NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Č. 9607.

Živnostenské právo. — Elektrisace: I. Prohlášením elektrisačního podniku za všeužitečný podle zák. č. 438/19 nepropůjčuje se podniku tomu nárok na to, aby v území jemu přikázaném nebyly vůbec připuštěny jiné podniky elektrisační neb aby byly připuštěny jen za určitých podmínek. — II. K jakým námitkám je elektrisační podnik legitimován v řízení o žádostech jiného podniku elektrisačního za schválení primérního vedení, transformačních stanic a rozvodné sítě?
(Nález ze dne 15. ledna 1932 č. 293.)
Věc: Západomoravské elektrárny, akc. spol. v Brně (adv. Dr. Frt. Šráček z Brna) proti ministerstvu obchodu (za zúč. hnědouhelný důl »Pomoc Boží« v D. adv. Dr. Rob. Altbach z Mor. Ostravy) a zemskému úřadu v Brně o živnostensko-právní schválení a stavební povolení k elektrickému vedení.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Při komisích konaných o žádostech zúčastněné strany za schválení primérního vedení, transformačních stanic a místních rozvodních sítí z centrály do několika obcí vznesla st-lka námitky, jimiž v podstatě vytýkala, že projekt, o jehož schválení jde, zasahuje do oblasti přikázané st-lce jako všeužitečnému podniku, a že zásobování elektrickou energií projektem navrhované není hospodárné a dokonalejší by bylo řešení, které navrhuje st-lka, z těchto důvodů: 1. St-lka nabídla žadatelce, že bude od ní odebírati veškerou vyrobenou energii 800000 Kw. h. Kdyby byla žadatelka na tuto nabídku přistoupila, pak by se zužitkovalo o 22500 q uhlí více, neboť podle jejího projektu bude možno odbýti pouze 520000 Kw. h. elektrické energie. 2. Žadatelka hodlá postaviti primérní vedení nákladem 400000 Kč, kdežto stěžovatelka potřebuje k tomu pouze primérní přípojky za 214000 Kč. 3. Dodávání proudu st-lkou bylo by spolehlivější, ježto by se dálo trojím vedením z různých stran a s reservou, kdežto žadatelka zamýšlí dodávati proud jediným vedením bez reservy slabou místní sítí, která by v málo letech musila býti zesilována. 4. Méněcenné uhlí, které žadatelka hodlá zužitkovati, jest kaloricky dražší, než jiné uhlí kvalitnější. V důsledku toho nebude žadatelka moci dodávati proud levněji nežli st-lka. Kalkulace a statistika žadatelky nejsou správné. Levný proud za podvýrobní cenu měl by pouze mlynář V. a doly na újmu obce Tyto námitky st-lky byly v cestě instanční odmítnuty nař. rozhodnutími min. obchodu a zemského úřadu v Brně v podstatě z toho důvodu, že st-lka jako všeužitečný elektrický podnik není legitimována, aby hájila zájmy soustavné elektrisace, jež hájiti přísluší výhradně úřadu živn. z povinnosti úřední.
O stížnostech do těchto rozhodnutí podaných uvážil nss takto:
Na sporu jest otázka, byla-li st-lka věcně legitimována k námitkám, které vznesla při komisionelních jednáních provedených o žádostech zúčastněné strany za schválení elektrického vedení ve smyslu třetí hlavy živn.. řádu. V řízení podle této hlavy nemůže vznášeti námitky každý, kdo projektovaným dílem cítí se nějak ve svých zájmech dotčen, nýbrž, pokud nejde o obec, mohou proti projektovanému dílu vznášeti námitky pouze sousedé. Těmito arci nerozumějí se jen bezprostřední sousedé, nýbrž i sousedé vzdálenější, pokud mohou býti dotčeni škodlivými účinky projektovaného díla. Za těchto předpokladů mohou zajisté sousedy býti i majitelé schválených děl na výrobu a rozvádění elektřiny.
Avšak ani sousedé nemohou vznášeti námitky jakéhokoliv druhu a hájiti jakékoliv své zájmy, nýbrž mohou pouze vytýkati, že provozovnou budou se zřetelem na vlastní své objekty ohrožováni neb obtěžováni některým ze způsobů uvedených v § 25 živn. řádu (zdraví škodlivé vlivy, bezpečnost ohrožující provoz, zápach, lomoz). Do takto stanoveného rámce přípustných námitek nespadaly námitky st-lkou uplatňované. St-lka nevytýkala při komisionelních řízeních, že projektovaná díla budou jeviti zdraví škodlivé účinky nebo budou ohrožovati bezpečnost vlastních jejích děl a objektů, nebo že budou je obtěžovati odporným zápachem nebo neobyčejným lomozem; nýbrž vytýkala pouze, že zájem soustavné elektrisace bude lépe ochráněn, jestliže sama převezme zásobování dotyčného území elektrickou energií, a že by nebylo hospodárné, aby zásobování ono uskutečněno bylo žadatelkou podle navrhovaného projektu. Dále namítala, že projekt zasahuje do územní oblasti, která jí byla přikázána. Veškeré tyto námitky vybočují z rámce ochrany sousedů podle § 25 živn. řádu a nemůže tedy st-lka z třetí hlavy živn. řádu dovozovati pro sebe legitimaci k uplatnění jich v řízení podle této hlavy živn. řádu.
St-lka nemůže tak činiti ani na základě svého prohlášení za podnik všeužitečný, neboť prohlášením tím nebyl jí propůjčen nějaký nárok na to, aby v přikázaném jí území nebyly vůbec připuštěny jiné podniky elektrisační, neb aby byly připuštěny jen za splnění určitých předpokladů. Podle § 7 zák. č. 438/19 propůjčují se sice elektrickému podniku prohlášením jeho za všeužitečný určité výhody právní, mezi tyto však nepatří nárok na vyloučení jiných elektrických podniků z území jemu přikázaného.
Dlužno ještě zkoumati, zda legitimace st-lky k uplatnění svrchu uvedených námitek nedá se opříti o § 27 bod 3 zák. č. 438/19, jenž zařaděn jest v oddílu nadepsaném »Ochrana zájmů veřejných« a stanoví, že při schvalování veškerých výroben energie a vedení, byť sloužily pouze účelům podnikatelovým, jest úřadu přihlížeti v prvé řadě k potřebám soustavné elektrisace jakožto zájmům veřejným. Tímto ustanovením byl nesporně rozšířen okruh oněch zájmů veřejných, jež úřadu při schvalování živn. provozoven ex officio přísluší hájiti. Ale tím nebyl ještě všeužitečným podnikům elektrickým propůjčen nějaký nárok na to, aby úřad tento veřejný zájem chránil. Naopak z nadpisu tohoto paragrafu »Ochrana zájmů veřejných« a ze slovného znění uvedeného bodu 3., jenž úřadu samému ukládá za povinnost, aby k potřebám soustavné elektrisace hleděl jako k zájmům veřejným, jest patrno, že nejedná se zde o ochranu nějakých práv sousedských, nýbrž čistě o oficiosní ochranu zájmů veřejných, jak jest tomu na příkl. i v příčině ochrany zaměstnanců před úrazy a poruchami zdraví hrozícími ze živn. provozovny. Kdyby zákon byl chtěl všeužitečným podnikům poskytnouti nárok na ochranu v tomto směru, byl by to musil nějak vyjádřiti, což neučinil. Ovšem žal. min. ve svém rozhodnutí omezilo se pouze na odmítnutí námitek st-lky pro nedostatek její legitimace k uplatňování těchto námitek, nýbrž samo ex officio zkoumalo, není-li proti projektu námitek s hlediska soustavné elektrisace, při čemž vycházelo z právního názoru, že v té příčině může přezkoumati bezvadnost projektu jen po stránce technické, nikoli také po stránce hospodářské. Stížnost i proti tomu se obrací, avšak nss musil dotčené námitky její odmítnouti jako nepřípustné, neboť, nemá-li st-lka nároku na to, aby úřad přezkoumal bezzávadnost projektu s hlediska soustavné elektrisace, nemá ani legitimaci k tomu, aby rozhodnutí jeho v tom směru z povinnosti úřední učiněné brala v odpor.
Pokud se namítá, že úřad dopustil se vady řízení, ježto připustil k účasti na komisi Ing. F., který jest předpojatý, a jehož posudek obsahuje mylné výpočty a údaje, a že znalcům nebylo poskytnuto dosti času k podání posudku a st-li příležitost k vyjádření o těchto posudcích, a že znalci nevyslovili se o tom, zda podnik vyhovuje potřebám elektrisace či nikoliv, jsou veškeré tyto námitky bezdůvodné již proto, poněvadž st-lka takových věcných námitek, k nimž by měla legitimaci, při komisi nevznesla, a i kdyby znalecký posudek o jejích námitkách, k nimž legitimována nebyla, byl vadným nebo úplně scházel, nemohla by tím st-lka ve svých právech býti dotčena, neboť na věcné vyřízení těchto námitek neměla vůbec nároku.
Z téhož důvodu padají i ostatní námitky st-lky vznesené po stránce procesní, neboť st-lka uplatnila proti projektu po stránce věcné jen takové námitky, ke kterým legitimována nebyla, a netvrdí, že jí vytýkanými vadami bylo zabráněno vznésti proti projektu nějaké námitky další, k nimž legitimaci by měla; pak ovšem nemohlo vytýkanými vadami, i kdyby skutečně zde byly, býti porušeno nějaké subj. právo st-lky.

Citace:

Čís. 13640.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 719-722.