Čís. 14386.
Proti rozhodnutí soudu druhé stolice o tom, komu z rodičů má býti dáno dítě do výchovy a výživy, jest dovolací rekurs přípustný; ustanovení čl. V čís. 2 zákona čís. 251/34 Sb. z. a m tu nedopadá.
(Rozh. ze dne 18. května 1935, R I 516/35.)
Rekursní soud potvrdil rozhodnutí prvého soudu, jímž bylo podle § 142 odst. 2 obč. zák. rozhodnuto, že se dítě odnímá z výchovy matčiny a svěřuje do výchovy a výživy otcovy.
Nejvyšší soud uvedl co do přípustnosti dovolacího rekursu:
Odůvodnění:
Čl. V čís. 2 zákona ze dne 11. prosince 1934 čís. 251 sb. z. a n. stanoví, že proti rozhodnutím soudu druhé stolice o výši výživného ze zákona a o úpravě styků rodičů s dětmi není dalšího opravného prostředku. Avšak v tomto případě nejde jen o otázku styku rodičů s dětmi, nýbrž o důležitou a do životních poměrů zúčastněných osob citelně zasahující otázku, u kterého z obou rodičů odděleně žijících má býti dítě vychováváno, a není tedy dovolací rekurs vyloučen.