NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 14608.

K výkladu § 95 zák. čís. 221/24 Sb. z. a n.
Pojem »nemocenského ošetřování«.
(Rozh. ze dne 10. října 1935, Rv I 1620/33.)
Žalobkyně — všeobecná veřejná nemocnice v P. — domáhá se podle § 1042 obč. zák. na okresní nemocenské pojišťovně v T. náhrady nákladů, vzniklých jí opatřením protézy členu žalované pojišťovny, jenž byl v ošetřování žalobkyně. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle § 95 zákona o soc. pojištění čís. 221/24 sb. z. a n., jehož jest v souzené věci použíti, jest nemocenská pojišťovna povinna poskytovati pomoc v nemoci a to pojištěnci zdarma lékařskou pomoc, jakož i potřebná léčiva a jiné therapeutické pomůcky (nemocenské ošetřování). Z tohoto ustanovení plyne, že »nemocenské ošetřování« se týká jen tlakových prostředků, které jsou potřebnými pomůckami k léčbě pojištěnce za jeho nemoci a mají účel napomáhati k odstranění nemoci, že však jimi nejsou též umělé končetiny (prothesy), jejichž účelem není vyhojení nemoci, nýbrž, aby po skončeném léčení byly odstraněny její následky a aby pojištěnci byla zajištěna lepší existence. Že dodávání takových pomůcek (prothes) nespadá do rámce pomoci a ošetřování v nemoci podle § 95 zák. čís. 221/24 sb. z. a n. plyne dále z ustanovení § 105 cit. zák., že totiž stanovami nemocenské pojišťovny může býti mezi jiným určeno, že pojišťovna poskytne pojištěnci pomocné prostředky proti znetvoření a zmrzačení (tedy též umělé končetiny, viz § 105 lit. h) cit. zák.). Že stanovami žalované nemocenské pojišťovny byl rozsah povinných dávek rozšířen podle § 105 cit. zák. i na umělé končetiny, žalobkyně netvrdila a neprokázala. Myšlenka, že nemocenská pojišťovna není povinna poskytovati pojištěncům takové prostředky, jimiž má býti zaručena jejich lepší existence v době po vyhojení nemoci, jest vyjádřena i v platném nyní doslovu § 154 odst. 3, písm. d) zákona o soc. pojištění (vyhláška čís. 189/34 sb. z. a n.), podle něhož náleží k léčebné péči Ústřední sociální pojišťovny »invalidům poskytnouti ortopedické pomůcky, opěrné přístroje a umělé končetiny nebo jejich součástky«. Ačkoli toto ustanovení nelze použíti na souzený případ, nastalý ještě za platnosti zákona čís. 221/24 sb. z. a n., lze i z tohoto nového ustanovení — ježto změnou zákona neměl býti rozsah povinností nemocenských pojišťoven súžen, nýbrž naopak rozšířen — usuzovati, že nemocenská pojišťovna není povinna poskytovati umělé končetiny jako zákonnou dávku, neobsahují-li stanovy pojišťovny něco jiného, neboť jinak nebylo by bývalo poskytování takových pomůcek vyhraženo opatření léčebné péči Ústřední sociální pojišťovny, tedy opatření povahy fakultativní (§ 154 »může«, »jest oprávněna«). Nesplnila-li tudíž žalobkyně v souzené věci, jak dolíčeno, cizí zákonnou povinnost a nevynaložila-li za žalovanou náklad, který žalovaná podle zákona měla učiniti sama, nemůže se z tohoto právního důvodu na ni domáhati náhrady podle § 1042 obč. zák.

Citace:

Čís. 14608.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 686-687.