Čís. 1885.
Dovolací rekurs v otázce soudního svolení k výpovědi jest vyloučen i za platnosti zákona ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 1193/22.)
Usnesení prvého soudu, jímž bylo dáno svolení ku výpovědi dle § 4 zákona ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n. bylo rekursním soudem zrušeno a věc vrácena prvému soudu k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Usnesení prvého soudu, jímž bylo navrhovateli povoleno, aby dal Karlu K-ovi výpověď z bytu, zakládá se na druhém odstavci § 4 zákona o ochraně nájemníků ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n. Dle pátého odstavce tohoto § 4 lze do usnesení podle druhého odstavce téhož § 4, totiž do usnesení, jímž první soud vyslovil, zdali připouští výpověď, podati stížnost do 8 dnů ke sborovému soudu prvé stolice a jiný opravný prostředek jest vyloučen. Poněvadž tato, opravný prostředek vylučující věta zní všeobecně »jiný opravný prostředek« a nikoli omezeně »jiný opravný prostředek z usnesení prvého soudu«, dlužno ji vztahovati nejen na opravné prostředky do usnesení prvého soudu, nýbrž i na opravné prostředky do potvrzujících, změňujících o zrušujících usnesení soudu rekursního. Totéž ustanovení o stížnosti do usnesení prvého soudu a o vyloučení jiného opravného prostředku bylo obsaženo v § 4 (6) zákona o ochraně nájemníků, dříve plativšího, ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. Okolnost, že § 24 nyní platného zákona z roku 1922, týkající se opravných prostředků v řízení soudním o nájemném, zní poněkud jinak, totiž, že do rozhodnutí soudu prvé stolice lze podati stížnost ke sborovému soudu prvé stolice a že další opravný prostředek jest vyloučen, není na odpor onoho výkladu § 4 (5) téhož zákona z roku 1922. Nelze totiž míti za to, že zákonodárce užil v § 4 výrazu »jiný« úmyslně na rozdíl od výrazu »další«, uvedeného v § 24 a že tedy v § 4 nevyloučil další opravný prostředek, totiž opravný prostředek do usnesení soudu stolice druhé. Vždyť řízení v případech § 4 i § 24 je stejné, totiž mimosporné, a v § 24 není uvedeno, že by do rozhodnutí prvého soudu bylo lze podati též jiný opravný prostředek než stížnost ke sborovému soudu prvé stolice, § 4 (5) pak převzat jest doslova z § 4 (6) dřívějšího zákona čís. 275 z roku 1920 bez jakéhokoli dodatku. Výrazu »další« bylo v § 24 zákona nynějšího čís. 130 z roku 1922 užito zřejmě jen proto, poněvadž dříve byl podle § 18 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. z dotyčných rozhodnutí, jež činil nájemní úřad a nikoli soud, opravný prostředek vyloučen. Kdyby byl zákonodárce chtěl v § 4 zákona z roku 1922 na rozdíl od § 24 připustiti další opravný prostředek, totiž dovolací rekurs do usnesení soudu stolice druhé, byl by to zajisté uvedl v onom § 4.