, a že o tom, zda takový projev tu jest a zda věci jsoucí v držení třetí osoby mají tudíž býti zabaveny, rozhoduje výkonný orgán na místě samém bez pomoci exekučního soudu. Proto musí býti dána zvláštní záruka, že zabavením takových věcí nejsou porušeny chráněné zájmy držitele, a nutno trvati na tom, že výkonný orgán může přikročiti k zabavení věcí jsoucích v moci třetí osoby jen tehdy, když projev, že jest ochoten je vydati, jest tak jasný, že výkonný orgán může v něm se vší určitostí spatřovati takový projev. V souzené věci jest toliko zjištěno, že se Josef K. na sdělení, že v jeho místnostech má býti provedeno zabavení svršků náležejících prý dlužníku Pavlu M., výslovně ohradil jen proti tomu, aby byly zabaveny určité svršky, proti zabavení jiných svršků, o něž nyní jde, však nic nenamítal, naopak byl výkonnému orgánu ještě nápomocen při jejich zabavení. Leč toto chování Josefa K. nestačí k bezpečnému úsudku, že byl ochoten věci, o něž jde, vydati, ježto mohlo míti zcela jinou příčinu, na příklad jeho mínění, že nesmí zasahovati do provedení úředního výkonu. I stěžovatelka sama z chování Josefa K. dovozuje jen, že Josef K. dal jím najevo, že nenamítá nic proti zabavení; takové prohlášení se však nekryje s předpisem § 262 ex. ř., podle něhož musí držitel věci prohlásiti, že je ochoten věci vydati (srov. Gl. U. n. ř. č. 5277).